Prodloužený Prvomájový víkend byl posledním testem naší kondice a vybavení před plánovanou dlouhou cestou po Dunajské cyklostezce. Ale plány jsou věc jedna, skutečnost se může poměrně značně lišit.

Pátek

Chtěli jsme vyrazit po práci, potkat se u Labe v Toušeni a dorazit do Poděbrad na návštěvu Ertyho s Janou. Nicméně počasí tento týden asi režíroval děda Komárek, takže chcalo a chcalo. Z pátku nebylo nic a do Poděbrad jsme dojeli vlakama i cestou z nádraží jsme stihli zmoknout. Večer proběhl poměrně v poklidu se skleničkou v ruce a my byli rádi, že máme možnost se po dlouhé době setkat. Olík s Vojtíkem se předváděli před malou Terezkou, takže vše jak má být.

Sobota

Předpověď na sobotu byla naštěstí výrazně lepší než dny předchozí. Počasí má k vedru daleko, ale neprší a je polojasno s občasnou přeháňkou. To je na cyklocestování přijatelné počasí. Po společné snídani se loučíme a vyrážíme na cestu do Předměřic, kde budeme u Verči taťky dnes nocovat. První část trasy vede přes soutok Labe s Cidlnou přes Libici do Kolína. Vcelku fajn cykostezka podél silnice, ale tady to známe z naší loňské cesty z Vídně.   Klukům zastavujeme na hřišti na ostrově u rozhledny Maják. Jen ať se vyblbnou, ať je to naše cestování taky baví. Pak pokračujeme v po silnici do Starého Kolína a Týnce nad Labem. V tomhle úseku je Labská cyklostezka značená po druhém břehu Labe a vede po polních cestách. To pro ježdění s dětmi není ideální, proto jsme si vybrali silniční variantu. V Týnci nad Labem se zastavujeme na zmrzlinu a pokračujeme dál do Kladrub nad Labem. Cestou míjíme výběhy pro koně a posloucháme kluky, jak je napodobují. Poledne už je dávno pryč, ale to nám nebrání zastavit v Semtíně na oběd, kde Olík řádí spolu s gangem starších kluků na hřišti. Dál jedeme přes Valy, pěšinou přes les a tam už se dešti nevyhneme. Hodně intenzivní přeháňka nás provází celou cestou přes les, než dojedeme na autobusovou zastávku, kde se dá schovat. Asi minutu potom co se schováme pršet přestává a objevuje se duha. No jak naschvál. Převlékáme děti a pokračujeme dál směr Pardubice. Po dešti se ochladilo a zvedl se vítr. No jarní počasí jak má být. Pardubice projíždíme po parádní cyklostezce, ale ta nás neprovází dlouho. U Kunětické Hory končí a do Hradce musíme po frekventované silnici, což je docela otrava. Při příjezdu do Hradce se potkáváme s lehkou krizí. Mě dobíhá lehká dehydratace a Verča zase píchla zadní kolo. No nic, potkáváme obchod, doplňujeme tekutiny a lepíme kolo na poslední úsek do Předměřic.

Záznam trasy – http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/59290d19205b9b6478845d88

Nedělele

Po včerejší stovkové porci, by dnešek měl být odpočinkový. Ráno nás čeká návštěva http://www.cyklopesek.cz/ Jelikož Verča během jara píchnula už asi 4x a vzorek na plášti není skoro viditelný, tak pořizujeme nový včetně duše. Nechce se mi už každou cestu vytahovat trny a lepit.  Vyrážíme ve velké bandě a kluci mají sebou dědečka, dvě tetičky a strejdu. Cyklostezka podle Labe je tady parádní asfalt takže se jede moc pěkně. Oproti dnešku je dneska výrazně tepleji a my nikam nespěcháme. Zastavíme se občerstvit v Jaroměři u koupaliště na Úpě. Úsek stezky z Jaroměře na Kuks údolím Labe je parádní. Na Kuksu je lidí jako psů, tak se dlouho nezdržíme. Projedeme se kolem zámku, abychom si užili výhled na zasněžené hřebeny Krkonoš a park obklopující sochy a už šlapeme zpátky. V Brodu se zastavíme v kiosku na pivo a domácí klobásu.

Přijíždíme do Jaroměře a tady se naše cesty rozdělují, protože my míříme na návštěvu za Ondrou a Katkou a malou Dorotkou. Potkáme se na hřišti a prckové můžou společně zase blbnout a my máme možnost si pokecat, protože jsme se neviděli dost dlouho. Na náměstí si dáme asi nejhnusnější zmrzlinu ever a sjíždíme zpět k cyklostezce po které se vracíme do Předměřic. Večer Vojta už spí a my se vyražíme s Olíkem podívat na pálení čarodejnic. Čekal jsem malou vesnickou událost, ale Hradec je asi moc blízko. Atrakce pro děti tu jsou, občerstvení taky, ale lidí asi 5 x tolik než je kapacita. Takže dlouhé fronty na občerstvení a trampolína a ostatní atrakce přeplněné. Olík si dá klobásu a koukneme se společně jak čarodejnice hoří a padáme.

Záznam trasy – http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/59290d1df175724d4850d212

Pondělí

Prvomájové pondělí si přivstaneme a vyrážíme směr domov. Tuhle trasu jsme jeli už několikrát, bez dětí, s vozíkem s dětmi, snad všechny varianty. Tentokrát volíme jinou variantu trasy, trochu po silnicích, trochu přes kopečky. Jedem přes Nechanice, míjíme Nový Bydžov a trasu volíme podle toho jak se jede. Dnešní počasí je taky parádní. V jednu hodinu dojíždíme do Poděbrad, které jsme v pátek opustili a potkáváme se s mamkou. Kluci mají radost, že vidí babičku. Zdržíme se na velkém dětské hřisti u plavební komory a popíjíme u toho minerálku ze Svatojánského pramene. Při pěkném počasí je úsek do Nymburka trochu o nervy. Chápu, že cyklostezka je tu pro všechny, ale všichni by měli mít alespoň elementární schopnost sebereflexe a trochu ohleduplnosti. Kličkovat mezi pobíhajícími psi a trávou se vyhýbat bruslařům, který mocí mermo musí jet uprostřed stezky je trochu o nervy. Podaří se nám ztratit zámek na kolo, který vypadl z kapsy na cyklosedačce a bohužel se nedaří ho najít. Nedá se dělat nic jiného než pokračovat dál. Před Hradištkem musime absolvovat několikakilometrový úsek po břehu Labe přes kořeny. Snad se brzy dočkáme i dalších úseků Labské stezky, protože jezdit po tomhle povrchu moc velká radost není. Po čtvrté hodině přijíždíme do Čelákovic, kde potkáváme druhou mamku, která má s námi možnost vyzkoušet nové kolo.  Dáváme další dlouhou přestávku na hřišti. Už máme dneska našlapáno přes 100 km a ještě nejsme doma. Vyrážíme dál podle Labe a narážíme na rozkopanou cyklostezku, která se chystá na asfaltovou pokrývku. Paráda, další kousek z Labské cyklostezky bude hotový. Jen v Neratovicích pořád nic. Žádná cyklostezka a ani při rekonstrukci ulic se nepamatuje na cyklopruhy. Kousek za Toušení Verča hlásí prázdné zadní kolo. To snad ne ! Novej plášť i duše a letos už pátý defekt ? Skoro začínám mít podezření, že to dělá naschvál, abych měl v tomhle směru lepší skills 🙂 Z duše tahám asi centimetrový trn, tak tohle prostě je jenom smůla. Do Neratovic došlapeme kolem sedmé a jsme rádi. Dneska 133 km, řádnej trénnk a způsob jak oslavit svátek Prvního Máje.

