V rámci příprav na novou cyklocestovatelskou sezonu, pořizujeme spoustu nového vybavení, které by nám mělo cestování ulehčit. Ale přišel čas i na to, věnovat se údržbě a opravě vybavení, které minulý rok používáním utrpělo. V tomhle směru dostal nejvíce a frak náš, vloni ještě nový, stan. Na cestování v naší čtyřčlenné bandě jsme pořídili tenhle kousek.

https://www.vango-eshop.cz/turisticke-stany-vango/stan-vango-aura-300-3-osoby-river-velikost-unisize

WP_20160826_06_59_54_ProWP_20160829_19_23_06_Pro

Po příjezdu z naší loňské cesty po Labské cyklostezce, jsme stan pouze uskladnili do garáže a nenechali řádně vyvětrat a doschnout. No jasně zásadní chyba, ale ono ve chvíli příjezdu jsme měli vážně jiné myšlenky. Chybné uskladnění a zanedbání péče mělo za následek, že se na několika místech uvnitř stanu vytvořila černá plíseň. To rozhodně není nic, co byste ve stanu, tím spíše s dvěma prckama chtěli.Takže co s tím ? Jak se plísně zbavit ? Verča si to vzala za své a po chvilce hledání našla na stránkách výrobce stanů tenhle návod: http://www.jurek.cz/cs/otazky/152-uprava-tropika-po-splesniveni

dalším krokem tedy byla objednávka pracího prostředku:

https://www.kelt.cz/index.php?route=product/product&product_id=78005390

Teď přichází na řadu ta náročnější část, která je díky velkosti stanu trochu obtížnější. Stan se do pračky bohužel nevleze a je třeba ho vyprat v ruce. Naštěstí vana je velká dostatečně.

Napustíte teplou vodu, přidáte množství přípravku dle návodu, v našem případě 3 odměrky,  a nechte několik minut stan namočený a prostředek působit. Nejnáročnější bylo stan o tak velké ploše jemně propírat v rukách. Je těžký a špatně se s ním manipuluje. Když je stan dostatečně důkladně proprán v prostředku, je třeba ho ještě 2 x proprat v čisté vodě. Já raději propíráme 3 x abychom si byli jisti, že každý záhyb je čistou vodou dostatečně propraný a nikde nejsou zbytky pracího prostředku. Po vyprání pak následuje vyvěšení na dobře větraném místě a nechat náležitě proschnout. Teď už jen řádně naimpregnovat.

https://www.hanibal.cz/fibertec-green-guard-tent-and-gear-500ml-id17259?search_query=Fibertec+Green+Guard+Tent+and+Gear+500ml&results=1

Po složení je výsledek takový, že fleky na stanu jsou místy trochu viditelné, ale plíseň je pryč. Hlavní poučení, je už nebýt líný a opravdu po každé cestě nechat po dojezdu stan pár hodin provětrat a dosušit. Ať jste jakkoliv utahaní, tohle zvládnete.

IMG_20170213_115512510

Tak stan už je čistý, ale ještě je třeba opravit propálená dvířka. Samozřejmě jsme díky velikosti stanu občas po ránu vařili uvnitř, ale při jednom ranním vaření snídaně v Německu zafoukal vítr a dvířka se o rozpálený vařič propálila. S tím si sami neporadíme, tak po chvíli hledání nalézáme podnik pro profi opravu. Nalézáme Brněnský servis, kde naštěstí takové služby poskytují:

http://www.skiservis.eu/opravna-outdooroveho-vybaveni/sc-3/default.aspx

Během několika E-mailů si ověříme postup opravy. Po domluvě stan zabalíme do krabice s přiloženým popisem, kde je uvedeno, která část stanu je potřeba opravit a samozřejmě zpáteční adresa. Dalším krokem je cesta na poštu. Doporučeně a raději i s pojištěním na 3000 kč je cena balíku 150 kč. O týden později pošťačka zvoní, že pro nás má balík na dobírku – 660 kč a stan máme opravený doma. Za poštovné a balné si účtují 180 kč zbytek stojí oprava. Hold za nešikovnost se platí a chybama se člověk učí 🙂

IMG_20170221_083229669IMG_20170306_104903046IMG_20170306_105014937IMG_20170306_105215122

Upřímně, první jarní vyjížďky jsem se nemohl dočkat.

