Arround Denmark 2017

Posted: August 24, 2018 in Cyklocestování

 

Prolog

Neuběhl ani měsíc od poslední cesty a my se začínáme chystat na naši letošní třetí a zároveň poslední cyklodovolenou. Díky zranění Olíka jsme si první letošní cyklocestu do Alp o týden zkrátili. Máme před sebou tedy tři týdny a naším cílem je objet Dánsko a podívat se na nejsevernější bod Dánska – Skagen. Jak jsme vlastně přišli na to jet do Dánska? Vymýšleli jsme kam jet, aby se dalo na startovní místo dojet vlakem, aby se dal udělat zajímavý okruh a aby to bylo zase něco nového. Olda jen tak ze srandy navrhl Dánsko a mě se ten nápad zalíbil. Pak už jen Oldovi stačilo pár hodin u počítače a naše cesta kolem Dánska byla vymyšlená. Nejdříve nás čekalo jako vždy velké balení, tentokrát tedy o něco větší. Z předešlých cest jsme poučeni a máme vyrobený vzor toho, co si sebou vzít. Jako novinka na této cestě bude, že mám už i přední brašny. Chceme tentokrát vzít více jídla, protože Dánsko je dražší země. Věci si odnášíme k babičce, kde je naposledy kontrolujeme, fotíme a šup s nimi do brašen. Odhadli jsme to dobře a tak nám nic nepřebývá a vše je připraveno na cestu. Poslední noc doma jsem jako vždy nervozní. Chystám ještě na cestu nějaké obložené bagety, nakrájenou zeleninu a vypékám maso se sádlem, které nám sebou chystám do sklenice. Snad vše máme, řídím se pravidlem, že to co nemáme nepotřebujeme nebo můžeme někde koupit.

Tak už jen nařizuji budíček na 4:30 a honem spát.

Den 1.

Neratovice – Hamburk – 26 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59a1a927205b9b07ddfa8dae

A už zvoní budík. Vyskakuji z postele se trochu zlidštit na cestu dřív, než se vzbudí Olda a děti a začne blázinec. Chvilku po mě vstává Olda, vařím si ještě rychle kávu a jdeme budit děti. Kupodivu brzké vstávání pro ně není vůbec problém. Pomáháme jim se obléci, protože přeci jen jsou rozespalí a pak už jen vzít nachystané jídlo z lednice, vypnout vodu v bytě, rozloučit se s kocourem a jde se pro kola. Chvilku musíme Olíkovi vysvětlovat, že nepojede na svém kole, ale nakonec bere zavděk croozerem. Loučíme se s babičkami a hurá na vlak. Tam potkáváme moji mamku, která jede do práce a tak nám s klukama pomáhá a my v klidu nandaváme kola do vlaku. A jsme v Praze. Tady máme hodinu než nám pojede vlak do Hamburku, skočím proto s klukama ještě do krámu koupit na cestu pití. Vlak přijíždí načas, akorát jako vždy skočí nástupiště až těsně před příjezdem vlaku, tak radši jdeme rychleji. Zleva schody zprava eskalátory. No volba je jasná. Nečekala sem, že držet mé kolo na eskalátorech bude tak těžké. Nahoře se vystřídáme s Oldou a já ještě sbíhám pro kluky. Když přijede vlak nastává chaos při nakládání kol. Skupinka Němců rve kola dovnitř aniž by sundali brašny takže je sundavají při rvaní do vlaku. Stojíme a koukáme. Snažíme se s nimi domluvit, že jedeme až do Hamburku aby kola byla správně seřazená, ale vůbec nás nevnímají. Nově skládáme i croozer, aby nepřekážel a velké brašny strkáme mezi kola. Sedíme hned u dveří, tak se bude vše dobře hlídat. Vlak se postupně plní. Konečně vyjíždíme. Máme před sebou sedm hodin dlouhou cestu. Olík se dá zabavit pohádkou, s Vojtou je to horší. Po dvou hodinách naštěstí Olda Vojtíška uspává a tak nám začínají dvě hodiny klidu. Klid je hlavně u Oldy, který se rozhodne s Vojtou držet basu a usíná také. Ze spánku ho vytrhává průvodčí po překročení hranic Německa. Croozer nepovažuje ani za kočárek ani za kolo. Chvilku se s ní Olda dohaduje, ale nakonec si dá říct a jede se dál. Cesta už začíná být pro děti dlouhá, tak jsme rádi když přijíždíme k Hamburku. Vše vyházíme z vlaku a teď je potřeba brašny navěšet na kola, složit croozer a poklidit ostatní věci. K naší smůle na nádraží v Hamburku zrovna probíhá rekonstrukce a nefunguje odjezdová tabule. V cíli to vypadá tak, že zrovna tam kde máme vyházené věci je velká tabule s vytisknutými odjezdy a lidé se tam hromadí, kličkují mezi brašnami a obestoupí mi tak croozer, že se k němu ani nemohu dostat. Trochu se při tom zapotíme, ale hurá vše máme a jde s k výtahům. Nádraží v Hamburku se totiž nachází v obchodním domě a nástupiště jsou -1 patře bez eskalátorů. Jsou zde pouze výtahy. První jedu já s kolama a Olíkem. Když vyndavám první kolo výtah se zavře a i s Olíkem odjede do druhého patra. Chytne mě strach, aby se Olík někam nevydal nebo aby nám někdo kolo neukradl, ale naštěstí Olík nevystoupí a výtah se vrátí. Počkáme na Oldu a hurá konečně z nádraží. Nejdřív je potřeba projet část městem. Hned po pár metrech se Oldovi zasekne řetěz a od té doby mu začínají blbnout převody. To je tedy začátek. Zajíždíme ještě na malý nákup. Jízda i s předními brašnami mi dává fakt zabrat, je to znatelná změna. Je to tedy i tím, že tentokrát sebou vezeme více jídla. Je až překvapivě krásné počasí a tak se nakonec rozhodujeme užít si odpoledne u vody, nechat kluky si pohrát a přespat v Elbe campu, který známe už z loňské cesty. Klukům se kemp moc líbí, protože uprostřed je velké hřiště a hlavně se kemp líbí Oldovi, který vzhledem ke své práci miluje nákladní lodě (Olda pracuje v námořní přepravě). Kdykoliv jede větší loď Olda bez ohledu na to co zrovna dělá uteče k vodě a fotí. Stan si stavíme hned u vchodu na pláž přímo na písku, což se ukáže být skvělým nápadem. Následujících 5 dnů se nám písku nepodaří ze stanu a z věcí zbavit.

kemp: https://elbecamp.de/

Den 2.

Hamburk – Meldorf – 113 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59a1a923c3d639467e5e7aae

Díky Vojtíškovi vstáváme v brzkou hodinu a můžeme se začít chystat na cestu. Kluci si ještě utíkají hrát na hřiště a my vyklepáváme stan, se snahou zbavit ho všeho písku, ale to se nám opravdu nepodaří. Počasí nám zatím přeje. Je opět slunečno a příjemně teplo. V osm ráno a my vyrážíme, ideální čas. Na dnešní den se moc těšíme, protože víme, že pojedeme moc hezkými místy. Až do Brunsbüttelu jsme si stezku projeli vloni, když jsme jeli naší první velkou cyklodovolenou podél Labe. Hned za městečkem Wedel začíná naše oblíbená i neoblíbená část. Stezka vede mezi ovečkami, s krásným výhledem na deltu Labe, které se postupně rozšiřuje, ale to co tuhle idylku kazí jsou branky mezi pastvinami. Každý kilometr je branka, která se většinou otvírá dovnitř, je těžká a jen tak tak jí Olda projede croozerem. Cestou projíždíme kolem menších domečků u kterých lidé prodávají přebytky ze své zahrádky za přívětivou cenu. Jablíčka vypadají perfektně a tak si jedny kupujeme. Funguje to tak, že se peníze za koupené zboží hází rovnou do kašičky která leží na pultíku. Zrovna když házím drobně do kasičky vyjde babička, které stánek patří. Ptá se nás kam jedeme a daruje nám ještě jedny jablíčka pro děti. Moc jí děkujeme a jede se dál. Další zastávku děláme už po pár kilometrech. Stavíme totiž u větší farmy, kterou jsme zahlídli už vloni. Původní plán byl koupit si mléko, ale když se jdu podívat do malého otevřeného domečku na mléko okamžitě zapomenu. Je to opět samoobslužná prodejna.Tentokrát zde mají domácí zmrzlinu, asi 10 druhů, jogurty a to jak přírodní tak s domácím ovocem, jogurtové nápoje, ovocné poháry s jogurtem atd. Můžete si zde za poplatek uvařit kávu či čaj. Pro nás je jasná volba zmrzlina. Během toho co si ji vychutnáváme na zahrádce, která je určená pro hosty a jsou na ní i autíčka a motorky pro děti vychází z hlavního domu paní s další porcí domácích výrobků z jogurtu. Škoda, že něco takového by u nás fungovat nemohlo. I když je farma dál od většího města očividně slouží i lidem z okolí k nákupu domácích výrobků a tak se jim něco takového vyplatí provozovat. Dalším městem na trase je Glückstadt. Malebné městečko s přístavem, kde kotví plachetnice. Za městem se zase chytáme trasy přes pastviny kde se pasou ovečeky a dál podél Labe dojíždíme až do Brunsbüttelu. Tady zdarma přejíždíme kanál propojující Baltské moře se Severním, místním přívozem a zajedeme si nakoupit. Je kolem dvou hodin a tak se koukáme do jakého kempu dnes dojedeme. Nalézáme jeden vzdálený asi 35 km. Ono jich moc v okolí není, ale tahle vzdálenost nám přijde snesitelná. Do kempu dojíždíme kolem šesté hodiny a velmi nás překvapí. Je uprostřed ničeho. Najednou mezi poli kemp. Olda jde zaplatit a vrací se i s pivem, takže má úsměv na tváři. S Olíkem se dají do vaření večeře a já mezitím vykoupu sebe a Vojtíška. S Oldou si po večeři ještě dáme kolu s rumem a hurá do spacáků. Dnes už to bylo přeci jen  náročnější.

kemp: https://www.kueste.de/meldorf/camping/index.php

Den 3.