Záznam trasy – http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/59290d13205b9b6478845cd7

 

Odkaz na fotoalbum

https://goo.gl/photos/ekNwhv3Y4ww2sbZN7

Jo a díky za podporu Hanibal.cz, s kvalitním vybavením to jde šlapání mnohem lépe 🙂

Advertisements

logo-cyklostezka-ohre-20130403_denik-600

První plánovaná vícedenní cyklocesta připadla letos opět na prodloužený Velikonoční víkend. Rozhodli jsme se navštívit region, který ještě moc neznáme a vydat se po cyklostezce podle řeky Ohře. Opět bez vozíku, jen nalehko v klukama v sedačkách. Předpověď vypadá dost mizerně, ale věříme, že to až takové drama nebude.

V pátek vstáváme už před čtvrtou, cesta je dlouhá. Napřed courákem do Kralup, kde přestupujeme na rychlík do Chebu. Cesta vlakem je na kluky dlouhá, takže se je snažíme všemožně zabavit. Trochu tomu pomůže malá kamarádka Emička, z vedlejšího kupé, která se s nimi ochotně dělí o piškoty. Máme štěstí na hodné spolucestující, další dá Vojtovi dokonce čokoládovou tyčinku. Asi proto, že když se kluci něčím cpou, tak sedí a nezlobí 🙂

Před desátou hodinou vystupujeme v Chebu. Teda trochu bojovka vystoupit, průvodčí nesmí otevřít boční dveře, ty jsou jen pro vozík a normální dveře jsou zablokované. To se naštěstí rychle vyřeší a my se ocitáme ve vestibulu nádražní budovy v Chebu. Posadíme kluky do sedaček a vyrážíme si projet Cheb. Nejprv náměstí a pak nahoru na Hrad. Sjíždíme ke hrázi vodní nádrže Skalka a vyrážíme po proudu řeky. Parádní nová cyklostezka, park s piknikovým prostorem a výhled věže Chebských kostelů. Moc se nám tu líbí. Vyjíždíme z Chebu po nové asfaltové cyklostezce. Počasí zatím super, je teplo a polojasno. Stezka kopíruje tok řeky, občas protne silnici. V Nebanicích na ranči se zastavíme na občerstvení, není kam spěchat. Mostek v Mostově bohužel není v provozu, objížďka nás vede přes Odravu zpět na cyklotrasu číslo 6. Mineme Kynšperk nad Ohří a údolím dojíždíme do Dasnice.

Trochu mě překvapuje obrovské nádraží v lese uprostřed ničeho. Tady vyjíždíme na kopeček a Ohři se vzdalujeme kousek po silnici. V dálce je vidět Sokolov a vyrázně blíž pak elektrárna Tisová. Na panoramata v podobě komínů a chladících věží si tu budeme muset zvyknout. Až do Sokolova opět parádní nová cyklostezka. Pomalu pokukujeme po něčem, kde by se dalo zastavit a odpočinout, ale bohužel. Stezka vede podle sídliště, pak míjí nádražní areál a nakonec zahrádkářkou kolonii. Do města se nám zajíždět nechce, pokračujeme tedy dál. Zastavujeme na přestávku kousek za Královským Poříčím. Po svačině pokračujeme Údolím Ohře, po šotolinové stezce. Okolo nás vše kvete, ptáci zpívají a sluníčko svítí, prostě jaro. Po několika kilometrech se za zatáčkou vynoří silueta hradu Loket. Okolí hradu je moc pěkné tak rozhodneme, že si vyjedeme až nahoru k hradu a pokocháme se výhledem na řeku pod námi . Ohře si prorazila cestu hlubokým údolím a stezka ji stále kopíruje. U pramene Horčička doplníme vodu a dáme krátkou přestávku. Během té se Vojta stihne vyválet v blátě a Olík ho rejpnout klackem do oka. Občas je to s nima vážně radost. Dojíždíme kaňonem až ke Svatošským skalám.

Přes lávku převedeme kola na druhou stranu a vracíme se kousek proti proudu do areálu, který jsme viděli přes řeku. Jsou tu ovce a kozy, dětský lanový park a venkovní trampolína. Takže tu s klukama strávíme drahnou dobu a dostat je pak odsud pryč je opravdu nadlidský úkol.  Po pár kilometrech vjíždíme do Karlových Varů, kde zastavujeme u OC Varyáda. Opět velké dětské hřiště a můžeme skočit na nákup. Většina rodičů na hřišti mluví rusky, což jsme pochopili, je něco na co si ve Varech budeme muset zvyknout. Pokračujeme po cyklo po Mattoniho nábřeží, stočíme to do centra a pak začne peklo ! Takový davy jsme tu vážně nečekali. Stánky s předraženými cetkami, hromady lidí, všudypřítomná ruština, koňské povozy a všechno ostatní co k turistickému ruchu patří. Kus musíme kola vést, ale za hotelem Thermal už nasedáme a můžeme kličkovat mezi davy v sedlech. Míjíme hotel Pupp a další lázeňské objekty a dojíždíme až do Březové, kde jsme dneska ubytovaní. Tam to má poměrně rychlý průběh, sprcha, večeře a pak totál výtuh. Všichni jsme po dnešku řádně utahaní.

Páteční trasa

http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/58f0f4b5c3d63955946e703b

Páteční ubytování

https://www.karlovyvary.cz/cs/pension-havaj

V sobotu vstáváme poměrně časně, abychom zvládli vyjet už před osmou hodinou. Vřídelní kolonáda je oproti včerejšku volná a tak se můžeme trochu rozhlédnout a koupit magnetku na lednici, jako už tradiční suvenýr z cyklocest. Přejíždíme zpět na druhý břeh Ohře na cyklostezku číslo 6, ale ta se v Dalovicích mění na silnici. Stoupáme až do Vesnice Bor a můžeme si užívat výhledy na nedaleké hřebeny Krušných hor. Na výhledy nejsme moc zvyklí. Většina cyklostezek vede údolím podle řek a vzhledem k tomu, že naše kola jsou díky prckům pořádně težká, se kopcům spíše vyhýbáme. Následuje dlouhý sjezd zpět k Ohři do Radošova. Odtud se zajedeme podívat na bývalé lázně Kyselka. Kousek od nové výrobní haly, patřící společnosti Mattoni je areál bývalých lázní. Je to žalostný pohled na stav, do kterého to vlastník nechal dojít. Naplníme láhve minerálkou a pokračujeme po silnici.