Přes zimu jsme měli dost času přemýšlet o našich letních cestách, spřádat plány na letošní letní cesty a vychytávat vybavení. Teoretizovat z gauče je fajn, ale projet si to na vlastní gumy už je lepší.

Hned jak se v únoru oteplilo, vytáhl jsem kolo na cesty z práce, občas jsem ještě trochu bruslil na ledu, ale najíždět kilometry po zimě je třeba. Stihl jsem jednu kratší cestu s Olíkem a Verča během dopoledne na mateřské otočila pár kilometrů kolem komína. Na víkend hlásí pěkné počasí, takže přišel čas změnit teorii v praxi.

Čeká nás cesta s přespáním u taťky, takže není třeba tahat moc krámů. Oblečení zvládneme sbalit do řidítkové brašny  https://www.azub.cz/vodotesna-velkoobjemova-brasna-na-riditka-bikepacking-ortlieb-handle-bar-pack/ a jídlo pak do https://www.azub.cz/ortlieb-ultimate-6l-clasic-velka-vodotesna-brasna-na-riditka/ . Zbytek serepetiček se vejde do ostatních brašniček. Na více dnů už se bez rámové brašny neobejdeme, takhle je to dost na hraně. Sotva máme kam dát Olíkovi dřevěné mašinky 🙂

wp_20170304_07_59_32_pro

V sobotu ráno to vypadá opravdu na krásný den. Noční chlad ještě zcela nezmizel, ale modrá obloha slibuje krásný den. Po snídani nasedáme a vyrážímě po plánované trase. První kilometry nás vedou notoricky známými místy podél Tišické pískovny až do Byšic, kde odbočujeme na zpevněnou cestu mezi poli do Čečelic. V Čečelicích si všímáme nového minipivovaru, ale ten v sobotu po ránu pochopitelně nejeví známky života. Dělá se pěkný den, jen vítr na cestě mezi polema je hodně čerstvý. První zastávku si dáváme u obchodu v Konětopech. Vojta je nabalenej jako kosmonaut, takže malý krok pro něj, ale velký pro lidstvo.

wp_20170304_09_23_29_pro

Cyklostezka stoupá do Košáteckého lesa. Tady je krásně, v lese nefouká a zpěv ptáků nás upozorňuje na to, že jaro už je tady. V lese potkáváme další cyklisty, turisty i lesní dělníky. Vyjíždíme kopeček až do Horního Slivna, kde se vynoří parádní dětské hřiště. Nikam neženeme, tak nám to nedá nezastavit, ať se kluci vyblbnou.

wp_20170304_10_30_49_pro

Ze Slivna šlapeme po trase, kterou má Verča problém si zapamatovat. Slivno – Hřivno – Chotětov – Bezno. Cyklotrasy jsou značeny po silnicích druhé třídy, ale několikrát se dá odbočit mimo silnici na šotolinou vysypanou polňačku, která je výrazně příjemnější. V Chotětově stavíme na rychlý nákup a všímáme si parádní nové knihovny. V Bezně se pak motáme kolem místního zámku, než najdeme odbočku na stezku, která nás vede do Černého dolu. Tady je o něco chladněji a jaro si dává na čas. Místy zbytky sněhu, zamrzlá jezírka, ale tráva už se zelená.

Povrch je různorodý, asfalt, panelka a místy blátivá cesta. Na konci musíme tlačit, protože je cesta už hodně rozdbředlá. Vyjíždíme u Zamach a přejedeme důl  u Syslova, odkud je to přes pole na rozhlednu Hradišť u Kadlína kousek.