Meldorf – Tönning – 39 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59a283b3f1757228def5906b

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59a2e971f1757228de008be0

Ráno je znatelně chladnější a větrnější než bylo včerejší, dnes už to nebude jen na tílko. K snídani Olda vaří ovesnou kaši od Le-gracie a přidává do ní jablíčka, švestky, které jsme si cestou natrhali a semínka, abychom ji měli plnohodnotnou. Začátek stezky dnes vede za valem a dále nás vede podél silnice. Protože Oldu stále zlobí přehazovačka, rozhodujeme se v Büsumu najít cykloservis, aby se to vyřešilo než budeme v Dánsku. Díky http://www.mapy.cz nalézáme servis rychle a tam nám řeknou abychom tak kolo nechali a přišli za tři hodiny. Tak volný čas využijeme k procházce městem, zmrzlině a dojdeme si i na místní pláž. Bohužel přímo z města je vstup placený a tak se musíme ještě kousek projít abychom došli na neplacenou část. Olda si sedá na lavičku u promenády a hlídá kolo a vozík, které jsme museli nechat dole u cesty a já se s klukama vydávám k moři. Protože je právě odliv máme jedinečnou možnost projít se po písku, který je jinak schovaný pod vodou. Cíl pro kluky je, ale dojít až k vodě a tak šlapeme skoro kilometr a jsme konečně u ní. Olík se vyřádí ve vlnách a Vojta si hraje s pískem. Zpátky se ani jednomu nechce jít, protože je to celkem dálka. Ale nedá se nic dělat musí. Bohužel poznají jak skvělá hračka je mokrý písek a tak když konečně vyjdeme zpátky na promenádu musím je pořádně od písku osprchovat. Z vlasů to hold vyčešu večer. S Oldou posvačíme na lavičce a přesuneme se na hřiště. Konečně mu volají ze servisu a tak se vydá pro kolo. Za chvilku je zpátky a tak je na čase pohnout se zase trochu dál. Bohužel neujedeme ani kilometr a Oldova přehazovačka zase zlobí. A aby toho nebylo málo Oldovi se začíná dělat špatně. Utíká rychle do polí. Já mezitím hledám nejbližší kemp. Naštěstí to není daleko. Vůbec netuším jak bude vypadat, protože je u silnice v polích. Nakonec jsem zase mile překvapena, protože je u velkého rodinného domku. Aby jsme s kempem byli spokojeni je potřeba v podstatě jen hřiště a nějaký stolek nebo lavička, kde můžeme povečeřet. Tady je oboje a tak si děti utíkají hrát, Olda utíká na záchod a já chystám stan. Olda se mi snaží pomáhat ale je mu stále hůř a začíná mít i zimnici. Takže po postavení stanu do něj zaleze, dokonce si půjčí můj teplý spacák a klepe se v něm. Nějaké dvě děti, které jsou očividně od majitelů kempu si hrajou s našima klukama a tak je nechávám déle vzhůru ať si to užijí. Pak už jen klasika – vykoupat, večeře a spát. Olda se v noci moc nevyspí a každým svým během na záchod budí i mě. Naštěstí děti spí tvrdě.

kemp: https://www.camping-lilienhof.de/

Den 4.

Tönning – Dagebüll – 80 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59a44abec3d639467e900a62

Ráno nikam nespěcháme. Oldovi pořád není moc dobře a tak snídá endiaron a živočišné uhlí. Já si dávám ovesnou kaši se semínky, kterou se mnou snídá i Vojtíšek. Kluci se ještě pořádně vyřádí na hřišti a my se pomalu balíme. Vypadá to, že nás čeká další slunečný den. První kilometry vedou po silnici do města Tönning a dál se stezka klikatí mezi poli, na kterých se pasou jak krávy tak ovečky. Později sjíždíme zpátky podél moře. Tahle stezka se nám moc líbí a jede se parádně – až na pár branek. Nákup dnes plánujeme ve městě Husum a bude to poslední větší nákup v Německu. Ve městě je také potřeba znova najít cykloservis pro Oldovo kolo. Tentokrát máme větší štěstí. Narazíme na šikovného chlápka, který zjistí, že problém je v tom, že velké kolečko  je po výměně o kousek větší, než které tam správně patří.  Proto nejde Oldovi správně řadit. V servisu se podaří nastavit, aby bezproblémově fungovalo alespoň řazení na menší dvě kolečka. To stejně v Dánsku bude potřeba víc. Opouštíme servis s velkými díky, protože to pro nás udělali zdarma. Dál se stezka vrací zase mezi pole. Po 15 km řešíme, kde si zastavíme na přestávku a svačinu. Asi jsme se o tom ještě nikdy nezmínili, ale Olda má zvláštní schopnost. Vždy když se rozhodne, že někde zastavíme na pauzu tak do 500 m je mnohem hezčí místo, hřiště, lavičky atd. Takže se tímto řídíme. Olda řekl už zastavíme, já ne počkáme a ejhle. Narazili jsme na lavičky se stolkem. Na stole byla dokonce v květináči kytička, kterou tam nesla paní z blízké farmy, kterou jsme na kole potkali odjíždět. Dokonce tady byla i zásuvka od větrné elektrárny a tak jsme si oba nabili telefony. Takhle vypadá ideální místo na pauzu. Dál se jelo za valem a po pár kilometrech jsme se vrátili k vodě. Sluníčko už pomalu klesalo a nám zbývalo sedm kilometrů do kempu v Dagebüllu. Kemp je za hotelem a patří už mezi větší přímořské kempy, ale ve srovnání s kempy na Rujáně je to prcek. Potkáváme zde český pár, která si vyjel na dovolenou karavanem. Asi na dlouhou dobu poslední Češi. Bohužel zalézají spát tak brzy, že je ani nestihnu poprosit, zda bychom si k nim mohli dát nabít elektroniku. To se naopak daří u německého manželského páru. Power banky necháváme nabít přes noc ve sprchách, ale telefony bychom tam nenechali.

kemp: http://www.nordfriesland-camping.de/

Den 5.

Dagebüll – Ribe – 80 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59a591abf1757228de3545ff

Ráno nás opět budí sluneční paprsky, ale venku je den ode dne chladněji. Hlavní pro nás je, že zatím nijak neprší. Kousek od kempu nacházíme malý krámek, který je teda výrazně dražší, ale kupujeme aspoň mléko a klukům sušenky a pitíčka s brčkem. Ze začátku se trochu motáme po parkovišti, ale nakonec nacházíme stezku a jede se dál podél moře. Po pár kilometrech nacházíme u stezky u vody odpočívadlo i s hřištěm. Tak to je jasné, že musíme zastavit. Po půl hodině nasedáme na kola a jede se dál. Opět mezi ovečkami a nakonec volíme cestu přímo do Dánska než oklikou přes ostrov Sylt. Už z dálky sledujeme vlaky, které na ostrov vozí auta a lidi. Na ostrov totiž nevede silnice. Nás čeká přejetí kolejí, ale když k přejezdu přijedeme jsme trochu v šoku. Jsou tady zavřené branky z obou stran a dojet někam jinam by nám zabralo spousta času. Tak hold odstrojujeme kola a přenášíme jak věci, tak děti a kola přes obě branky. Místo je hodně přehledné a vlak je vidět z velké dálky, takže vše proběhne maximálně bezpečně. Po pár kilometrech už přejíždíme hranice do Dánska. Já si dělám fotku u hraničního kamene, kterej Olda na první pohled označí šutrem. Jsme zvědaví, jak budou vypadat cyklostezky v Dánsku. Z videí co jsme si přes youtube pouštěli, jsme byli trochu vyděšení. První kilometry vedou po asfaltu a jediné co se mění je druh branek. Jsou dvojité, s náhonem pro ovce, dřevěné nebo se otvírají na druhou stranu a jsou těžké. Radši ani nebudu psát, které všechny nadávky vypustí Olda z pusy. A to ještě netuší co je před námi. Vzdalujeme se od moře a projíždíme mezi prvními Dánskými farmami a domky. Fotíme si první vlající vlajku a užíváme si radost z nového státu. letos už šestého. Najednou cesta odbočuje z asfaltu a táhne nás do kopce přes nános kamínků, kam se nám propadají kola. Tak takhle bychom to dlouho nevydrželi. Na chvilku se vracíme na silnici a pak zase zpátky ke kamínkům. Po pár kilometrech Oldovo utrpení končí a jedeme podél silnice. Už je celkem dost hodin a tak poprvé zapínáme aplikaci Shelter a hledáme, kde bychom dnes přespali. Na aplikaci narazil Olda náhodou ve skupině cyklocestování a je to úžasná věc. Shelterů je v Dánsku velké množství a hlavně jich je více druhů. Některé jsou jen vyhrazená místa na postavení stanu, někde jsou dřevěné sheltery, u většiny je buď kadibudka nebo nějaký jiný záchod, ale jsou i místa kde mají sprchu. To vše se dá v aplikaci navolit a podle kritérií Vám to najde nejbližší shelter. Náš dnešní leží podle mapy u rodinného domku tak jsme zvědaví jak to bude vypadat. A jsme naprosto nadšeni. Paní nás vítá a u farmy velkou zahradu na které je dřevěný shleter, ale protože je už zabraný jinými cyklisty stavíme si stan. Na zahradě je také altánek v kterém je ohniště a zásuvky. Paní nás zavede do místnosti zezadu jejího domu. Je zde kuchyňka, kde si můžeme koupit její domácí mošty a nakládané okurky, a je zde také sprcha se záchodem. Cena za nás všechny na noc i s moštem je v přepočtu 10 eur. Olda se odchází seznámit s cyklisty, kteří nocují v shelteru. Vyrazili před týdnem z Norska a mají v nohách už 700 km. Jsou dosti unavení a tak se po chvilce Olda vrací, vaří nám k večeři rýži a s příjemným pocitem z prvního kempování v Dánsku usínáme.

Den 6.