Dále vede trasa na úpatí vojenského prostoru Hradiště. Za Jakubovem se mění silnice na zpevněnou polní cestu a pak jen na bahnitou pěšinu po louce. I tak si tenhle úsek vážně užíváme. Všude okolo kopce svažující se do údolí Ohře, lesy hrají všemi odstíny zelené  a na loukách kvetou keře a zlatý déšť. Parádní jarní počasí. Ve Stráži nad Ohří se opět stezka mění v silnici. Ve stoupání máme bohužel nucenou přestávku, na opravu defektu. Verča má prázdné zadní kolo, a brzy najdeme díru v duši i trn zabodlý v plášti. Silnice mírně stoupá až do Okounova, kde ostře padá zpět do údolí Ohře. V Černýši vyjedeme nad vesnici odkud je parádní výhled na kaňon Ohře. Následuje opět ostrý sjezd k řece.

Další město na trase je Klášterec nad Ohří. Projíždíme podél lázní Evženie a do zámeckého parku. Tam se nám před zámkem trochu nečekaně staví do cesty schody, takže tlačíme a pak už můžeme pokračovat podle řeky. V Rašovicích přejíždíme na druhý břeh a dáváme s přestávku. Ať stavíme kdekoliv děti mají jedinečný talent se tam hrozně zamazat a najít si nejhloupější možnou zábavu. Takže po tom co si staví hrady ze štěrku a prachu je očistíme a pokračujeme po stezce. Trasa podle vodní nádrže Kadaň je šotolinová upravená stezka, jen se houpe nahoru a dolů. S vozíkem bych tu asi umíral, takhle se sedačkou to jde. Počasí se začíná kazit, nijak dramaticky, ale zvedá se vítr a na obzoru se výhružně kupí mraky. Přejíždíme přehradu a po visuté lávce na skále nad řekou sjíždíme na nábřeží Maxipsa Fíka. V Kadani musíme do města na nákup a dlouhou zastávku na hřišti. Nepodařlo se nám tu sehnat ubytování, tak musíme až k Nechrancké přehradě. Na druhý břeh řeky přes most a pak na kopec do vesnice Rokle. Odtud máme jak na dlani stigmata tohoto regionu, elektrárny Prunéřov a Tušimice. Tady příjemná stezka na chvíli končí. Není zbytí, ale musíme na hlavní silnici, jiná cesta není. Naštěstí není tak hustý provoz, ale stejně to je s prckama nepříjemné. Když přejedeme horizont, cesta se začíná svažovat k přehradě a do toho mírný vítr dozad. Závěrečné kilometry jsou tedy jak za odměnu. Ve Vikleticích je evidentní, že tady je rušno hlavně v sezóně. Ubytujeme se a jdeme se s klukama ještě projít k přehradě, abychom Olíka učili házet žabky. To nám vydrží, než je čas se vrátit na pokoj a po večeři zalehnout.

Sobotní trasa

http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/58f5ec58c3d6395594bb3439

Sobotní ubytování

http://www.holidaycentrum.cz/cs/penzion-holiday-centrum

Nedělní ráno je dost chladné a větrné. Občas vykoukne sluníčko, ale moc nás nezahřeje a tak je to celý den. Než vyjedeme tak musíme Verče opět opravit defekt. Na včerejším lepení se udělala bublina, pak se odchlíplo. Jelikož je duše už 2 x lepená, tak měním za novou a můžeme jet. Nejprve jedeme přes hráz přehrady a pereme se s větrem, pak už sjížídíme na cyklostezku. Většinou silnice, polní cesty a nebo prašné cesty podle břehu řeky. Ještě, že je sucho, jinak by to nebyla jízda nic moc. Spíš než cyklisty, potkáváme spousty rybářů. Před Žatcem podle vody, jedeme asi po kilometru nové cyklostezky, která záhy končí. Asi demoverze na to jak by to mělo vypadat. Vyjedeme nahoru na náměstí a k pivovaru. Krásné historické budovy, bohužel než náměstí se prostor spíše podobá parkovišti. Nikde lidé jenom zaparkovaná auta. Zastavujeme na hřišti a Vojta svou nešikovností dokazuje, že mu helmu nemáme sundávat ani když z kola sleze dolů. Trasa 6 vede po hlavní silnici, tak si hledáme cestu před Bezděkov. Chmelnicí projedeme až do Stekníku, kde nás zaujme zámek. Jedeme se na něj podívat a máme štěstí. Je tu dětská soutež s hledáním Velikonočního zajíčka. Takže se Verča s klukama vydává po jeho stopách a já hlídám kola. V cíli na kluky čeká i sladká odměna a my si dáme v zámecké zahradě kávu.

O dvě vesnice dál zastavujeme opět tentokrát na hřišti. Olík sedící za mnou hlásí hlavně dvě věci – Hele tati hřiště a Tatí zmrzka. Tady už to skoro začíná vypadat, že zmokneme a poletují první kapky. Naštěstí se déšť jen přežene kolem. V Březně jen nakoukneme do archeologického skanzenu a pokračujeme do Loun. Na horizontu už vidíme první vrcholy Českého Středohoří – Raná, Milá a Oblík. V Lounech nás čeká opět nákup a opět dlouhá zastávka na hřišti, než dojedeme na ubytování. Dneska jsme si slíbili i dobrou večeři takže zamíříme do minipivovaru – http://lounskyzejdlik.cz/. Prostředí pro děti to úplně není, ale je tu čisto a nekouří se. Nicméně večeře opravdu dobrá byla.

Nedělní trasa

http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/58f5ec85c3d6395594bb382b

Nedělní ubytování

http://www.penzionlouny.cz/

No a co s Velikonočním pondělím. Nic bohužel. Počasí nás nakonec dohnalo a od noci prší. To by se ještě dalo, ale doběhlo nás i zdraví. Oba Oldové cestou prokašlali a není jim moc dobře. Rozhodujeme se to tedy nelámat, přes koleno a domů dojedeme vlakem.

WP_20170417_08_33_25_Pro

Finále se tedy úplně nepodařilo, ale i ty tři dny byli super.

Další cesta nás čeká přes Čarodejnický víkend, tak zůstaňte na příjmu.

Stránky cyklotrasy – http://www.cykloohre.cz/

Odkaz na celé album – https://goo.gl/photos/KKBJwzrUzKBpASLX6

Výstřižek

Počasí venku už konečně začíná připomínat jaro se vším všudy, tak je na čase začít najíždět kilometry na letošní sezónu, která bude velmi náročná. Hodil jsem oko do mapy, pak na spojení a napadla mě víkendová trasa z Loun do Rakovníka s přespáním a pak přes Prahu až domů. Tentokrát se uvolila i mamka, že s námi vyrazí. Na kole neseděla 3 roky a naposledy, když byla s kolem v servisu vyslechla, že je dobré tak na ježdění do krámu, ale odvaha ji nechybí.