Na rozhledně je krásně, výhled na Vrátenskou horu, Bezděz a do okolního Kokořínska. Co je méně krásné, jsou tabule z plexiskla rozbité od lidí, kteří si neumí volně přístupné rozhledny vážit. A vyloženě smutné je, že kasička na dobrovolné příspěvky na údržbu rozhledny, musela být přesunuta do muzea v Kadlíně. I těch pár desetikorun, stálo někomu za to, aby ji opakovaně vykradl. To je hodně skličující čtení. Nasedáme na kola a pokračujeme přes Kadlín a Stránku až do Mšena. Je kolem druhé hodiny, vítr se trochu utišil a je vážně teplo. Ve Mšeně sjíždíme k rybníkům, kde na rohu vyrostla slibně se tvářící hospoda U Pokliček. Velký dvůr a cedule myčka kol, slibuje bike friendly prostředí. Stoupák na Romanov je hodně nepříjemný, ale o to příjemnější je sešup do Kokořínského dolu k hospodě u Ráje. V Kokořínském dole to vypadá, jak kdyby celá Praha vyrazila na výlet. Všechny parkovací plochy plné a provoz jak v létě. Nedá nám to stavíme se občerstvit v jedné z tradičních hospůdek, kde je už zahrádka v provozu.

http://www.ubabysubrovy.cz/hostinec

Dál trasa vede kolem jezera Harasov. Zdá se, že někdo má v plánu ruinu kdysi vyhlášeného prvorepublikového hotelu probudit k životu. Tak se necháme překvapit, co z toho vznikne. Od rozcestí Kroužek nás čeká dlouhé stoupání až do Nebužel, které prověřuje naši formu po dlouhé zimě a odhaluje, že máme co dělat. Tam se do nás opět opře vítr, ale k taťkovi na Řepín je to už jen kousek. Na závěr dne, první letošní buřty na ohni.

img_20170304_165753501

Ráno je tepleji než včera, ale vítr ještě čerstvější. Loučíme se s taťkou a jedeme se podívat na vyhlídku za Řepínem. Vítr parádně vyčistil obzor a tak vidíme Ještěd jak kdyby byl za rohem a dokonce i Krkonoše.

Z Řepína sjiždíme do Zadního Dolu. Opravdu kouzelné slunečné ráno. Vyjíždíme u Vodárny na rozcestí v Lukách, kde pokračujeme po cyklostezce směr Mělník. Po panelce do Jelenice a po nové cyklo přes Malý Újezd do Velkého Borku a do Mělníka. Sluníčko svítí, ale fouká opravdu studený vítr. Rozhodneme se, že to nebudeme dneska lámat přes koleno, ať to kluci neodstonají. Takže na Mělník a pak domů.

wp_20170305_08_58_42_pro

Mělník projíždíme podle Pšovky až na Podolí. Zastavujeme se v Tescu u stánku pro kafe a sušenku pro kluky. Mělník by měl velký potenciál pro cyklistku, kdyby trochu do stezek investoval. Po druhém břehu Labe vede krásně upravená Vltavská cyklostezka, která se za soutokem napojuje na Labskou. Kdyby se upravila a napojila stezka přes město podle Pšovky do Kokořínského dolu a druhá směrem na Neratovice podle Labe, byla by to paráda. Vyškrábeme se nahoru na vyhlídku nad soutokem a výhled je dnes opravdu parádní. Je vidět silueta celého Českého Středohoří.

wp_20170305_10_03_46_pro

Dolů sjíždíme přes sady Na Polabí, kde musíme klukům zastavit na parádní hřišti, není kam spěchat. Sjíždíme dolů na Labskou stezku a jedeme asi po nejhorším úseku, který jsme za celou letní cestu po Labské cyklostezce potkali. Kamení, bahno, vážně se tudy nejede dobře. Cestou nám Vojta usíná, takže rozbitou stezku měníme za silnici a před polednem dorážíme domů.