Ribe – Esbjerg – 46 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59a7a388f1757228de590a76

Bohužel předpověď meteorologů na dnešní den se naplnila a od rána je zataženo a prší. Zatím naštěstí není déšť tak silný, tak rychle posnídáme a vzhůru na cestu. Od Ribe se vracíme zpátky k vodě a pokračujeme po pobřeží za valem, kde si opět užíváme branky. Už ráno jsme si našli, kde se cestou nalézá nejbližší shelter, abychom se v něm mohli schovat před deštěm a měli první cíl dnešního dne. Dojíždíme k němu po 20 km a těšíme se na pauzu a že se schováme před blížícím se lijákem. Když k nim příjíždíme vidíme auto, do které se balí lidé kteří tady nocovali. Dal je tady velká kadibudka a kousek vlevo už jsou dva přístřešky a ohniště. Slézáme z kola a prohlížíme si jak to tady vypadá. Olda je z místa nadšený. Přesně v něčem takovém by chtěl spát. Mě zaujme krabice v které je nějaké jídlo, sirky, lahev vody, deka a vedle stojí dvě termosky. Kousek odtud je vidět baráček a tak usuzujeme, že se tady o to starají místní lidé a nechávají tady krabici a vaří sem čaj. Když poodejdu schovat kolo pod stříšku, protože začínám pořádná průtrž projde kolem mě pán z auta a hodí na mě zlý pohled. Pak pochopím proč. Krabice a termosky byli jeho a já se mu prostě prohrabala věcma. No…stane se. Olda mi to s úsměvem do teď připomíná. Pauzu kvůli dešti protahujeme a protože je nám docela zima, tak vyndaváme jeden spacák a všichni pod ním spolu sedíme a plánujeme kam dnes zkusíme dojet. Esbjerg je 20 km daleko a na jeho okraji jsou dva nové sheltery. Tak to by šlo. Déšť trochu polevil a tak jedeme dál. Je to jak na houpačce. Chvilku prší trochu, chvilku hodně. Když přijedeme do města, zastavíme vedle nákupního centra a v přízemí mají Burger King s dětským koutkem, což je pro nás malá záchrana. Kola zamykáme ke stojanům, kde je dalších asi 100 kol a já s klukama zalézám do fastfoodu a Olda odchází nakoupit. Většinou se v těchto zařízeních nestravujeme, ale protože se chceme pořádně prohřát a nechat kluky si vyhrát v koutku se skluzavkou a prolejzkou, kupuju i jídlo s pitím. Dokonce hned u stolu mám zásuvku, tak si dobíjím i telefon. Ideální místo na pauzu v naší situaci. Z tepla se mi vůbec nechce ven do deště. Venku začíná i foukat. A jak to takhle zevnitř poznám? Pytel, kterým je přikrytá cyklosedačka se najednou uvolní a letí po silnici. Rychle pro něj vybíhám, aby se někomu nenalepil na čelní sklo, to by mohl bejt velkej průser. Pytel chycen a pevněji přidělán. Děti se ochotně schovávají zpátky do croozeru, hodíme jim deku přes nohy, aby byli v teplíčku a my jedeme hledat naše dnešní nocoviště. Prší teď už opravdu hodně a po celém dni toho už máme celkem dost. Když stojíme na semaforech přijede k nám místní cyklista a dá se s námi do řeči. Ptá se nás kam jedem, povídá si s Oldou o nových shelterech kam míříme, radí nám který je lepší. Nakonec během bavení s ním nám třikrát uteče zelená. Na čtvrtou se s ním loučíme a jedeme dál. Ale hned za další křižovatkou vidíme cyklistu stát. Přijíždíme k němu a on nám nabízí přespání u něj doma. Chvilku váháme, přeci jen chtěli jsme dnes jet ještě pár kilometrů, ale představa střechy, sprchy a tepla vyhrává – nabídku přijmáme. Sem z toho trochu vystrašená. Přeci jen bůhví kde bydlí a co je zač. Když ale přijedeme k jeho baráčku strach ze mě opadne. Mark má tři děti, manželku, krásný barák a v něm hernu pro děti plnou lega. Nabízí nám spaní doma nebo ve svém karavanu, který mají zaparkovaný hned u baráku. No to se nedá odmítnout. Bohužel musejí s rodinou odjet na návštěvu, tak máme jen čas na to se u nich vysprchovat, děti si na hodinku pohrají a zalézáme do karavanu. Ještě než odjedou nanosí nám spousta jídla k večeři a Oldovi i pivo. Dohadujeme se, že až se vrátí zaťukají na nás a kdybychom ještě byli vzhůru můžeme posedět u sklenky. To bohužel nevyjde. Usínáme už po deváté hodině. Oldu v noci dostihnou opět střevní potíže takže i mě dosti znepříjemní noc. Hned vedle postele je záchod a já slyším úplně vše.

 

Den 7.

Esbjerg – Kloster – 97 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59a8e347205b9b07dd7e1256

Budíček si dáváme na půl sedmou ráno, protože je všední den a naši hostitelé potřebují do práce a do škol. Opět nás překvapí s tím když nám donesou snídani. Výborný džem, pečivo, mléko, džus, šunku a zeleninu. Co nedojíme nám balí sebou. Pobalíme věci a na rozloučenou si děláme společnou fotku a vyměňujeme si kontakty. Věta, že jsme kdykoliv vítáni nás moc potěší. Ráno je pořád zataženo, ale zatím jen mírně poprchává. Na začátku dne se musíme promotat městěm a davy lidí na kolech mířících do škol a prací. Dál stezka vede lesem přes vojenský prostor, který je krásně barevný díky fialovým vřesům. Je to příjemná změna po několika dnech podél valu a vody. K těm se po pár kilometrech zase vracíme. Ono sice píšu, že jedeme stále podél vody ale rozhodně to není jednotvárné. Tady už je znát že jsme víc na severu. Projíždíme po rozlehlých pláních, kde rostou obří šípkové růže. Ty šípky mají velikost švestek. Blížíme se k obřím písečným valům a jsme zvědaví jak to vypadá za nimi a tak zastavujeme u blízkého parkoviště. Bohužel až k vodě je to dál a tak se tam jde podívat jen Olda s Olíkem a já s Vojtou hlídám kola. No co by tam tak mohlo být, krásný výhled na moře s písečnými dunami. Zatím je dnes celkem zataženo, tak čekáme zda zmokneme nebo ne. Odtud nás čeká velmi zajímavá klikatá cesta mezi Fjordem Ringkobing a mořem. Jde o cyklostezku mezi šípky, která je plná malých dun. Takže buď furt jen šlapete nahoru nebo se vezete dolů. Tohle úplně nevyhovuje Oldovi s vozíkem. Nakonec se chytáme silnice a tam trpím mnohem víc zase já. Cesta mi přijde nekonečná a díky předním brašnám mě opravdu hodně trápí protivítr. Naštěstí cestou potkáváme dětské hřiště a naproti je i benzínka, takže ideální místo na pauzu a nakoupení nějakého občerstvení, které by nám dodalo zase trochu energie. Olda navíc klukům koupím dva malé gumové dinosaury, takže kluci jsou nadmíru spokojeni. A jede se dál proti větru. Naše utrpení končí v Sondervigu, kde si děláme ještě jednu pauzu na malej nákup a dokonce vychází i sluníčko. Chvilku co je Olda v krámu využiju na hledání dnešního shelteru. Je to trošku zajížďka, ale je to už jen pár kilometrů a vypadá to, že by mohl být na hezkém místě. Jedeme po silnici a podle mapy máme odbočit vlevo, co? Vlevo vedle kravína? To asi nebude tak hezké. Ale naštěstí je. Schovaná marina u vody u které stojí tři dřevěná teepee, které slouží jako sheltery. Je tu opět ohniště, lavičky a stolky a wc. To mě překvapí nejvíc. Je to normální místnost s tekoucí vodou, světlem a umyvadlem. Takže zatím má od nás Dánsko co se týče shelterů jedničku s hvězdičkou. Olda chystá večeři, já připravuji spaní a oba střídavě vybíháme fotit krásný západ slunce. Bála sem se, že tady bude dost komárů, ale naštěstí tomu tak neni. Noc je trochu chladnější, ale vyspíme se všichni dobře.

Den 8.

Kloster – Agger – 90 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59aa5557f1757228de83315d

Ráno nás budí dechberoucí východ slunce. Zjišťujeme, že tu už nejsme sami. Brzy ráno dorazili rybáři a lidé, kteří sem chodí na ranní procházky s pejskama. Užíváme si vůni kávy a výbornou malinovou marmeládu, která nám ještě zbyla od Marka a jeho rodiny. První kilometry vedou po silnici po které se vracíme zpátky k pobřeží. Jede se opět za vysokým valem, což je sice škoda protože není vidět moře, ale nebýt toho asi by se nedalo přes vítr jet. Kousek trasy vede mimo silnici přes rašeliniště a slatě, které jsou tady podél moře velmi časté. Místy jsou jehličnaté stromy, které jsou neuvěřitelně zdeformované větrem a tak přesně víme odkud zde fouká nejčastěji. Lidé si hodně stromů vysazují kolem domů jako větrolamy. Začíná se nám nějak kazit počasí, nebe šedne a to hlavně od moře. Najednou z ničeho nic začne pořádný slejvák, rychle zakrýváme děti v croozeru, přikrýváme cyklosedačku a až pak oblékáme sebe. Než to vše uděláme je skoro po dešti. Tuhle scénku si zopakujeme asi ještě třikrát. Je neuvěřitelné, že vždy po slejváku se najednou rozestoupí mraky a svítí sluníčko a je modro a během pár minut je zase vše jinak. Aspoň vždy stihneme uschnout. Zastavujeme u malého odpočívadla a všichni se vybíháme podívat na moře a kluci si užívají písek. Větší pauzu děláme v Thorsminde a Olda nám skočí do krámu pro limonádu a nějaké dobroty. Počasí se konečně ustálilo a je nakonec hezký slunečný den a i teplota je přívětivá. Konečně to podle mapy vypadá, že nás čeká cesta přímo po útesu. Věříme, že to bude stát za to, ale realita je ještě lepší. Je to jedno z nejhezčích míst celé naší dovolené. Nádherný výhled na otevřené moře, jízda po útesu, kterou ještě vylepšují barevní paraglaidisté a pyšně se tyčící maják Bovbjerg Fyr. Pročítáme si ceduli s informacemi a dovídáme se, že západní pobřeží Jutského poloostrova je nazýváno “pobřežím vraků”, protože zde ztroskotalo na tisíce lodí. Samotný maják je z roku 1877, tyčí se ve výšce 41 m nad mořem, je jedním z prvních majáků na západním pobřeží, je vidět z dálky 16 námořních mil což je zhruba 30 km a patří mezi desítku nejhezčích v Dánsku. Jsou zde i krásné domky. Olda mi vypráví, že takovéhle domečky viděl v Norsku, kde už byl třikrát na treku. Tenhle úsek si opravdu užíváme. Nevíme jistě z čeho je vyrobena stezka, ale jede se po ní perfektně. Teď je před námi pár kilometrů k přívozu, který nás převeze v Thyboronu přes fjord. Kluci se těší na přívoz, ale Vojta jen do doby než se odrazíme od břehu. Hned po prvních metrech se začne loď nepříjemně houpat a Vojtíšek je strachem bez sebe. Celou cestu se mě drží jak klíště. Když vystoupíme trochu nás vyděsí cedule, že Skagen je ještě 272 km daleko. Dnes budeme poprvé spát v Dánském kempu v Aggeru. Cena je dost veliká 360 dánských korun (1 DK = 3,4 Kč), ale v ceně máme i pračku se sušičkou. Je to první velké praní téhle cesty a je už opravdu potřeba. Kemp je veliký, čistý, hezký a hlavně je tady opravdu obří dětské hřiště s dvěma barevnýma trampolínama. Takže příjezd do kempu vypadá tak, že během toho co Olda platí, obě děti se dají na úprk na hřiště. Necháváme je si pohrát až do tmy. Takže zatímco pro nás byl vrchol dne maják pro kluky to je tohle hřiště. Olda se nám postará o dobrou večeři, koupí nám pivečko a pouštíme si muziku a užíváme si výhled na šťastné a spokojené děti.

kemp: http://www.krikvigcamping.dk/da/78648-Om-os

Den 9.