Abychom měli možnost vyrazit na trasu včas, nezbývá, než vstávat ve 4 hodiny ráno na vlak do Kralup. Tam přestupujeme na motoráček do Loun. Teda přestupujeme. Vše vynosíme z vlaku ven, jdeme s kolama a dětmi do haly, abychom se dozvěděli, že jedem tím samým vlakem jen pod jiným číslem. Ten nás v 7:19 vyhazuje na nádraží v Lounech. Modrá obloha slibuje krásný den, ale po ránu je ještě chladno až mrazivo.

IMG_20170325_073522215WP_20170325_07_47_47_Pro

V Lounech si projedeme městskou cyklostezku podel Ohře. Za 3 týdny se sem na Velikonoce v rámci našeho putování po cyklostezce Ohře vrátíme. Vyšlápneme si kolem hradeb na náměstí a pak pokračujeme po cyklostezce za město směr pohoří Džbán. Další zastávka je už po 7 kilometrech v Cítolibech. Na návsi je tak pěkné dětské hřště, že se nedá odolat a stavíme. Kluci jsou ve svém živlu. Není kam spěchat a navíc dělá se opravdu krásný den.

WP_20170325_08_29_45_Pro

Z Cítolib sjíždíme do Brlohu a pokračujeme dál údolím Smolnického potoka. Cyklotrasa je značená po silnici, vlní se údolím, občas se trochu zhoupne. Provoz je hodně mírný. Nakonec nás silnce vytáhne táhlým stoupáním do Ročova, kde si dáváme další přestávku v parku na návsi a skočíme na nákup. Sjíždíme do Dolního Ročova k Augustinánskému klášteru, který je bohužel v desolátním stavu. Tady končí silnice a cyklotrasa se mění v lesní cestu. Občas louže a zetlelé listí a celou dobu mírně do kopce. Mě s Verčou se jede vcelku dobře, ale u mámy je to na tenkých pláštích výrazně horší. Pere se s tím statečně. Údolí končí v Třeboci, odkud vede asfaltka ostře do kopce až na rozcestí Na Hýži. Tam se mění asfaltka v polní cestu podle chmelnice a navíc notně rozježděnou od traktorů. Žádná hitparáda teda.

WP_20170325_11_25_54_Pro

Sjíždíme do Kroučové a pak do Řevničova. Odtud by se dalo jet přímo do Rakovníka, ale trasa je naplánovaná s ouškem kolem Novostrašeckých rybníků. Cesta vede loukam a lesem po březích rybníků. Kolem nám už začíná opravdové jaro. Zpěv ptáků je všudypřítomný a v lese kam se podíváte je vidět kvést sněženky, fialky a podběl. U posledního rybníka se cyklostezka mění v blátivou cestu rozježděnou od aut. Přes kopeček dojedeme do Mšeckých Žehrovic, kde si dáváme další přestávku na návsi. Je tam rybník s vodníkem, takže má Olík o zábavu postaráno.

WP_20170325_13_22_15_Pro

Dál pokračujeme po silnici do Nového Strašecí. Tam se nedá odolat první letošní točené zmrzlině, na kterou nás u silnice upozorní cedule. Ostrý sjezd dolů a malebné stezky polními cestami do obce Ruda. Odkud nás čeká dlouhé táhlé stoupání na rozcestí Pod Malým Louštínem. Tady pak přichází velmi oblíbený úsek. Dlouhý táhlý sjezd po asfaltce až do Lužné. Tady se zastavujeme u želeničního muzea, ale bohužel mají ještě zavřeno. Pokračujeme tedy dál do vesnice, která se jmenuje také Lužná. Tam nás trasa odvádí z dlažebních kostek na stezku podle rybníka a pak dál podle Lišánského potoka až k Rakovníku. Je krásné odpoledne a my dorazli dříve než jsme čekali, dáváme si tedy další pauzu na hřišti. Olík řádí jak černá ruka.

IMG_20170325_163730595WP_20170325_16_50_10_Pro

Přesun do penzionu Bezděkov je s vrcholovou prémií. Dneska 75 km a máme dost. Sprcha a dolů do restaurace, kde čekáme na Verču s prckama. Místní kuchyně není určitě žádný gastro zážitek, ale vše poctivě udělané . Kluci se nacpou řízkem a my s Verčou jen pár chuťovkama k pivu. Děti jdou spát, my ještě chvíli posedíme u piva, ale náročný program nás vyžene taky brzy spát. Noc nám zpestří vášnivé chvíle, které prožívají ubytovaní ve vedlejším pokoji tak nahlas, až nás to budí.

Záznam ze sobotní trasy

Penzion byl celkově fajn. Čistý, dobré pivo i jídlo a příjemný majitel.

http://www.penzion-bezdekov.cz/#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-333112

WP_20170326_07_49_00_Pro

Noc na neděli je díky změně na letní čas o hodinu kratší. Celkově nám po náročné sobotě dělá problém se vyhrabat na cestu. Ještě nákup v Coopu a vyrážíme až kolem 9 hodiny a ještě njak závratným tempem. Ráno je opět hodně chladné, kluci jsou nabalení jak pumpy. První kilometry vedou malebným údolím podle Rakovnického potoka a trasa je vážně parádní. Z velké části asfaltová cyklostezka, občas stoupá na úbočí údolí a občas na chvíli změni povrch. Po cestě si dáme u potoka na sluníčku snídani a pumpuju Verčino prázdné zadní kolo. Pokračujeme až do Městečka, kde stezka končí. Velká škoda, že není údolím až do Nižboru a odtud už by se dalo dojet až do Prahy.

WP_20170326_09_10_24_Pro

WP_20170326_09_23_15_Pro

V Městečku musíme vystoupat z údolí ven. Cyklotrasa vede lesní cestou a do řádného kopce. Máma tlačí kolo, Verča a já se snažíme šlapat, ale moc to nejde. Asi v půlce Verča volá, že má opět prázdné zadní. Nedá se nc dělat budeme muset lepit. V kopci v bahně je asi nejblbější místo, ale defekt si nevybírá.Aby to bylo zajímavější, tak se ještě Vojta pokadí a máme to i s přebalováním. Duše zalepena o pár minut později. Takže opět do kopce, který naštěstí brzy končí u silnice. Ta vede podle Lánské obory až do Lán. Tam už zajíždíme zpět do Lesa a u bývalého dolu Tuchlovice začíná parádní cyklostezka po trase bývalé vlečky.