Mapa trasy níže a stejně tak celá fotogalerie. Chtěl jsem tu neděli ještě trochu natáhnout, ale ještě bude dost příležitostí. Užili jsme si to všichni i takhle.

https://goo.gl/photos/CiXGu9pdexPz2eBK8

vystrizek

V minulém roce se nám podařilo uskutečnit část našich cestovatelských plánů, hlavně putování po Labské cyklostezce, takže cyklisticky plodný rok. Nicméně přiznám se, že když na podzim přišla od Martina Stillera nabídka na vystoupení na tomto festivalu, byl jsem dost překvapený. Od té doby, co jsme se náhodou potkali v Beskydech na Lysé, jsme spolu v kontaktu. Martina jsem vždycky bral jako člověka, který mi byl v mnoha směrech inspirací, ať už jeho cyklodobružstvími, vztahem k horám nebo jeho neustálou energii a nápady něco organizovat. Stejně tak tento festival pro mě byl spíš místem, kde brát inspiraci a nápady.

Odkaz na stránky festivalu – http://www.cyklocestovani.cz/

cyklocestovani_logojpg

Ve chvíli kdy jsme byli pozvání, jsme ještě ani neměli sepsaný report z naší Labské cesty . K přečtení zde. Jeho sepsání nás po pár měsících připomělo, co se vlastně na naší cestě odehrávalo. Když se zpětně ohlížím, nebylo to žádné velké dobrodružství. Žádné turistické atrakce, památky, setkání s lidmi, jen jsme prostě jeli na kole. Celé ve smyslu – Cesta je cíl, tak to cítíme. Na druhou stranu i tohle může některé lidi inspirovat k tomu něco podniknout.

Program festivalu byl hodně zajímavý, na některé besedy a workshopy jsem se obzvlášť těšil.

Program festivalu

SOBOTA 4.2.2017 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul.

Blok A:
09:30 – 10:45 Daniel Polman – „Praha – Sněžka,…okolo Česka”  aneb přes nejvyšší vrcholy všech 14 českých krajů na kole a pěšky za 98 hodin!
11:00 – 12:00 Olda&Verča Berkovi – „S prckama nejen Labskou cyklostezkou“

Blok B:
12:45 – 13:30 Jak se sbalit pro různé příležitosti – WORKSHOP
13:45 – 15:00 Miroslav Šlégl – „Světem se skládačkou“

Blok C:
15:30 – 16:00 Cestovatelské servery – jak se dostat blíže k místním lidem – WORKSHOP
16:15 – 17:30 Martin Stiller – „2000 km s rodinkou na kole severozápadní Amerikou“

Blok D:
18:00 – 19:15 Karel Tříska – „Napříč USA – za východem slunce“
19:30 – 20:45 Tomáš Horák – „Na jednokolce za polární kruh“


NEDĚLE 5.2.2017 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul.
Blok E:
09:00 – 10:15 Michal Kulka – „Kick Italy 2017 aneb Giro na koloběžce“
10:30 – 11:45 Míša&Libor Heclovi – „Švýcarsko-Česko na kolečkových bruslích“

Blok F:
12:30 – 13:45 Monča&Jirka Vackovi – „Nový Zéland sakra na těžko”
14:00 – 14:45 Kilometry.cz – vychytávky a vybavení pro cykloturistiku – WORKSHOP

Blok G:
15:15 – 16:15 Marcela&Zdeněk Švecovi – „Balkán lehokolmo“
16:30 – 17:45 Petr Mazal – „S kolem kolem světa“

Z naší presentace jsme měli s Verčou poměrně obavy. Verča není zvyklá mluvit před velkou skupinou lidí, já nějaké pracovní zkušenosti mám, nicméně neznamená to, že bych se v podobných situacích cítil jako ryba ve vodě. Presentaci jsme pojali jako naše představení, jelikož se jednalo o první vystoupení na tomto festivalu. Následně průřez kratšími cestami a následně den po dni Labské stezka. Věřím, že se nám podařilo posluchače zaujmout a nakonec to nebyla taková tragédie jak jsme se báli. Někteří z posluchačů nás pak ještě zastavili na několik slov, což bylo velmi potěšující.

Moc jsem si užil i další besedy a workshopy.

Dana Polman a o jeho vyprávění o cestě po nejvyšších vrcholech Česka se mi moc líbilo. Krom cyklocestování se snažím věnovat extrémním běhům a pochodům, takže mám pro podobně šílené výkony velkou dávku pochopení. Inspirovalo mě to se zamyslet nad nějakou delší solo nonstop jízdou, spíš pro svůj dobrý pocit.