Agger – Frostrup – 98 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59ab032cf1757228de94eccc

Ráno nikam nepospícháme, chceme nechat ještě kluky pořádně se vyřádit na hřišti. Dnes si plánujeme kilometry trochu natáhnout, protože se mi dle aplikace povedlo najít shelter se sprchou a je hned u domu, tak se těšíme, že bude podobný jako první v kterém jsme spali u paní na zahradě. Děti se dost vydováděli a tak bez problémů Vojtík leze do croozeru a Olík leze do cyklosedačky. Nejdřív jedeme podél silnice a pak stezka vede mezi jezery. Díky tomu, že je tady chladněji a větrno tak jsme se zatím nepotkali s moc komáry. Když se zpátky stáčí cesta na silnici potkáváme u fotbalového hřiště i dětské hřiště, takže ideální chvíle na pauzu. A já fotím naši tradiční fotku jak Olda houpe oba kluky. O kousek dál stojí u cesty prodejní stánek se zeleninou, ovocem a dokonce i pletenými ponožkami a čepicemi. A protože mi Olda před cestou řekl, ať si neberu teplé ponožky na spaní, že jsou velké a noci jsou nakonec opravdu chladné, jedny ponožky si kupuji. Postupně se stáčíme zpátky k pobřeží a přijíždíme do Norre Varupor. Olda skočí na nákup a hledáme místo, kde si dáme oběd a vyhrává pláž. Je tady opravdu nádherná. Svačíme u mola na kamenech, kde se moc líbí i dětem. Sbírají mušle a Olík neváhá a svléká se do trenek, aby si mohl běhat ve vlnách. Ani se nám odtud nechce. Ale pokud chceme ještě něco ujet musíme vyrazit. Nakonec ještě klukům vystojím frontu na zmrzlinu. Oba kluci potom spokojeně usínají a my máme šanci něco trochu najet. Stezka vede zase slatištěm podél moře a po úžasném šotolinovém povrchu cyklostezky. Užíváme si výhled na moře, sluníčko a další paraglajdisty. Dál už se povrch stezky mění a jede se po tvrdé ujeté hlíně, ale i tak se jede dobře. Začínáme být unavení a tak jsme rádi, že už je to pouze kousek k dnešnímu shelteru. Je to trošku zajížďka zpátky po silnici, ale to nám nevadí. Podle aplikace jsme na místě. No. První vidíme jen kontejnery kolem kterých je hrozný bordel a všude odpadky. Projíždíme dozadu. Všude jsou maringotky, neuvěřitelný smrad, rozbité hračky, roztrhané kočárky, špinavý lidé na nás zvláštně koukají – tak tady bych se spát bála. Rychle mizíme pryč a já hledám další nejbližší shelter. Vypadá, že je necelé 3 km tak to by šlo. Už jsme na místě a pořád ho nevidíme. Vypadá to, že je na okraji Frostrupu za domy, ale ať to objížídíme jak to objíždíme nedaří se nám ho najít. Nakonec to vzdáváme a hold popojedem ještě nějaký ten kilometr do kempu. Ten je další 4 km daleko a navíc je potřeba vyjet jeden z prvních kopců. Už je po půl osmé a tak jsme rádi že už budeme u kempu. Radost nám bohužel nevydrží dlouho. Kemp je malý, starý, zanedbaný, špinavý a hned u silnice bez závory či vrat. Naštěstí tu nejsme sami a je tady postarší pár v karavanu. Ale dobrý pocit z tohoto místa nemáme. Jdu koupat děti. Voda teče vlažná, nejde rozsvítit a sprchy jsou v hrozném stavu. Přenáším je aby nikde nešlapali nebo na nic nesahali. Když jdu do sprchy já už je voda úplně studená. Začíná pršet, padá tma a tak jen uvaříme polévku a zalézáme do spacáků. Pro jistotu informujeme mamky o naší poloze a dohadujeme se, že se hned ráno ozveme.
Den 10.

Frostrup – Lonstrup – 91 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59ac408c205b9b07ddbf2075

Tak noc jsme přečkali v pořádku. Informujeme mamky a rychle balíme a jedeme dál. Ještě na závěr nás majitel šokuje cenou. Tahle noc v kempu nás vyšla na 1000 CZK. Jsme z toho dost naštvaní, ale co se dá dělat. A aby jsme se náhodou neuklidnili moc brzy po pěti kilometrech míjíme kemp, kterej má opět nádherné obří hřiště. Vědět to včera, hecnuli bychom se a dojeli až sem, ale holt už se nedá nic dělat. Jako každý den bude potřeba malej nákup a tak zastavujeme v prvním větším městě a Olda si bere sebou do krámu Vojtíška a já Olínkovi dávám korunku, aby si jí hodil automatu v podobě hasičského autíčka. Když se Olda vrací skáču se podívat do sportu který je přes ulici. Pokud je totiž něco, co jsme trochu podcenili, je to teplá bunda pro oba. Vzali jsme naivně jednu, s tím že taková zima nebude a ona je. Takže jsme se dohodli, že si někde koupím jednu teplou vrstvu. Ale nenacházím nic za rozumnou cenu, tak budu hledat dál. O pár kilometrů dál sjíždíme do Slettestrandtu a zajíždíme se podívat k moři. Je tady opčt nádherná pláž a tak přemlouvám Oldu k přestávce. Sice jsme dnes ještě neujeli moc kilometrů, ale tak hezká místa je potřeba si užít a svítí i sluníčko. Olík se zase nadšeně svléká do trenek a mizí si běhat do vody. Je dost studená takže chodí max po kolena, ale to je to co ho baví. Běhat ve vlnkách, které se lámou o břeh. Vojta ho napodobuje a tak se mu povede celou plenku si pořádně nasáknout slanou vodou. Já využiji tohle místo k natočení našeho denního videa, které jsme včera vynechali. Dál jedeme pár kilometrů za valem přes slatiny, ale pak se začneme vzdalovat po cyklostezce do vnitrozemí a projíždíme lesem. Na jeho konci před městem Hune, je udělané velké lesní hřiště pro děti. Tak je jasné, že tady musíme zastavit. Když chceme jet dál, šlápnu do kola a najednou cítím jak se jede ztěžka. No jo byla jen otázka času, kdy se mi to stane. Píchla sem zadní kolo. Takže si děti hřiště ještě prodlouží. Pokud je Olda v něčem už odborník je to spravování píchnutého kola. Za poslední rok sem píchla minimálně 10 krát. Nevím jak já to dělám. Trošku stoupáme a projíždíme mezi domky a najednou začíná cesta prudce klesat k vodě. Když sjedeme až dolů jsme trochu v šoku. Cedule s cyklotrasou i mapa nám ukazují, že máme jet po písku podél vody. Snažíme se prorvat kola navátou hromadou písku a přemýšlíme jak asi máme jet po písku. Pak najednou vidíme, že tady jezdí nejen auta, ale i kola, chodí tady lidé, dělají si pikniky a písek je tak udusaný, že se nám kolo už vůbec nepropadá. Neuvěřitelnej zážitek. Jízda přímo po pláži se nám moc líbí, škoda jen že sluníčko už je níž a jsou mraky, takže fotky jsou dost tmavé. Podle fotek na které jsme se dívali, bývají v Dánsku vidět tuleni. A zrovna tady našeho prvního a posledního uvidíme. Bohužel je bez hlavy. Na konci této super stezky musíme vystoupat do celkem prudkého kopce a jedeme zase po útesu ,ale tentokrát po silnici dál od kraje. Ještě si zastavíme u vyhlídky v Norre Lyngby, odkud je krásný výhled na moře a na pláž. Protože v okolí nevidíme žádný shelter dnes volíme spaní v kempu. Ve městě Lokken, které je před námi jsou hned tři. Nakonec volíme až ten na kopci, je sice malý, ale má dětské hřiště a hned u něj si můžeme postavit stan. Krásné vytopené sprchy, kde hraje dokonce rádio a malou koupelnu pro děti i s vaničkou. A co nás dostane ještě víc, že je levnější než byl ten včerejší strach nahánějící ve kterém jsme se dnes probudili. Sprchu si tady všichni užíváme. I Olda je v ní asi deset minut. Olínek chodí většinou se mnou a každej jsme ve své kabince. Je to pohoda, když už se aspoň jeden dokáže vykoupat sám a navíc je to taková kachna jako já. Po sprše kluci zase až do tmy skotačí na hřišti. Když je možnost musí se toho přeci využít. Dnes to byl moc hezký den a tak si s Oldou ještě procházíme před spaním fotky.

kemp: http://campingloenstrup.dk/?page_id=13

Den 11.

Lonstrup – Skagen – 87 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59ad8a45f1757228dec0b28a