WP_20170326_12_30_02_ProWP_20170326_12_54_13_ProWP_20170326_13_08_07_Pro

Je to poměrně zvláštní pocit, takhle koncipovaná cyklostezka. Cítíte se na ní najednou úplně jinak. Jste na náspu nad krajnou, silnice překračujete na velkoryse budovaných mostech a všude vidíte. Jiné než klikatící se proužek asfaltu údolím. Po šotolinových stezkách objíždíme Kladno a svačíme kousek od nádraží. Je lehce po třetí a čas začíná pomalu kvapit. Po svačině projíždíme vedle továrny Lego do Dolan a přes Hostouň do Dobrovíze. Máma už toho začíná mít plné brýle a lehce zaostává. V Dobrovízi se zase sjíždíme a společně vyrážíme na polňačku kolem letiště. Měl to být zlatý hřeb dnešního dne, který si měli kluci při jejich lásce k letadlům užít. Oba celé dny na kole ukazují na letadla na obloze, mávají jim a jásají. Bohužel situace je taková, že oba spí a nejsou ke vzbuzení.

WP_20170326_15_13_19_ProWP_20170326_15_16_16_ProWP_20170326_15_31_54_Pro

Podle letiště se vymotáme do Hostivic. Tady odložíme na nádraží mamku, která už toho má dnes vážně dost. Ale všechna čest, náročná trasa bez tréninku a s takovým kolem. Zbytek sestavy pokračuje po cyklostezce do Prahy. Nejprve Řepy po silnici na Bílou Horu a podle Hvězdy dolů na Břevnov. Tady jen krátká návštěva u Verčiných prarodičů. Bohužel čas nás tlačí, ale měli radostvi tak. A kluci jakbysmet.

WP_20170326_17_10_39_Pro

Vyšlapeme do Střešovic a uličkami kolem ČVUT přes Dejvce sjíždíme do Stromovky. Je krásné odpoledne na nebi ani mráček a opravdu teplo. Takže do Stromovky  vyrazilo půl Prahy. Přejedeme most do Trójy a pak notoricky známou stezkou podle Vltavy. Tady začníná únava doléhat i na nás. U jezu v Klecánkách musíme na půlhodiny zastavit. Trochu si odpočnout, kluci se vyběhají a Vojta ? Ano opět se posral jak Matýsek

WP_20170326_17_51_36_ProWP_20170326_18_02_54_Pro

Kopec od vody nahoru do Klecan je hnus fijalovej, stehna už jsou jedna velká křeč. Nahoře se začíná šeřit a sluníčko zapadá. Parádní západ slunce ! Jak projíždíme vesnicí je opravdu příjemně. Mám pocit jako kdyby byl jeden z letních večerů. Poslední kilometry do Neratovic jsou už většnou po polních cestách a při svitu čelovky a světla. Alespoň máme možnost to vyzkoušet, jaké to je dojet za tmy. Na konci máme oba dost a kluci asi taky.

WP_20170326_19_25_43_ProWP_20170326_19_49_46_Pro

Moc jsme si to všichni užli a těšíme se za 14 dnů zase.

Záznam nedělní trasy

 

 

V rámci příprav na novou cyklocestovatelskou sezonu, pořizujeme spoustu nového vybavení, které by nám mělo cestování ulehčit. Ale přišel čas i na to, věnovat se údržbě a opravě vybavení, které minulý rok používáním utrpělo. V tomhle směru dostal nejvíce a frak náš, vloni ještě nový, stan. Na cestování v naší čtyřčlenné bandě jsme pořídili tenhle kousek.

https://www.vango-eshop.cz/turisticke-stany-vango/stan-vango-aura-300-3-osoby-river-velikost-unisize

WP_20160826_06_59_54_ProWP_20160829_19_23_06_Pro

Po příjezdu z naší loňské cesty po Labské cyklostezce, jsme stan pouze uskladnili do garáže a nenechali řádně vyvětrat a doschnout. No jasně zásadní chyba, ale ono ve chvíli příjezdu jsme měli vážně jiné myšlenky. Chybné uskladnění a zanedbání péče mělo za následek, že se na několika místech uvnitř stanu vytvořila černá plíseň. To rozhodně není nic, co byste ve stanu, tím spíše s dvěma prckama chtěli.Takže co s tím ? Jak se plísně zbavit ? Verča si to vzala za své a po chvilce hledání našla na stránkách výrobce stanů tenhle návod: http://www.jurek.cz/cs/otazky/152-uprava-tropika-po-splesniveni

dalším krokem tedy byla objednávka pracího prostředku:

https://www.kelt.cz/index.php?route=product/product&product_id=78005390

Teď přichází na řadu ta náročnější část, která je díky velkosti stanu trochu obtížnější. Stan se do pračky bohužel nevleze a je třeba ho vyprat v ruce. Naštěstí vana je velká dostatečně.

Napustíte teplou vodu, přidáte množství přípravku dle návodu, v našem případě 3 odměrky,  a nechte několik minut stan namočený a prostředek působit. Nejnáročnější bylo stan o tak velké ploše jemně propírat v rukách. Je těžký a špatně se s ním manipuluje. Když je stan dostatečně důkladně proprán v prostředku, je třeba ho ještě 2 x proprat v čisté vodě. Já raději propíráme 3 x abychom si byli jisti, že každý záhyb je čistou vodou dostatečně propraný a nikde nejsou zbytky pracího prostředku. Po vyprání pak následuje vyvěšení na dobře větraném místě a nechat náležitě proschnout. Teď už jen řádně naimpregnovat.

https://www.hanibal.cz/fibertec-green-guard-tent-and-gear-500ml-id17259?search_query=Fibertec+Green+Guard+Tent+and+Gear+500ml&results=1

Po složení je výsledek takový, že fleky na stanu jsou místy trochu viditelné, ale plíseň je pryč. Hlavní poučení, je už nebýt líný a opravdu po každé cestě nechat po dojezdu stan pár hodin provětrat a dosušit. Ať jste jakkoliv utahaní, tohle zvládnete.

IMG_20170213_115512510

Tak stan už je čistý, ale ještě je třeba opravit propálená dvířka. Samozřejmě jsme díky velikosti stanu občas po ránu vařili uvnitř, ale při jednom ranním vaření snídaně v Německu zafoukal vítr a dvířka se o rozpálený vařič propálila. S tím si sami neporadíme, tak po chvíli hledání nalézáme podnik pro profi opravu. Nalézáme Brněnský servis, kde naštěstí takové služby poskytují:

http://www.skiservis.eu/opravna-outdooroveho-vybaveni/sc-3/default.aspx

Během několika E-mailů si ověříme postup opravy. Po domluvě stan zabalíme do krabice s přiloženým popisem, kde je uvedeno, která část stanu je potřeba opravit a samozřejmě zpáteční adresa. Dalším krokem je cesta na poštu. Doporučeně a raději i s pojištěním na 3000 kč je cena balíku 150 kč. O týden později pošťačka zvoní, že pro nás má balík na dobírku – 660 kč a stan máme opravený doma. Za poštovné a balné si účtují 180 kč zbytek stojí oprava. Hold za nešikovnost se platí a chybama se člověk učí 🙂

IMG_20170221_083229669IMG_20170306_104903046IMG_20170306_105014937IMG_20170306_105215122

Upřímně, první jarní vyjížďky jsem se nemohl dočkat.