Workshop Honzy Gally z https://www.azub.cz byl pro nás taky moc přínosný, jelikož na kolech nejezdíme moc douho a spoustu věcí teprve vychytáváme a učíme se za pochodu.

Beseda Miroslava Šlégla o tom jak na skládačce cestoval sám půl roku po světě pro mě byla úplně z jiného světa. Klobouk dolů, pak si říkám o čem tu já vlastně vyprávím ? Úžasné fotky, zážitky i vyprávění.

Blok C byl pod taktovkou Martina Stillera a Stelky 🙂 Nejprve workshop o cyklocestovatelských serverech. Tohle je věc, o které jsme se nikdy moc nezamýšleli, ale asi by bylo na čase. Rozhodli jsme se na https://cs.warmshowers.org/ taky registrovat, nabídnout náš domov cetovatelům a stejně tak zkusit využít teto server i na našich cestách i opačně.

A následně Martinovo vyprávění o jejich Americké cestě. To je velká paráda, bohužel díky Vojtíkovu přerušenému spánku, jsme ho nestihli celé, takže si budu muset  nechat od Martina zbytek někdy vyprávět.

V neposlední řadě, jsem moc rád, že jsme měli příležitost se seznámt s Jirkou a Monikou Vackovými – https://www.facebook.com/altiplano.cz/ . Bohužel jejich besedu o cestě po Novém Zélandu, jsme v neděli absolvovat nemohli. V každém případě, moc díky za tipy a rady k vybavení.

Na závěr jen velké poděkování Martinovi za pozvání a za to, že umožňuje, aby se podobná akce mohla konat.

V neposlední řadě také díky našemu partnerovi, společnosti Hanibal, že díky jejich vybavení, můžeme naše dobrodružství uskutečňovat.

Naše cyklocestování můžete mimo jiné sledovat i na Facebooku – https://www.facebook.com/BerkoviNaKolech/?ref=aymt_homepage_panel

Zimní trek po Lužických horách

Posted: January 21, 2017 in Cestování

Letošní zima, se po dlouhé době dá konečně nazvat Zimou. Celý leden Česko svírá mráz, na horách padají hromady sněhu. V Praze centimetry, ale dost na to, aby byli vidět na silnicích apokalyptické výjevy a kalamita.

Původní plán byl vyrazit na Broumovsko a dát pořádný zimní čundr.  Předpověď je ale neúprosná a slibuje mrazy v noci až k -15 C, na což by bylo obtížné dát dokupy vybavení. V předtuše globálního oteplování a mírných zim, jsem zimní Primu prodal. No a v třísezóňáku se od čundru v těhlech podmínkách posouváme spíš k survivalu. Takže z 3 dnů se stávají 2 a noc venku měníme za noc pod střechou. Hlavně, že se někam jede.

S Martinem se potkáváme na nádraží v Kralupech, kde přistupuju do rychlíku na Děčín no a tam pak už společně do couráku směr Jedlová. Vlak je plný běžkarů, tak uvidíme jak to bude vypadat. Když vystupujeme na Jedlové, tak překvapivě není taková zima jakou bych čekal a je pod mrakem. Oproti slibované azurové předpovědi trochu zrada, tak v duchu vyplňuju reklamační formulář na ČHMÚ. Při stoupání na Jedlovou odhazujeme teplé svršky, jelikož se teplota blíží k nule a kocháme se prvními výhledy. Nad kopci je bohužel poklička a po sdílení na Facebooku zjišťujeme, že jsme měli zůstat v Praze, bo tam je modro.

wp_20170121_07_17_22_prowp_20170121_10_15_12_prowp_20170121_10_21_26_prowp_20170121_10_54_32_pro