Ráno nás čeká malé překvapení. Většinu jídla máme uvnitř ve stanu, ale některé necháváme přes noc jen u kol pod pergolou v tašce. Ještě nikdy nepřišel žádný nezvaný návštěvník, který by se nám do něj pustil. Až dnes v noci…nějaký pejsek nám nakousal housky, chleba, snědl sýr a salám a tašku s odpadky roztahal kolem dětského hřiště. Když sem šla potom na záchod všimla sem si, že lidé venčí v kempu psi tak, že jen otevřou karavan a pustí ho ven. Takže asi nám jídlo snědl nějaký z psů, který si teď spokojeně s plným pupkem chrápe v karavanu. Tak máme poučení pro příště. Balíme věci a mě se od rána nejede moc dobře. Cítím se hrozně unavená, počasí se také zkazilo a když Olda vidí že sem celá bledá zajíždíme k shelterům, kde mi vyndá spacák a nechá mě si odpočinout. Když přemýšlíme proč sem tak unavená, zjistíme že sem nesnídala a večer si dala jen malou večeři. U mě je dost problém, že bývám večer tak unavená, že sem líná i večeřet. Ale tělo to prostě potřebuje. Po půl hodině se mi dělá lépe a můžeme pokračovat. Když projíždíme lesíkem, potkáváme lehokolaře. Před rokem vyrazili s přítelkyní z Japonska a jedou až do Francie. Olda se s ním dává do řeči a zjišťují, že mají společného známého – Honzu Gallu a kola mají z České Republiky od kluků z http://www.azub.cz Během chvilky přijíždí i jeho přítelkyně. Dál se zajíždíme podívat k dalšímu krásnému majáku Hirtshals Fyr, z kterého je krásný výhled na samotný Hirtshals. Město je důležitým rybářským a trajektovým přístavem ležícím na břehu Severního moře. Ve městě se také nachází jedno z největších akvárií v Evropě Nordsoen Oceanarium. Po příjezdu do centra vidíme sportovní obchod Ny Form, na kterém nás zaujmou cedule se slevou. Tak zkusím najít nějaký teplý kus oblečení tady. Po pár minutách mám vybráno. Vyhrává modrá bunda norské značky Nanok. Konečně mi bude teplíčko. V krámu se mi líbí i spousta dalších věcí, stejně tak Oldovi, ale musíme se trochu držet rozpočtu tak si musíme nechat zajít chuť. Popojedeme a Olda ještě zaběhne na nákup. Teď už jen najít hezké místo na přestávku na svačinu. K vodě není kde sjet a tak doufáme, že něco potkáme po vyjetí z města. Nakonec vyhrává začátek lesa hned za městem. Kluci si trochu poběhají, pohrají si s klackami a nasvačí se. Dál vede cesta zase rašeliništěma za písečným valem. Hledáme místo, kde by se dalo vyběhnout na val a taky se trochu podívat na moře. Po pár kilometrech takové nacházíme. Kole necháváme dole, naštěstí je to tentokrát mimo provoz mimo město a jsme tu sami. Zouváme si boty a užíváme si písku, který nám protéká mezi prstami na nohách. Je trochu chladný, ale příjemný. Děláme si fotky jak krajinky, tak kluků a teď je potřeba už trochu šlápnout do pedálů. Chceme se co nejvíce přiblížit Skagenu nebo ideálně dojet až do něho. Jak jsme čím dál víc na severu zužuje se obzor a jak zprava tak zleva vidíme lodě a moře. A co je zajímavější, každé to moře je jiné. Těsně před městem Skagen je plno vojenských muničních skladů. Teď je potřeba najít kemp. Nakonec volíme ten nejsevernější. Bohužel při příjezdu zjišťujeme, že na recepci už nikdo není a karty, které zde bývají připravené pro hosty, kteří přijedou později jsou rozebrané. Co to teda znamená? Můžeme si postavit stan, dojít si na wc, ale do sprch a do kuchyňky se dá dostat pouze s kartou. Hold sprcha bude až ráno. Stan postavíme hned u dětského hřiště a ačkoliv je vše mokré dětem to nezabrání v tom se před večeří pořádně vyřádit. Olda nám opéká masové mleté kuličky s chlebem k večeři. Jak už sem se zmiňovala, zatím jsme v Dánsku zaznamenali pouze malé množství komárů. Ale Skagen nás překvapí. Komárů je tady i přes silnější vítr nejvíce za celou dovolenou. Proto po večeři zalézáme do spacáků a jde se spát. Na ráno si plánujeme procházku až na samotný výběžek Skagenu, tak snad bude hezké počasí.

kemp: https://grenenstrand.dk/campingpladsen/

Den 12.

Skagen – Lyngsa – 75 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59aea55bc3d639467e445e7a

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59aee102f1757228ded64d2a

Bohužel dnešním dnem nám končí hezké počasí na dovolené. Budíme se do šedého chladnějšího dne a navíc stále mírně poprchává. Já se odcházím rychle vysprchovat a vyrážíme na procházku k výběžku. Vybíráme si cestu přímo po pláži. Kluky tahle cesta plná kamínku velmi baví. Pozorujeme lodě na moři, které stojí ve frontě. Asi čekají na povolení na vplutí. Vojtíšek nachází cestou růžové brýle alá kočička a od té doby je nechce dát z ruky. S jeho blonďatými vlásky vypadá s brýlemi jako holčička. Podél celého pobřeží jsou pozůstatky bunkrů z druhé světové války. Olík nevynechá ani chvilku a u vody se svlékne do trenek a hurá do moře. Já mám na sobě zimní bundu a on se šťastně koupe. Je to prostě otužilej chlapeček. Nevypadalo, že je to tak daleko a nakonec je to na výběžek dva kilometry. Cestou se ještě zastavíme v krámku pod Majákem Skagen Fyr, kde klukům kupuje zmrzlinu. Ano je zima, poprchává a naše děti chtějí zrmzlinku. Teď už jen přejdeme velké parkoviště, travnatý val, kousek po pláži a jsme tady. Jsme na nejsevernějším výběžku Dánska, který je oblíbený turisty. A čím je tak zajímavý? Je zde překrásná bílá pláž, kde se táhne dlouhý tenký výběžek do moře. Výběžek omývají dvě moře – Severní a Baltské. Setkávají se zde vody Skagerraku a Kattegatu. Výběžek, který mezi moři vzniká, se nazývá Grenen a stále se prodlužuje a směřuje k východu. Tak to o místě píše průvodce. Pro nás je realita taková, že písek je šedý, postupně se sem hrne hromada turistů, kteří přijíždí autobusy, které táhnou traktory. Vždy vystoupí, stoupnou si na místo, kde se moře slévají, vyfotí se a jedou pryč. A takhle stále dokola. Naštěstí jsme přišli brzy a stihli se nafotit bez davů, ale než stihneme odejít je tady stálé více lidí. Hold je to turistická atrakce. Už je půl desáté a do 11 hod musíme opustit kemp a tak se svižně vydáváme směr kemp a tentokrát podél silnice. Ve stánku u parkoviště kupujeme pohledy a známky u kterých nás vyděsí cena – 1 pohled se známkou stojí 120 kč a magnetku. Teď rychle do kempu, sbalit věci, stan a jede se. Ale nejsme si jistí kam. Původní plán byl přejet ve Frederikshavenu do Göteborgu a pokračovat po Švédském pobřeží dolů až do Helsingborgu a vrátit se zpátky do Dánska do Kodaně. Bohužel ale máme oproti plánu zpoždění dva dny a navíc nám Dánsko svým počasím a větrem dává zabrat víc než jsme čekali a to už vůbec nezmiňuji že pobřeží Švédska je hodně kopcovaté. Olda koukne do mapy a měníme plán. Budeme pokračovat po východním pobřeží Jutského poloostrova dolů na jih a Švédsko si necháme na jindy, třeba na příští rok. Tak už víme kudy jet, ale kde dnes budeme spát? Ještě že máme naši aplikaci Shelter. Nejvíc se nám líbí shelter v marině, ale máme před sebou ještě 25 km a tak je potřeba zase trochu šlápnout, přeci jen už jsou čtyři hodiny odpoledne. Cestou nám usíná Olík, který od rána nespal a protože celé dopoledne chodil, tak usíná opravdu tvrdě. Za necelé dvě hodinky jsme v marině a hledáme sheltery. Nejsou hned vidět od cesty, ale je potřeba objet dětské hřiště a zpátky podél vody už vidíme naše dnešní spaní. Sheltery jsou naprosto skvělé. Mají zasouvací dvířka a dají se celé zavřít, což znamená že nám bude v noci teplo. Olda se dá do chystání večeře a já s Vojtíškem jdeme prozkoumat marinu. Hned u příjezdové cesty je malý baráček v kterém jsou dvě sprchy, tři záchody, kuchyňka a stolečky. Pročítám si ceník a do kasičky se hází pouze peníze za použití sprchy. Jedna sprcha stojí zhruba jedno euro. Vracíme se za Oldou, který už opéká naložené maso a krájí zeleninku. Dokonce dnes bude i pivko. To si dnes dáme do nosu. Bohužel jediný kdo si neužije večeři je Olík, kterého se nám nepodaří ani po několika pokusech vzbudit. Po výborné večeři se odcházím vysprchovat s Vojtíškem. Teplou vodu si oba užíváme, protože dnes byl poměrně chladný den. Olíka pouze Olda přenese, sundá mu bundu a zastrčí ho do spacáku. Chudák musel bejt hodně unavenej, protože znovu tvrdě usíná. Bohužel ve tři ráno se budí hlady a jediné co je po ruce jsou kulaté sušenky. Pár jich sní a naštěstí ještě na tři hodiny usíná.

 

Den 13.

Lyngsa – Tvede – 99 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59b229ab205b9b07dd16a869

V shelteru nám v noci bylo tak krásně teplo, až jsme museli vyvětrat. Takové spaní si nechám líbit. Člověk se nemusí trápit se stanem, mokrým stanem ani při stavění ani při rozkládání. Jen přijede, nahází tašky do shelteru k nohám, vyndá si karimatky a spacáky a může se jít spát. A co teprve ráno kolik to ušetří času. V tomhle mě Dánsko naprosto dostalo. Miluji sheltery. A to ještě ráno netuším, že večer za ně budu vděčná ještě víc. Od rána panuje venku opravdu ošklivé počasí. Fouká, prší a široko daleko nic víc, než jen šedá obloha. Ráno ještě skočim vykoupat Olíka a Olda zapisuje do návštěvní knihy mariny naše velké díky a přidává naši samolepku. Vojtík nám pořád utíká na hřiště a tak ho celého obleču do nepromokavého gumového oblečení, aby si tedy chvilku mohl pohrát. Nějak se mi vůbec v tomto počasí nechce jet, ale je potřeba ujet zase pár kilometrů. Po pár kilometrech ve městě Hals přejíždíme trajektem na druhý břeh fjordu, tak aspoň vidíme pár hezkých lodí a kluci jsou nadšeni protože rádi jezdí přívozama. Když vystoupíme z lodi dáváme si rovnou na parkovišti vedle přívozu přestávku na svačinku. Kluci si hází kamínky do vody a my koukáme na mapu a přemýšlíme kam až dnes zvládneme dojet. Naštěstí přestává pršet, ale počasí má k ideálnímu opravdu hodně daleko. Další přestávku děláme klukům na zmrzlinu v městečku Oster Hurup. Bude to poprvé co jim kupujeme typickou dánskou zmrzlinu. Je opravdu velká ale také opravdu drahá. Stojí 22 dk což je 3,5 x 22 na české koruny, takže za točenou zmrzlinu 77 kč a to je zatím nejlevnější na kterou jsme v Dánsku narazily. Olda využívá přestávky k tomu, že uteče do krámku Ny Form, v jehož pobočce jsem si v Hanstholmu koupila zimní bundu a po chvilce vychází s bundou pro sebe, která se mu líbila už předtím, ale nekoupil si jí. Naštěstí jsme pod střechou, protože začíná pořádná průtrž. Přečkáme ji v suchu a když se počasí trochu uklidní pokračujeme dál. Začíná nám být jasné, že se nám dnes nepovede dojet až do kempu v Randers. Jede se dnes opravdu špatně. Silný déšť střídá slabý, do toho fouká nepříjemný vítr, profil cesty se vlní a já už začínám být opravdu dost promoklá a je mi zima. Zastavujeme na přestávku na autobusové zastávce. Není to úplně ideální, poněvadž je zde málo místo a kluci by si tak rádi poběhali. Celý den jsou zavření spolu v croozeru a jejich hlavní zábava je se navzájem provokovat. Nálada celé posádky je proto pod bodem mrazu. Díky naší oblíbené aplikaci Shelter objevíme nedaleko jedno spaní a tak neváháme. Mám z toho strach, protože se zde píše ohniště, což by také mohlo znamenat, že bude pouze střecha se spaním na zemi v prachu kolem ohniště. Když sjíždíme závěrečný kopeček už vidím, že to tak naštěstí neni. Je zde velký shelter a co je lepší má i zavírací dveře. Uf. Je zde také kryté ohniště takže sem si schováváme kola a rozvěšíme si mokré věci, které snad aspoň v noci trochu proschnou. Je zde i kadibudka. Jediné mínus tohoto spaní je, že je zde opravdu vysoká tráva, která je mokrá. Zalézáme unavení do přístřešku a jen zalezeme je mi krásně teplo. Opravdu stačí aby na člověka nefoukaklo a je mu mnohem lépe. Nachystáme spaní, převlečeme se do suchého, kluci si hrají s autíčky a Olda vaří k večeři na rychlovku čínskou polévku. Ta kluky moc baví jíst, S nudlemi si hrají jako se špagetami, ty dlouhé si rukama dávají do pusy a srkají vodu. Olda je jen znechuceně pozoruje a vykřikuje že čínskou polévku už nikdy. Pak si zalézáme od spacáků do teplíčka a spokojeni usínáme. Tenhle shelter nás opravdu zachránil.