Přes zimu jsme měli dost času přemýšlet o našich letních cestách, spřádat plány na letošní letní cesty a vychytávat vybavení. Teoretizovat z gauče je fajn, ale projet si to na vlastní gumy už je lepší.

Hned jak se v únoru oteplilo, vytáhl jsem kolo na cesty z práce, občas jsem ještě trochu bruslil na ledu, ale najíždět kilometry po zimě je třeba. Stihl jsem jednu kratší cestu s Olíkem a Verča během dopoledne na mateřské otočila pár kilometrů kolem komína. Na víkend hlásí pěkné počasí, takže přišel čas změnit teorii v praxi.

Čeká nás cesta s přespáním u taťky, takže není třeba tahat moc krámů. Oblečení zvládneme sbalit do řidítkové brašny  https://www.azub.cz/vodotesna-velkoobjemova-brasna-na-riditka-bikepacking-ortlieb-handle-bar-pack/ a jídlo pak do https://www.azub.cz/ortlieb-ultimate-6l-clasic-velka-vodotesna-brasna-na-riditka/ . Zbytek serepetiček se vejde do ostatních brašniček. Na více dnů už se bez rámové brašny neobejdeme, takhle je to dost na hraně. Sotva máme kam dát Olíkovi dřevěné mašinky 🙂

wp_20170304_07_59_32_pro

V sobotu ráno to vypadá opravdu na krásný den. Noční chlad ještě zcela nezmizel, ale modrá obloha slibuje krásný den. Po snídani nasedáme a vyrážímě po plánované trase. První kilometry nás vedou notoricky známými místy podél Tišické pískovny až do Byšic, kde odbočujeme na zpevněnou cestu mezi poli do Čečelic. V Čečelicích si všímáme nového minipivovaru, ale ten v sobotu po ránu pochopitelně nejeví známky života. Dělá se pěkný den, jen vítr na cestě mezi polema je hodně čerstvý. První zastávku si dáváme u obchodu v Konětopech. Vojta je nabalenej jako kosmonaut, takže malý krok pro něj, ale velký pro lidstvo.

wp_20170304_09_23_29_pro

Cyklostezka stoupá do Košáteckého lesa. Tady je krásně, v lese nefouká a zpěv ptáků nás upozorňuje na to, že jaro už je tady. V lese potkáváme další cyklisty, turisty i lesní dělníky. Vyjíždíme kopeček až do Horního Slivna, kde se vynoří parádní dětské hřiště. Nikam neženeme, tak nám to nedá nezastavit, ať se kluci vyblbnou.

wp_20170304_10_30_49_pro

Ze Slivna šlapeme po trase, kterou má Verča problém si zapamatovat. Slivno – Hřivno – Chotětov – Bezno. Cyklotrasy jsou značeny po silnicích druhé třídy, ale několikrát se dá odbočit mimo silnici na šotolinou vysypanou polňačku, která je výrazně příjemnější. V Chotětově stavíme na rychlý nákup a všímáme si parádní nové knihovny. V Bezně se pak motáme kolem místního zámku, než najdeme odbočku na stezku, která nás vede do Černého dolu. Tady je o něco chladněji a jaro si dává na čas. Místy zbytky sněhu, zamrzlá jezírka, ale tráva už se zelená.

Povrch je různorodý, asfalt, panelka a místy blátivá cesta. Na konci musíme tlačit, protože je cesta už hodně rozdbředlá. Vyjíždíme u Zamach a přejedeme důl  u Syslova, odkud je to přes pole na rozhlednu Hradišť u Kadlína kousek.

Na rozhledně je krásně, výhled na Vrátenskou horu, Bezděz a do okolního Kokořínska. Co je méně krásné, jsou tabule z plexiskla rozbité od lidí, kteří si neumí volně přístupné rozhledny vážit. A vyloženě smutné je, že kasička na dobrovolné příspěvky na údržbu rozhledny, musela být přesunuta do muzea v Kadlíně. I těch pár desetikorun, stálo někomu za to, aby ji opakovaně vykradl. To je hodně skličující čtení. Nasedáme na kola a pokračujeme přes Kadlín a Stránku až do Mšena. Je kolem druhé hodiny, vítr se trochu utišil a je vážně teplo. Ve Mšeně sjíždíme k rybníkům, kde na rohu vyrostla slibně se tvářící hospoda U Pokliček. Velký dvůr a cedule myčka kol, slibuje bike friendly prostředí. Stoupák na Romanov je hodně nepříjemný, ale o to příjemnější je sešup do Kokořínského dolu k hospodě u Ráje. V Kokořínském dole to vypadá, jak kdyby celá Praha vyrazila na výlet. Všechny parkovací plochy plné a provoz jak v létě. Nedá nám to stavíme se občerstvit v jedné z tradičních hospůdek, kde je už zahrádka v provozu.

http://www.ubabysubrovy.cz/hostinec

Dál trasa vede kolem jezera Harasov. Zdá se, že někdo má v plánu ruinu kdysi vyhlášeného prvorepublikového hotelu probudit k životu. Tak se necháme překvapit, co z toho vznikne. Od rozcestí Kroužek nás čeká dlouhé stoupání až do Nebužel, které prověřuje naši formu po dlouhé zimě a odhaluje, že máme co dělat. Tam se do nás opět opře vítr, ale k taťkovi na Řepín je to už jen kousek. Na závěr dne, první letošní buřty na ohni.

img_20170304_165753501

Ráno je tepleji než včera, ale vítr ještě čerstvější. Loučíme se s taťkou a jedeme se podívat na vyhlídku za Řepínem. Vítr parádně vyčistil obzor a tak vidíme Ještěd jak kdyby byl za rohem a dokonce i Krkonoše.

Z Řepína sjiždíme do Zadního Dolu. Opravdu kouzelné slunečné ráno. Vyjíždíme u Vodárny na rozcestí v Lukách, kde pokračujeme po cyklostezce směr Mělník. Po panelce do Jelenice a po nové cyklo přes Malý Újezd do Velkého Borku a do Mělníka. Sluníčko svítí, ale fouká opravdu studený vítr. Rozhodneme se, že to nebudeme dneska lámat přes koleno, ať to kluci neodstonají. Takže na Mělník a pak domů.

wp_20170305_08_58_42_pro

Mělník projíždíme podle Pšovky až na Podolí. Zastavujeme se v Tescu u stánku pro kafe a sušenku pro kluky. Mělník by měl velký potenciál pro cyklistku, kdyby trochu do stezek investoval. Po druhém břehu Labe vede krásně upravená Vltavská cyklostezka, která se za soutokem napojuje na Labskou. Kdyby se upravila a napojila stezka přes město podle Pšovky do Kokořínského dolu a druhá směrem na Neratovice podle Labe, byla by to paráda. Vyškrábeme se nahoru na vyhlídku nad soutokem a výhled je dnes opravdu parádní. Je vidět silueta celého Českého Středohoří.

wp_20170305_10_03_46_pro

Dolů sjíždíme přes sady Na Polabí, kde musíme klukům zastavit na parádní hřišti, není kam spěchat. Sjíždíme dolů na Labskou stezku a jedeme asi po nejhorším úseku, který jsme za celou letní cestu po Labské cyklostezce potkali. Kamení, bahno, vážně se tudy nejede dobře. Cestou nám Vojta usíná, takže rozbitou stezku měníme za silnici a před polednem dorážíme domů.