Na Jedlové je v restauraci otevřeno a kocourovi se nedá odolat – http://www.pivovar-kocour.cz/cs/pivovar . Posilněni sestupujeme po červené značce dolů a tady už to začíná tvrdší muzika. Sněhu je dost, ale je poměrně vyšlapáno, dvakrát křižujeme sjezdovku než sejdeme do vesnice Jedlová. Tam měníme červenou turistickou za cyklo, která je projetá traktorem. Sněhu jsou v lese fakt hromady. Proto když dojdeme na železniční stanici v Chřibské a vidíme žlutou značku vedoucí do lesa s pokrývkou 40 cm mokrého sněhu, obracíme se a pokračujeme po silnici. To neznamená, že na silnici by sníh nebyl, jen ho není tolik. V Chřibské je čas oběda a tak nás zláká hospůdka Na Křžovatce. Poslední dobou mám s Martinem na ozajstné vesnické nálevny fakt štěstí. Přestože je poledne, o velmi veselou náladu se stará stůl místních štamgastů, přičemž jeden už zaujal na stole polohu supermana. Na druhou stranu má to své výhody. Březňáka za 21,- by člověk jinak těžko pohledal. O pár březňáků a utopence později nahazujeme batohy a vyrážíme dál po trase.

Nevím jak moc velký vliv na to mají vypitá piva, ale šedivá obloha zmizela v nenávratnu a azuro si už našlo i nás. Po zelené značce se vydáváme sněr Chřibský vrch. Nejprve po pláni, kde je cesta projetá skůtrem, ale to na hranici lesa končí. Vezmeme si na pomoc myslivce a brzy se na svět koukáme zelenou optikou prázdné láhve. Nicméně krok máme o něco lehčí.  Tloušťka sněhové pokrývky roste přímo úměrně nadmořské výšce. Když se prošlapeme na vrchol pohybuje se v rozmezí pokolena – pokokot. Pohyb v tomhle je fakt maras, ale místy až kýčoviité výhledy z vrcholu, za to stojí.

Než produpávat cestu zpět po značce krosneme to rovnou dolů po svahu, což je ve sněhem přikrytém polomu poměrně náročné. Nakonec se vymotáme na silnici. Bohužel tenhle úsek vzal víc času a sil než jsme očekávali, tak se loučíme s výstupem na Studenec a volíme jednodušší trasu po silnicích. Odbočka od Křížového buku ukazuje na silnici třetí třídy, ale na té je pokrývka asi 30 cm sněhu. Na chození dobré, ale když pod kopcem potkáváme dvě auta, mířící k rozcestí, přejeme jim v duchu hodně štěstí. Mezitím se stmívá a my docházíme do České Kamenice. Začínáme být vyčerpaní, takže stavíme na benzínce na kafe. Než ji opustíme vystřídá se tam poměrně panoptikum různých postaviček. Jako největší bizare mi přijde taťka, který koupí asi 11 leté dcerce skoro půllitr cafe latte. Poslední úsek do penzionu vede po frekventované slnici, takže jsem rád když to máme z krku a docházíme do penzionu. V hospodě evidentně kazíme místním štamgastům idilku při sledování večerních zpráv na TV Barandov, tak se raději o 2 kozly a utopence později odebíráme na pokoj. Pokoje jsou fajn a sprcha taky bodne, ale jsem vcelku nenáročný a o to více, když původní plán byl spát v závěji. Láhev hruškovice jen umocňuje naši únavu, ale od rozdělané práce se neutíká, takže nejdeme spát dokud láhev nezeje prázdnotou.

Ubytování – http://www.penzionalbena.cz/

Odkaz na trasu – https://mapy.cz/s/1mCzt

Ráno se nám po včerejším večeru moc vstávat nechce, ale naštěstí ani nemusíme. Čekáme než vlakem dorazí další 2 borci do party, Filip s Viktorem. Kolem půl desáté se v Dolním Prysku setkáváme a vyrážíme společně. Neprve po silnici, což je fajn a pak odbočujeme k Tetřevímu vrchu a opět dupeme sníh. Na Martinovi je znát, že včerejší večer si vybral svou daň a mě se nešlape taky moc dobře. Filip s Viktorem jsou čerství, tak se jím práší od bot. Ve vesnici Mlýny se chytáme zelené značky. Ta je projetá traktorem, takže pohoda. U Stříbrného vrchu potkáváme běžkařskou stopu a jdeme vedle ní až ke sjezdovce v Polevsku. Dnešní počasí je za odměnu. Od rána modrá obloha, úplně vymetená a sluníčko. Pak má člověk možost kochat se takhle parádními výhledy.