Den 14.

Tvede – Aarhus – 63 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59b229aff1757228de03a75d

Noc propršela a bohužel prší i ráno a nevypadá to, že by chtělo přestat. Naštěstí bundy nám proschly a tak si je oblékáme a hurá do Randers. Deštivých pár kilometrů k městu uteče rychle. Já s Olínkem se schováváme pod stříškou a Olda s Vojtou odchází do krámu. Olínek si hopsá po schodech a já procházím dnešní trasu a koukám na počasí. Najednou ke mě přibíhá Olínek a v ruce drží kus sýra a čokoládové bonbony. Pán z obchůdku Delikatesy to dal Olínkovi, když zahlédl naše kola a vlajku. Jdu mu poděkovat a prohodím s ním pár vět o naší cestě. Po chvilce přichází Olda, ukazuju mu co jsme dostali a posílám ho za pánem aby s ním prohodil pár vět a dal mu naši samolepku. Nakonec se Olda vrací s dalším obřim kusem sýru a škrabkou na sýr. Pán nám dal na ochutnání přes půl kila typického dánského sýra. Rozloučíme se a jede se dál. Po cestě nás zaujme stojan s počítadlem cyklistů, kteří projeli dnes a kteří celkově za rok. Dál nás cyklostezka vede podél silnice a takto pojedeme až do Aarhusu. Takže pauzu na jídlo si děláme na odpočívadle pro auta. Není to teda moc hezké místo ale chceme se jen najíst a jet dál. Přestává pršet a tak můžeme konečně posadit Vojtíška do cyklosedačky. Já se těším až ochutnám ten typický dánský sýr. Moc mi chutná takový hodně tučný jak gouda ale dobrý. Dojem mi zkazí až Olda který si odkrojí kraj a říká že to chutná jak Romadur. Najednou se sýr rozvoní a já necítím už nic jiného než silný odér sýru. Podél silnice se jede celkem dobře, ale i tak máme trochu strach z aut. Sice mezi stezkou a silnicí je travnatý pruh ale i tak je to stále ve stejné rovině a je mokro. Ještě víc nás rozhodní když na stezce leží převrácené auto na střechu. Nevíme sice jak je to dlouho co se to stalo, ale nikdo není uvnitř. V autě jsou tašky s nákupem a dětská autosedačka. Nic příjemného. No radši rychle dál. Jedu, jedu a najednou ups – zadní kolo je prázdné. Olda rozhodně šťastný neni. Zajíždíme na cestičku, Vojtíšek si pobíhá kolem a Olík spí v croozeru. Olda vymění duši, nandá kolo a říká Veru opatrně se rozjeť. Já opatrně šlápnu, najednou  zacinkání a křupnutí. Ihned seskočim. Pozdě, bohužel se řetěz zařízl do ramínka přehazovačky. Nemůžu ani popsat jak se v tu chvíly tvářil Olda, něco mezi vztekem, zoufalostí a nepříčetností.  Nedá se nic dělat než nějak dojet do Aarhusu což je nějakých 12 km. Na kole se dá jet ale pouze na nejtěžší převody, což vzhledem ke kopečkům před námi bude dost náročné. Naštěstí to kombinací tlačení do kopce a sjezdami z kopce zvládneme. Cykloservis díky mapy.cz nacházíme celkem rychle. Kolo si pán pověsí, prohlíží si závadu, nakonec nám oznamuje, že nemá součástky na opravu. Bohužel se mu podaří kolo pověsit tak hloupě za představec na řidítkách, že zlomí plastový úchyt na mapu. No takže nic moc návštěva servisu. Už je dost hodin a tak vyrazíme do kempu a servis necháme na zítra ráno. Nakonec je cesta do kempu ještě dost dlouhá, nějakých 7 km a v tomhle městě zažijeme co v Dánsku znamená cyklopruh. Ať vás ani nenapadne, že by jste si jen tak vjeli do pruhu pokud nesvítí zelená. Jezdí tady opravdu rychle a semafory pro kola tu nejsou jen tak ze srandy. Kemp je dost velký. Platíme nahoře, pak sjíždíme kopeček dolů. Nalézáme místo na spaní hned nahoře blízko sprch. Bohužel po několikadenním dešti je zem rozmoklá a dost bahnitá. Já odcházím nahoru po schodech do prádelny. Konečně vyperu oblečení a sláva je tady i funkční sušička. Povede se mi dát na pár minut i vysušit kecky. Máme je s Oldou mokré už tak tři dny v kuse. Olda vaří večeři a přemýšlíme co dál. Nakonec se rozhodujeme díky špatné předpovědi, že si den odpočineme v kempu a vše dosušíme – už nemáme chuť jet zase celý den v dešti. Je to ideální místo i pro děti, protože nahoře vedle prádelny je velká herna plná lega a hraček a co je nejlepší zaplé topení.

kemp: https://www.dcu.dk/campingplads/dcu-camping-blommehaven

Den 15.

Aarhus – Aarhus – 13 km

Brzy ráno se Olda budí a vyráží zpátky do města do servisu. Naštěstí chlápek v tomhle servisu je moc šikovnej a má potřebné součástky. A součástkou myslím novou přehazovačku. Oprava trvá kolem dvou hodin a tak si odskakuje do kavárny na presso. Já zatím beru kluky do herny v kempu a nechávám je se pořádně vyřídit. Mezitím suším věci a dopisuji rozpočet a denní zápisky. Olda se vrací poměrně brzy. Oprava nakonec vyšla na 1000 dánských korun takže 3500 českých, ale v Čechách by to nestálo o moc míň. Nakonec se obloha začíná trhat a po několika dnech vychází sluníčko. Jdeme si proto sednout s klukama k vodě. Olík se jako vždy hned svléká a lítá do vody. My natáčíme nějaká videa a necháváme svá těla prohřát sluníčkem. Možná jsme přeci jen mohli dnes něco popojet ale co, aspoň si odpočinem. Balíme si věci na ráno, abychom mohli brzy vyjet. Uděláme si sladkou večeři, pořádně se vykoupeme a jde se spát.

kemp: https://www.dcu.dk/campingplads/dcu-camping-blommehaven

Den 16.

Aarhus – Skaerup – 99 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59b4e461205b9b07dd3acde8

Ranní balení netrvá dlouho, ale balit stan je pěkně nechutné. Je celý od bahna a tak je dost náročné ho pořádně zabalit. No nakonec se to povede a můžeme vyrazit. Nejdřív vede cesta lesem a je mírně kopečkatá. Pak vyjíždíme z lesa a dál stezka vede podél silnice. Tady potkáváme poštovní schránku a tak je čas konečně poslat všechny pohledy. První zastávku díky dešti děláme v mekáči. Děti si hrají v dětském koutku a užívají si hranolky s masíčkama. Normálně do mekáče s dětmi vůbec nechodíme, ale vyjímkou jsou dovolené. Človek si dojde na wc, umeje si ruce, doplní vodu v lahvích, nabije si mobil, ohřeje se a když se povede, že mají službu bezedný kelímek tak i pořádně doplní tekutiny. Po hodince vyrážíme dál na cestu. Když sjíždíme z kopce do města Vejle, uvidíme naprosto famózní budovy mariny, které stojí ve fjordu. Vypadají jako vlny a některé jsou udělány jako normální byty a některé teprve dostavují. Olda nakupuje v krámu maso a víno. Dnes je pro mě výjimečný den. A čím? Dnes je mi třicet let. Tak si plánujeme večer udělat malou oslavu. Pro dnešek nacházíme spaní podle aplikace v shelteru vedle tenisových kurtů. Chvilku to hledáme, ale když to najdem jsme více než spokojeni. Jsou zde dva sheltery a jeden už je obydlený dvěma kluky s tatínkem a dědečkem a opékají si maso na ohni. Nabízím nám že můžeme také oheň využít – což s radostí přijmáme. Když se jdu podívat okolo u kurtů je malý domek, ke kterému je potřeba klíček. Klíček je v malé skříňce s číselným kodem který dostanete když pošlete zprávu na číslo které je zde také napsané. Kod nakonec dostáváme od našich spoluležníků. Tekoucí voda, záchod a elektřina. Super…Moc příjemný večer. Maso na ohni, vínko a sezení u ohně.

Den 17.