Mapa trasy níže a stejně tak celá fotogalerie. Chtěl jsem tu neděli ještě trochu natáhnout, ale ještě bude dost příležitostí. Užili jsme si to všichni i takhle.

https://goo.gl/photos/CiXGu9pdexPz2eBK8

vystrizek

V minulém roce se nám podařilo uskutečnit část našich cestovatelských plánů, hlavně putování po Labské cyklostezce, takže cyklisticky plodný rok. Nicméně přiznám se, že když na podzim přišla od Martina Stillera nabídka na vystoupení na tomto festivalu, byl jsem dost překvapený. Od té doby, co jsme se náhodou potkali v Beskydech na Lysé, jsme spolu v kontaktu. Martina jsem vždycky bral jako člověka, který mi byl v mnoha směrech inspirací, ať už jeho cyklodobružstvími, vztahem k horám nebo jeho neustálou energii a nápady něco organizovat. Stejně tak tento festival pro mě byl spíš místem, kde brát inspiraci a nápady.

Odkaz na stránky festivalu – http://www.cyklocestovani.cz/

cyklocestovani_logojpg

Ve chvíli kdy jsme byli pozvání, jsme ještě ani neměli sepsaný report z naší Labské cesty . K přečtení zde. Jeho sepsání nás po pár měsících připomělo, co se vlastně na naší cestě odehrávalo. Když se zpětně ohlížím, nebylo to žádné velké dobrodružství. Žádné turistické atrakce, památky, setkání s lidmi, jen jsme prostě jeli na kole. Celé ve smyslu – Cesta je cíl, tak to cítíme. Na druhou stranu i tohle může některé lidi inspirovat k tomu něco podniknout.

Program festivalu byl hodně zajímavý, na některé besedy a workshopy jsem se obzvlášť těšil.

Program festivalu

SOBOTA 4.2.2017 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul.

Blok A:
09:30 – 10:45 Daniel Polman – „Praha – Sněžka,…okolo Česka”  aneb přes nejvyšší vrcholy všech 14 českých krajů na kole a pěšky za 98 hodin!
11:00 – 12:00 Olda&Verča Berkovi – „S prckama nejen Labskou cyklostezkou“

Blok B:
12:45 – 13:30 Jak se sbalit pro různé příležitosti – WORKSHOP
13:45 – 15:00 Miroslav Šlégl – „Světem se skládačkou“

Blok C:
15:30 – 16:00 Cestovatelské servery – jak se dostat blíže k místním lidem – WORKSHOP
16:15 – 17:30 Martin Stiller – „2000 km s rodinkou na kole severozápadní Amerikou“

Blok D:
18:00 – 19:15 Karel Tříska – „Napříč USA – za východem slunce“
19:30 – 20:45 Tomáš Horák – „Na jednokolce za polární kruh“


NEDĚLE 5.2.2017 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul.
Blok E:
09:00 – 10:15 Michal Kulka – „Kick Italy 2017 aneb Giro na koloběžce“
10:30 – 11:45 Míša&Libor Heclovi – „Švýcarsko-Česko na kolečkových bruslích“

Blok F:
12:30 – 13:45 Monča&Jirka Vackovi – „Nový Zéland sakra na těžko”
14:00 – 14:45 Kilometry.cz – vychytávky a vybavení pro cykloturistiku – WORKSHOP

Blok G:
15:15 – 16:15 Marcela&Zdeněk Švecovi – „Balkán lehokolmo“
16:30 – 17:45 Petr Mazal – „S kolem kolem světa“

Z naší presentace jsme měli s Verčou poměrně obavy. Verča není zvyklá mluvit před velkou skupinou lidí, já nějaké pracovní zkušenosti mám, nicméně neznamená to, že bych se v podobných situacích cítil jako ryba ve vodě. Presentaci jsme pojali jako naše představení, jelikož se jednalo o první vystoupení na tomto festivalu. Následně průřez kratšími cestami a následně den po dni Labské stezka. Věřím, že se nám podařilo posluchače zaujmout a nakonec to nebyla taková tragédie jak jsme se báli. Někteří z posluchačů nás pak ještě zastavili na několik slov, což bylo velmi potěšující.

Moc jsem si užil i další besedy a workshopy.

Dana Polman a o jeho vyprávění o cestě po nejvyšších vrcholech Česka se mi moc líbilo. Krom cyklocestování se snažím věnovat extrémním běhům a pochodům, takže mám pro podobně šílené výkony velkou dávku pochopení. Inspirovalo mě to se zamyslet nad nějakou delší solo nonstop jízdou, spíš pro svůj dobrý pocit.

Workshop Honzy Gally z https://www.azub.cz byl pro nás taky moc přínosný, jelikož na kolech nejezdíme moc douho a spoustu věcí teprve vychytáváme a učíme se za pochodu.

Beseda Miroslava Šlégla o tom jak na skládačce cestoval sám půl roku po světě pro mě byla úplně z jiného světa. Klobouk dolů, pak si říkám o čem tu já vlastně vyprávím ? Úžasné fotky, zážitky i vyprávění.

Blok C byl pod taktovkou Martina Stillera a Stelky 🙂 Nejprve workshop o cyklocestovatelských serverech. Tohle je věc, o které jsme se nikdy moc nezamýšleli, ale asi by bylo na čase. Rozhodli jsme se na https://cs.warmshowers.org/ taky registrovat, nabídnout náš domov cetovatelům a stejně tak zkusit využít teto server i na našich cestách i opačně.

A následně Martinovo vyprávění o jejich Americké cestě. To je velká paráda, bohužel díky Vojtíkovu přerušenému spánku, jsme ho nestihli celé, takže si budu muset  nechat od Martina zbytek někdy vyprávět.

V neposlední řadě, jsem moc rád, že jsme měli příležitost se seznámt s Jirkou a Monikou Vackovými – https://www.facebook.com/altiplano.cz/ . Bohužel jejich besedu o cestě po Novém Zélandu, jsme v neděli absolvovat nemohli. V každém případě, moc díky za tipy a rady k vybavení.

Na závěr jen velké poděkování Martinovi za pozvání a za to, že umožňuje, aby se podobná akce mohla konat.

V neposlední řadě také díky našemu partnerovi, společnosti Hanibal, že díky jejich vybavení, můžeme naše dobrodružství uskutečňovat.

Naše cyklocestování můžete mimo jiné sledovat i na Facebooku – https://www.facebook.com/BerkoviNaKolech/?ref=aymt_homepage_panel

Zimní trek po Lužických horách

Posted: January 21, 2017 in Cestování

Letošní zima, se po dlouhé době dá konečně nazvat Zimou. Celý leden Česko svírá mráz, na horách padají hromady sněhu. V Praze centimetry, ale dost na to, aby byli vidět na silnicích apokalyptické výjevy a kalamita.