wp_20170122_12_11_07_pro

Čas oběda trávíme v restauaci Na Křižovatce v Polevsku. Všímám si, že tenhle název je tu nějak populární. Interiér přpomíná spíš cukrárnu než restauraci, ale točený Kocour nechá na všechny rušivé elementy zapomenout. Když vyrážíme počasí stále trvá, takže Klíč slibuje parádní výhledy. Cestička na vrchol je krásně vyšlapaná, jen trochu úzká. Závěrečný výstup na vrcholek sněhem  exponovaný, ale výhledy nauvěřitelné. Za mě je Klíč jedna z nejlepších vyhlídek ever.

Na vrcholu selfie, přípitek, nazout nesmeky a metelíme na vlak.

Parádní vejlet, díky chlapi 🙂

Nedělní trasa – https://mapy.cz/s/1mCX7

Vánoce 2016

Posted: December 24, 2016 in Akce

Na Vánoce jsem se letos vážně těšil. Ani ne tak, kvůli jejch materiální podstatě, ale díky tomu, že to znamená konec roku a konec hektického pracovního období. Jelikož máme dost rozdělené rodiny, tak pro nás znamenají hlavně hodně návštěv.

Pokud se na to přecijen podíváme z té materiální stránky tak výsledek je následující. Už se mi podařilo naučit Verču i zbytek rodiny, kupovat mi praktické věci 🙂

S Verčou jsme si udělali radost už začátkem měsíce, takže naše cestovatelská kola budou zase ověšena o něco více. Díky moc Azubu za podporu !

https://www.azub.cz/index_tit.php

 

No a tady pár fotek z cesty od táty ze Řepína, bylo obzvlášť pěkně.

Pražská stovka 2016 – P62

Posted: December 8, 2016 in Závody

Nevěřil bych, že se to podaří, ale tentokrát se mi podařilo Geeho s Martinem přemluvit, aby se spolu se mnou zůčastnili kratší trasy legendárního závodu Pražská Stovka – P100. Domluvili jsme se, že nepujdeo žádný sportovní výkon prostě klasické dálkoplazení.

Jelikož na sobotní start do Jinců není uplně šťastné spojení, rozhodujeme se tam dorazit už v pátek večer a přenocovat. Páteční večer strávíme u piva v hospodě vedle sokolovny. Tam probíhá, ale hroznej zvířátkov ! Klasicky pátek večer, pivo, kořalka, hodně křiku, emotivní scény, naštěstí si nás nikdo nevšímá. Kolem půl jedenácté se odebíráme na kutě. Ve staré tělocvičně je spousta žíněnek, tak se spí i pod termofolií úplně luxusně.

Ráno s dojezdem vlaku se tělocvična zaplňuje tak se registrujeme a vadáváme se na náměstí na start. Ten se posouvá kvůli čekánní na dokončení všech registrací, ale před devátou hodinou se had účastníků vydává na pochod.

Počasí byo celý den parádní, spíš jak na jaře než v zimě. Svítlo sluníčko a teplota byla poměrně vysoko nad nuou. Gee celou dobu udával hodně slušné tempo, takže trasa pěkně odsejpala. Problém byli narvané hospody na občerstvovačkách, takže na 42 km bylo jasné, že poslední spoj z Jíloviště do Prahy nestihneme. Naše trasa končí kolem jedenácté v noci v Řevncích po 52 km, kde nasedáme na vlak.

http://www.dalkovepochody.cz/ps.htm

Běhy Neratovice

Posted: November 16, 2016 in Trainings

Verča využila formy z letních kol a začala se mnou na podzim běhat 🙂 Dokonce máme pár plánů na nějaké závody v roce 2017 tak snad se podaří