Skaerup – Vedsted – 75 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59b5700cc3d639467eabd691

Když se ráno budíme, naši spoluležníci už se balí pryč a bez rozloučení mizí. To nám to trvá znatelněji déle. Dnes v noci budeme spát naposledy v Dánsku naposledy v shelteru. Dnešek je opravdu hodně kopečkatý a taky větrný. No nebudu lhát dává mi ti pěkně zabrat a několikrát musím i slést z kola a tlačit. První větší přestávku si dáváme v Koldingu na hřišti kde si děti pohrají což znamená, že zase vůbec nejedí jen si hrají. Dál nás stezka zavede zpátky k moři. Sjezd z kopečku je příjemný, ale je mi jasné co bude následovat potom. Pobřeží je hezké, mají tady i zmrzlinu a tak odcházím s Olíkem mu ji koupit. Vojtíšek spinká ve vozíku. Během koupi zmrzliny začíná zase pršet. Schováváme se pod stříšku a Olík do vrtulníku na penízek. Nakonec ho z nás i dostane a tak se nechává vrtulníkem vyvážet nahoru a dolu a točit se. Sice to vyšlo asi na 40 kč ale Olík je z toho tak šťastnej a to je hlavní. Nafotíme pár hezkých snímků a teď přijde to nepřijemné. Sednout na kolo a vyjet zpátky do kopečka. Během cesty se nebe opět trhá a je zase polojasno. Co nás ale dnes nepřestává trápit je silný vítr. Fouká opravdu hodně a z boku takže to za jízdy s námi pěkně hází.  Dnes nejsme z našeho spaní vůbec moudří. Nějak podle mapy nechápeme, kde je. Vypadá to, že uprostřed města, ale to přeci ne. Cestou ještě zastavujeme na nákup. Dnes budeme mít vajíčka se zeleninou. Už se dle mapy blížíme do Vedstedu. Závěr je jak jinak než v dešti a do kopečka, ale Olda nestrácí úsměv na tváři – jako jediný. Zjišťujeme, že mapa nám nelhala. Opravdu přímo uprostřed města stojí dva sheltery. Pár metrů od toho je uzavřený kulatý přístřešek a opodál z druhé strany hasičárny odemčené dveře, kde je záchod. Super. Škoda jen že tady neni zásuvka jinak by to bylo geniální. Potkáváme tady jednoho turistu, který spí v druhém shelteru. Prohodíme s ním pár slov. Vzal si batoh a prostě se vydal projít si kus Dánska. Je dost unavený a tak se po pár minutách s námi loučí. My dovečeříme a jdeme si také lehnout. Dnes jsme vyfoukaní a unavení až až.

Den 18.

Vedsted – Flensburg – 73 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59b78b24c3d63942aa3709b4

Poslední noc v Dánsku byla klidná, ale už trochu chladnější. Sheltery mi budou moc chybět a vůbec se mi nebude chtít stavět zase každej večer stan. Dneškem se rozhodujeme, že příjimeme nabídku Franka z Lübecku, abychom u něj strávili dvě noci a jeden den si udělali prohlídku města. Znamená to ale, že musíme dodržet denní plán i kdyby padaly trakaře. Stezka dnes vede mezi polemi a není kolem nic moc k vidění. Po pár kilometrech zastavujeme v krámu nakoupit něco na dnešní den k jídlu a kluci se pouští do banánů. Olda nakonec k večeři kupuje párky a tak se kluci už teď těší na večeři. Dál stezka vede pořád mezi polema, ale z části po silnici a části mimo. Přestávku na jídlo si děláme v lese na lavičkách. Protože je Vojtíškovi zima v sedačce přikrejvá ho Olda mojí bundou. No a jak tohle asi může dopadnou? No povede se jim někde mou milovanou bundu ztratit. Vim byla z Lídlu a skoro tři roky stará ale zatím se mnou projela všechny naše velké cesty tak je to spíš citová ztráta. Postupem dne začíná nepěkně foukat a zase ty nepříjemné vlnky – malý kopeček nahoru dolu nahoru dolu. Přejíždíme dálnici a konečně se blížíme k nejhezčí části dnešního dne – zpátky k moři. Sjíždíme z kopečka do Kollundu k Flensburgskému fjordu. Konečně na nás zase vykukuje sluníčko, já beru poslední dánské koruny co máme a jdu koupit klukům zrmzlinu. Dál jedeme podél Fjordu, před Dánsko-Německé hranice do Flensburgu. Před hranicema se jede přijemně lesíkem nad vodou. Hranici tvoří malý můstek přes vodu s bývalou strážní budkou. Takže povinná fotka a popojedem dál hned na první pláž udělat si příjemnou přestávku u vody na pláži. Zrovna nám i přeje počasí a na každé pláži jsou velká dětská hřiště takže se kluci pořádně vyřádí. Náš dnešní kemp leží pár kilometrů za Flensburgem. Město je to moc hezké, nejradši bychom zůstali v kempu více v centru, ale ty najeté kilometry se nám budou hodit. Kemp je to docela pěkný a místo na stan je hned vedle dětského hřiště. Stavění stanu je dost otravné. Začíná nám pršet a navíc je stan od bahna ještě z Aarhusu. Olda odběhne do krámu vedle kempu pro pivo a limču, ohříváme si párky a po večeři se konečně po dvou dnech odcházíme s dětmi osprchovat. To je bájo…

kemp: http://www.campingplatz-jarplund.de/

Den 19.

Flensburg – Kiel – 93 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59b8cbbc205b9b596cf97b46

Ráno kontrolujeme předpověď počasí na dnešek a teda vůbec se nám co píší nelíbí. Celý den má pršet a foukat vítr. Začínáme mít strach zda do Kielu dojedeme. Ale je to asi 78 km tak to snad i přes déšť zvládneme. Ráno se jede podél silnice celkem dobře. Bohužel se hned kolem deváté zatahuje a začíná pršet. Takže děti do vozíku, natáhnout pláštěnku na croozer, my nepromokavky a frčíme dál. Naštěstí se později počasí trochu umoudří a neprší pořád. Klukům zastavujeme u gyrosu, aby se pořádně najedli. Olík je vzhůru, ale Vojta spí tvrdě. Bohužel jen co Olík začne jíst nebe se zatáhne a začíná zase déšť. Rychle se přesunujeme dovnitř. Já do malé krabičky odeberu trochu masa a hranolek pro Vojtíška a jede se dál. Po chvilce se Vojta budí, podávám mu krabičku a on jí hladově do pár minut poctivě zpucuje. Počasí se zase uklidňuje a objevuje se sluníčko. Dnes je to teda divoký, chvilku úplně šedo a liják a chvilku polojasno. Přijíždíme do města Eckernförde, kde je krásný výhled na moře a hezké přístaviště. Pořizujeme fotky a během minuty musíme vše rychle schovat, protože je tady další průtrž. Už to do Kielu máme kousek a čas máme dobrej tak jsme v klidu že nám plán vychází. Při vjezdu do města nás překvapí opravdu vysoký most který musíme přejet. Most vede nad kanálem který spojuje Baltské a Severní moře. Když z něj sjedeme více do města, tak je načase podívat se kde leží kemp. A teď přichází hlavní šok dne. Kemp je úplně na okraji cca 20 km od místa, kde se teď nacházíme. Bohužel se nedá nic dělat. Nic blíže neni. Vypadá to, že i na ráno nám to přidělá problém pokud se nám nepovede přejet lodí přes záliv. Tak honem na kola a frčíme do kempu. Cesta je to teda úmorná, začíná zase pršet. Začíná padat tma, na závěr pár kopečků, ale hurá jsme v kempu. Stavíme rychle stan, který je celý mokrý a špinavý, všude kolem je hrozně moc brouků, uvntiř stanu je taky nepořádek. Dešť nabírá na síle a naše špatná nálada z tohoto dne vyústí hádkou. No jo dnes se prostě moc nedařilo. Jedinej kdo utíká do sprchy sem já, ale že bych se zahřála to vůbec. Voda teče vlažná. Tak radši rychle do spacáků a spát. Jediné co nás hřeje na duši že pokud se nám zítra podaří dojet do Lübecku je to dnes poslední noc ve stanu na této dovolené.

Den 20.

Kiel – Lübeck – 93 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59b9711ef175723e9f95a67f

Bohužel déšť neustává celou noc a ráno prší dál. Naštěstí Olda v recepci zjistil, že loď na druhý břeh jezdí. To je skvělá zpráva, protože jinak bychom museli objíždět město což by byla zajížďka tak 25 km. Vyjíždíme brzy, abychom stihli být v čas v přístavu. Je to tam asi 7 km. Jsme tam asi s dvacetiminutovým předstihem. Snažíme se schovat pod stromy, děti jsou zalezlé v croozeru, oblečené v zimních bundách, přikryté dekou a přes croozer jsou dvě pláštěnky. Snažím se natočit video, které přes silný vítr neni nijak dobře slyšet. Když popojdeme na molo mačkáme se u malé stříšky. Díky silnému větru prší z boku takže už se neni jak a kde schovat. Konečně přijíždí loď. Nalodíme se a zalézáme dovnitř. Jé to je nádhera. Sucho a zaplé topení pod okny. Mačkáme se k topení a hřejeme si ruce. Cesta bohužel trvá jen necelých 20 minut a musíme zase ven. Pokud by to takhle vypadalo s počasím celý den nemáme šanci do Lübecku dojet. Naštěstí déšť ustává a vítr se trošku uklidňuje. Zbytek dne už jedeme víceméně podél silnice po cyklostezce. Když projíždíme městečkem Preetz, Olda s Vojtíškem odchází na nákup a já si sedám v malé pekárně na začátku krámu a kupuji nám kávu. Dnes je to vážně potřeba. Jak ale přibývají hodiny zvyšuje se síla větru. Olda neustále kontroluje situaci zda je bezpečné jet. Kdybychom viděli jediný vyvrácený strom dál bychom nejeli, ale na zemi jsou víceméně jen malé větvičky a listy nebo staré suché větve. I tak máme na hlavách helmy a dáváme si pozor. Rodina a kamarádi nás informují, že tato bouře už má na svědomý dva životy. Horší je však v části Německa od Severního moře, kde jsme byli na začátku naší cesty. Teď jsme v části u Baltského moře. Děláme opět přestávku na gyros. Dětem včera moc chutnal a jeho cena je pro nás přijatelná. Máme to už jen 22 km do Lübecku tak to už bychom vážně měli dát. Ještě nás teda pěkně potrápí vítr. S Frankem máme sraz až později a tak dětem zastavujeme v Mcdonaldovi na zmrzlinu a aby si pohráli na hřišti. Na osmou dorážíme k Frankovi. Bydlí v menším řadovém domečku a ubytovává nás v zadním pokoji v kterém máme i vlastní záchod a sprchu. Všichni se koupeme a Frank nám mezi tím připravuje večeři. Rýži s masem a zeleninou. Je to moc dobré, já odcházím uspat děti a Olda konverzuje jak o našich cestách tak hlavně o velké Frankově cestě Kanadou. Dnes jsem moc ráda za postel, teplo a sucho. Dnes to bylo nejhorší počasí v kterém jsme doposud jeli na kole.

Den 21.