Původní plán byl vyrazit na Broumovsko a dát pořádný zimní čundr.  Předpověď je ale neúprosná a slibuje mrazy v noci až k -15 C, na což by bylo obtížné dát dokupy vybavení. V předtuše globálního oteplování a mírných zim, jsem zimní Primu prodal. No a v třísezóňáku se od čundru v těhlech podmínkách posouváme spíš k survivalu. Takže z 3 dnů se stávají 2 a noc venku měníme za noc pod střechou. Hlavně, že se někam jede.

S Martinem se potkáváme na nádraží v Kralupech, kde přistupuju do rychlíku na Děčín no a tam pak už společně do couráku směr Jedlová. Vlak je plný běžkarů, tak uvidíme jak to bude vypadat. Když vystupujeme na Jedlové, tak překvapivě není taková zima jakou bych čekal a je pod mrakem. Oproti slibované azurové předpovědi trochu zrada, tak v duchu vyplňuju reklamační formulář na ČHMÚ. Při stoupání na Jedlovou odhazujeme teplé svršky, jelikož se teplota blíží k nule a kocháme se prvními výhledy. Nad kopci je bohužel poklička a po sdílení na Facebooku zjišťujeme, že jsme měli zůstat v Praze, bo tam je modro.

wp_20170121_07_17_22_prowp_20170121_10_15_12_prowp_20170121_10_21_26_prowp_20170121_10_54_32_pro

Na Jedlové je v restauraci otevřeno a kocourovi se nedá odolat – http://www.pivovar-kocour.cz/cs/pivovar . Posilněni sestupujeme po červené značce dolů a tady už to začíná tvrdší muzika. Sněhu je dost, ale je poměrně vyšlapáno, dvakrát křižujeme sjezdovku než sejdeme do vesnice Jedlová. Tam měníme červenou turistickou za cyklo, která je projetá traktorem. Sněhu jsou v lese fakt hromady. Proto když dojdeme na železniční stanici v Chřibské a vidíme žlutou značku vedoucí do lesa s pokrývkou 40 cm mokrého sněhu, obracíme se a pokračujeme po silnici. To neznamená, že na silnici by sníh nebyl, jen ho není tolik. V Chřibské je čas oběda a tak nás zláká hospůdka Na Křžovatce. Poslední dobou mám s Martinem na ozajstné vesnické nálevny fakt štěstí. Přestože je poledne, o velmi veselou náladu se stará stůl místních štamgastů, přičemž jeden už zaujal na stole polohu supermana. Na druhou stranu má to své výhody. Březňáka za 21,- by člověk jinak těžko pohledal. O pár březňáků a utopence později nahazujeme batohy a vyrážíme dál po trase.

Nevím jak moc velký vliv na to mají vypitá piva, ale šedivá obloha zmizela v nenávratnu a azuro si už našlo i nás. Po zelené značce se vydáváme sněr Chřibský vrch. Nejprve po pláni, kde je cesta projetá skůtrem, ale to na hranici lesa končí. Vezmeme si na pomoc myslivce a brzy se na svět koukáme zelenou optikou prázdné láhve. Nicméně krok máme o něco lehčí.  Tloušťka sněhové pokrývky roste přímo úměrně nadmořské výšce. Když se prošlapeme na vrchol pohybuje se v rozmezí pokolena – pokokot. Pohyb v tomhle je fakt maras, ale místy až kýčoviité výhledy z vrcholu, za to stojí.

Než produpávat cestu zpět po značce krosneme to rovnou dolů po svahu, což je ve sněhem přikrytém polomu poměrně náročné. Nakonec se vymotáme na silnici. Bohužel tenhle úsek vzal víc času a sil než jsme očekávali, tak se loučíme s výstupem na Studenec a volíme jednodušší trasu po silnicích. Odbočka od Křížového buku ukazuje na silnici třetí třídy, ale na té je pokrývka asi 30 cm sněhu. Na chození dobré, ale když pod kopcem potkáváme dvě auta, mířící k rozcestí, přejeme jim v duchu hodně štěstí. Mezitím se stmívá a my docházíme do České Kamenice. Začínáme být vyčerpaní, takže stavíme na benzínce na kafe. Než ji opustíme vystřídá se tam poměrně panoptikum různých postaviček. Jako největší bizare mi přijde taťka, který koupí asi 11 leté dcerce skoro půllitr cafe latte. Poslední úsek do penzionu vede po frekventované slnici, takže jsem rád když to máme z krku a docházíme do penzionu. V hospodě evidentně kazíme místním štamgastům idilku při sledování večerních zpráv na TV Barandov, tak se raději o 2 kozly a utopence později odebíráme na pokoj. Pokoje jsou fajn a sprcha taky bodne, ale jsem vcelku nenáročný a o to více, když původní plán byl spát v závěji. Láhev hruškovice jen umocňuje naši únavu, ale od rozdělané práce se neutíká, takže nejdeme spát dokud láhev nezeje prázdnotou.

Ubytování – http://www.penzionalbena.cz/

Odkaz na trasu – https://mapy.cz/s/1mCzt

Ráno se nám po včerejším večeru moc vstávat nechce, ale naštěstí ani nemusíme. Čekáme než vlakem dorazí další 2 borci do party, Filip s Viktorem. Kolem půl desáté se v Dolním Prysku setkáváme a vyrážíme společně. Neprve po silnici, což je fajn a pak odbočujeme k Tetřevímu vrchu a opět dupeme sníh. Na Martinovi je znát, že včerejší večer si vybral svou daň a mě se nešlape taky moc dobře. Filip s Viktorem jsou čerství, tak se jím práší od bot. Ve vesnici Mlýny se chytáme zelené značky. Ta je projetá traktorem, takže pohoda. U Stříbrného vrchu potkáváme běžkařskou stopu a jdeme vedle ní až ke sjezdovce v Polevsku. Dnešní počasí je za odměnu. Od rána modrá obloha, úplně vymetená a sluníčko. Pak má člověk možost kochat se takhle parádními výhledy.

wp_20170122_12_11_07_pro

Čas oběda trávíme v restauaci Na Křižovatce v Polevsku. Všímám si, že tenhle název je tu nějak populární. Interiér přpomíná spíš cukrárnu než restauraci, ale točený Kocour nechá na všechny rušivé elementy zapomenout. Když vyrážíme počasí stále trvá, takže Klíč slibuje parádní výhledy. Cestička na vrchol je krásně vyšlapaná, jen trochu úzká. Závěrečný výstup na vrcholek sněhem  exponovaný, ale výhledy nauvěřitelné. Za mě je Klíč jedna z nejlepších vyhlídek ever.

Na vrcholu selfie, přípitek, nazout nesmeky a metelíme na vlak.

Parádní vejlet, díky chlapi 🙂

Nedělní trasa – https://mapy.cz/s/1mCX7