Lübeck – Lübeck

Noc v posteli. To byla pohoda. Škoda, že se na ní s náma nevejde i Olda a musí spát na zemi. Ráno si přivstane a vyráží do nedalekého obchodu pro snídani pro nás a hostitele. Společně posnídáme a vydáváme se s klukama na procházku a na hřiště. K obědu jen dojedí od snídaně housky a necháme je si dvě hodinky zdřimnout. A konečně vyrážíme na procházku města, kterému se říká město sedmi věží. Doprovází nás Frank, který jak zjišťujeme prohlídku města hostům nedělá zdaleka poprvé. Ví spousta věcí, bere nás do malých kouzelných uliček a ukazuje ty nejzajímavější místa. Frank nám vypráví, že bohatí si stavěli okázalé domy vpředu a právě malými průchody dozadu, se dostanete mezi domky chudšího obyvatelstva a služebnictva. Což už teď samozřejmě neplatí. Uličky jsou nádherné, plné krásné architektury a květin. Lübeck má i zajímavou historii. Vznikl zde hanzovní spolek, který je možné považovat za předchůdce Evropské unie. Hanza byla založena v polovině 13.století a stala se největší obchodní velmocí světa, neboť v době své největší slávy sdružovala na 200 měst a starala se o obchod v celé Evropě. A právě německý Lübeck byl centrem Hanzy a zároveň i jejím nejbohatším městem. Dál nás zavedl se podívat na jeden z nejstarších špitálů v Evropě – nemocnici sv. Ducha. Celé historické jádro města je na seznamu chráněných památek UNESCO. Nemůžeme vynechat ani návštěvu kostela Panny Marie, který je třetí největší v Německu. Dozvídáme se kde žil Willy Brandt, nositel Nobelovy ceny míru, který přispěl k pádu komunistického režimu. A nakonec navštěvujeme muzeum marcipánu Café Niederegger. Lübecký marcipán je totiž považovaný za nejlepší na světě a jezdil si sem pro něj i sám Karel VI. Prohlídka to byla vyčerpávající a bohužel jsme si ji nemohli vychutnat tak jak by si to tohle město zasloužilo, protože kluky takové věci moc nebaví. Spíš koukali po hřištích a zmrzlině. Pomalu se s dětmi vracím k Frankovi domů, zatímco chlapi jdou nakoupit něco k večeři. Společně povečeříme. Děti usínají rychle a my ještě nad sklenkou vína posedíme a dál si vyměňujeme  zážitky z cyklocestování po světě.

Den 22.

Lübeck – Hamburk – 78 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59bc0147205b9b68d2e43966

Ráno vstáváme kolem sedmé hodiny, balíme věci, nezapomenout selfie s hostitelem a vyrážíme směr Hamburk. Hned za mostem zastavujeme a Olda skáče na malý nákup. Projíždíme městěm a mě to nedá a skočím si nakonec koupit ochutnat ten proslavený marcipán. Nabídka je opravdu veliká. Mě zajímá čistě pravá chuť a tak si kupuji ten základní neochucený. Dál projíždíme Holštýsnkou bránou, která se stala symbolem města a sloužila jak k reprezentačním účelům, tak k obraně. To si musíme přeci vyfotit. Ještě jsme nesnídali a tak zastavujeme na dětském hřišti a pouštíme se do jídla. Dnes se dělá hezký den a vypadá to že dnešek bude konečně bez deště. Dnes Ještě se chvilku motáme městem, ale pak se chytáme kanálu Elbe – Lübeck. Dnes nás čeká přejezd do Niendorfu v Hamburku. Tam bychom měli zůstat dvě noci spát u našich dalších hostitelů Warmshowers a následující den máme v plánu si projet město. Stezka je dnes celkem nezáživná. Nejdřív podél silnice, pak polem. Když potkáváme hřiště zastavujem, ačkoliv chvilku před tím tam tipujeme podle smradu hnojily pole. Děti si pohrají a jede se dál. Hamburkem projíždíme asi 10 km a stejně jsme na jeho okraji. Je to velké město. Dojíždíme k našim hostitelům. Bydlí v baráčku. Jakmile nás pozvou dál je to pravý opak Franka. Frank byl sběratel, nerad vyhazoval věci a měl přeplněné místnosti poličkami s věcmi. Tady naopak je vše nové a moderní. Popravdě z toho máme strach kvůli našim dětem – aby něco nerozbili. Máme k dispozici vlastní pokoj a vlastní koupelnu. Takže jsme nadšení. Navíc jsme pozváni na večeři. Čerstvá zelenina na pánvi a k tomu pečívo. Teprve teď si uvědomujeme jak málo jsme jí na cestě jedli. Kombinace této na másle je tak výborná, že ji od té doby dělám i doma. Hlavní ingrediencí je cukrový hrášek: Mńam. Po večeři uspim děti a jdeme si ještě posedět u vína a jak jinak vyprávět si o našich cestách na kolech. Moc příjemný večer.

Den 23.

Hamburk – Hamburk – 54 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59bd5cc7f175725393b1c622

Dnes sem se vyspala moc dobře. Olda chudák zase na zemi, ale Olík ho v tom nenechal a lehnul si k němu. Nejprve ranní hygiena a už nás volají na snídani. Je tu vše možné. Sýry, kává, džus, čerstvé pečivo, vajíčka, šunka, marmeláda, nutella – no prostě každý si tady najde na co jen má chuť. Dohadujeme se na společné večeři kolem šesté hodiny a my se jdeme pomalu chystat na naši projížďku Hamburkem. Nejdříve se na doporučení vydáváme podívat na nádraží Altona. Prý by pro nás bylo lepší nastupovat tam než na Hamburk hauptbanhof. A je to pravda. Nástupiště je hned na příjezdu bez schodu a podchodů. Tak to vypadá jako ideální volba. Klukům zastavíme na hřišti a já si zatím uklízím přední bordel brašničku. Dál jedeme jak jinak než k vodě do přístavu. Nejdřív využijeme střechu přístavní správy na kterou se dá po schodech z venku vyjít a je z ní skvělá vyhlídka na celý přístav a Labe. Přístavištěm jedeme dál, fotíme loďky i velké lodě až přijedeme k Elbetunelu St.Pauli. Nejříve se ještě jedeme projet zda nekoupíme něco malého k jídlu, kluky necháme pohrát na hřišti, natáčíme video a hurá do tunelu. Protože se zrovna část pro auta opravuje jezdí se dolů dvěma výtahy. Tunel je dlouhý 427 m a leží v hloubce 24 metrů pod Labem.  Na jeho konci opět výtahem nahoru. Tuhle stranu si chtěl projet hlavně Olda. Je to průmyslová zóna, kde v podstatě krom aut, lodí a vlaků nic jiného není. Když Olda uvidí vlakové seřadiště je celý štěstím bez sebe. Mě tohle zrovna moc nebaví a tak zastavujeme na limču a nachos u jediného krámku široko daleko a rozhodneme se, že průmyslová část už stačila a že si radši projedeme více město. Jedeme přes Hafen city, kterému dominuje budova Elbphilharmonie, nádherná koncertní hala vysoká 110 metrů, ležící přímo na břehu Labe na střeše starého cihlového skladiště. Je krásná, ale ta cena – 21,4 miliardy korun a navíc ji stavěli asi stejným tempem jako u nás tunel Blanka. Historická čtvrť Speicherstadt zase nabízí největší souvislý komplex skladových budov na světě z roku 1883. Projíždíme dál městem až do Sankt Pauli. Je zde ulice Reeperbahn, známá po celém světě jako ulička lásky na které se vedle sebe potkávají divadla, taneční kluby, sexshopy, striptbary, bordely fastfoody a na rohu na vše dohlíží policie. Zjišťujeme, že je zde ve večerních hodinách legální prostituce, takže tu prý policie nemá tolik práce. Na malém náměstí si zastavujeme na pozdní oběd. currywurst s hranolkama. Co nás zaujme je, že přímo nad McDonaldem je vykřičený dům. Zrovna se tady konají bio trhy, což nás sice láká ale s dětmi a kolama se tlačit v davu moc nejde. Projíždíme si uličky, motáme se mezi davy fotbalových fanoušků s černými šátky na kterých je bílá lebka (ano dnes hraje St.Pauli fotbal) a hledáme kudy zpátky k vodě. V jednu chvíly Olda uhne do uličky v níž stojí tři obři černoši, kteří na nás upřeně hledí a na chvilku dostaneme trochu strach, ale naštěstí zbytečně. Odpověď na otázku proč nejsou v Sankt Pauli cyklostezky už známe. Všude jsou miliony střepů. Už je na čase se pomalu začít vracet k hostitelům. Zastavujeme ještě na hřišti a pak už frčíme zpátky. Nezapomeneme zastavit v krámu pro víno a těšíme se už na večeři. Ta je opět výborná, nechybí zeleninka a pak už jen děti sprcha spát. A my si ještě povídáme o Hamburku a o našich budoucích plánech.

Den 24.

Hamburk – Hamburk Altona – 14 km

https://www.sports-tracker.com/workout/sachmet/59be6737c3d639699ea344aa

Budíme se s né moc dobrou náladou. Vůbec se nám nechce domů. Tak je to vždy když jezdíme na dovolenou. První den si říkáte bože ještě tolik dnů před námi a poslední si říkáte kam ty dny utekli ? Vše dobalujeme a odcházíme na snídani. Je opět výborná. Času máme dost ,ale i tak si dáváme větší časovou rezervu. Loučíme se s našimi skvělými hostiteli, na závěr společnou fotečku a vyrážíme směr nádraží Altona. Tuhle trasu už známe z předešlého dne. Na nádraží jsme více jak půlhodiny před odjezdem vlaku. Já klukům ještě na cestu kupuju naposledy McDonald a už přijíždí vlak. To je pohoda. Vysoké nástupiště, vlak přijel 15 minut před odjezdem, žádná jiná kola, málo lidí, co víc si přát. Ale i tak máme před sebou necelých sedm hodin jízdy do Prahy. Kuci se nají a pak se nám podaří Vojtíška na víc než dvě hodinky uspat, s ním usíná i Olda. Nechávám ho protože musí na noc do práce, tak ať si odpočine. Konečně Praha, přestup bez problémů. Plán je, že Olda vystoupí v Satalicích a nechá mi croozer i s věcma. V Nera na mě bude čekat moje mamka a ta mi pomůže s vozíkem domů. No bude to zábava. Naštěstí se vše daří, Nic ve vlaku nezapomenu, dojdeme k babičce kde nechám vozík a věci a jde se domů. Tady na nás čeká od maminky večeře v podobě knedlo zelo vepřo. A je načase jít spát protože hodiny ukazují půl desáté. A tím definitivně končí naše dovolená…

Na závěr ještě pár potřehů k tomu jak se jezdí v Dánsku

a celý film z naší cesty

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s