Archive for the ‘Trainings’ Category

Běhy Neratovice

Posted: November 16, 2016 in Trainings

Verča využila formy z letních kol a začala se mnou na podzim běhat 🙂 Dokonce máme pár plánů na nějaké závody v roce 2017 tak snad se podaří

Výběh Karlštejn

Posted: November 12, 2016 in Trainings

Podzimní výběh prvním sněhem. Začali jsme v Berouně s Kájou a Janou a po cestě nám doběhla naprot Magda s Frantou, takže do Radotína jsme sbíhali v pěti. Parádní trénnk, nakonec asi 35 km a trochu jsem odpadnul, ale i tak paráda.

Trénink na Lovoši vol 2

Posted: April 9, 2016 in Trainings

Druhý jarní trénink na Lovoši, tentokráte s reprezantantkou Ladou 🙂

4 x nahoru a dolů

a po běhu ještě procházka

 

Trénink na Lovoši

Posted: February 7, 2016 in Trainings

Po dlouhym zranění se pomalu zacinam zase rozbehavat a uz zaseskacu pres kaluze. Od 5/1 naběháno cca 150km, ale primárně kroužením po Neratovicích, což není žádná hitparáda, takže jsem se rozhodl oprášit trailovky a nastoupat nějaký metry. Termín Ještěd Sky Race se pomalu blíží, tak není čas ztrácet čas. První výstup od nádraží byl rychlý, ale asi nejnáročnějíš, pak dolů do Opárenského údolí a další otočka přes Oparno. Předpověď slibovala 9C na místo toho bylo ráno namrzlo a teploty moc nad nulu nevylezly, takže v kratasech a mikině nic moc, ale do kopce zima nebyla 🙂 Po třetím kolečku následoval refreshment na chatě, stejně tak po čtvrtém i pátém. Jen osazenstvo chaty moc nechápalo. Pak už jen dolů na vlak, pěkně jsme si naložil, ale Lovoš mě bavila, určitě někdy zopakuju.

Záznam tréninku

 

Během treninku jsem taky testoval nového mazlíka, ale ještě si na sebe musíme zvyknout 🙂

 

garmin-fenix-3-sapphire-multisport-performer-watch-metal-band-ithexpress-1504-25-ithexpress@1

No a ani v sobotu jsem se neflákal cesta k tátovi na kole  a cesta domů

A mezitím workout v lese

WP_20160206_12_31_56_Pro

 

Dlouho jsme se Štembym nikde nebyli, tak jsme se na sobotu domluvili na společný trénink. Květen se zatím letos moc nedaří, takže předpověď opět tragická. Na Moravě záplavy a déšť by se měl přesunout i do Česka.

V sobotu kolem osmé Štemby doráží, tentokrát bereme hafany oba. Mia už je vyběhaná, Andy ještě nemá ani rok a delší trať pro ni bude premiéra. Parkujeme v Pavličkách, trocha přípravy a rozebíháme se Čápským dolem až k rozcestí. Odtud začínáme stoupat až na vyhlídku Čáp. Dále po zelené a po červené značce nad Martinskými stěnami. Moc pěkný úsek, lesní pěšiny, skály, mírně zvlněný profil. Štembyho docela nestíhám, ale tak je to u mě vždycky, než se ohřeju a dostanu do tempa. Na rozcestí se chytáme zelené a stáčíme se opět k jihu. Nepodařilo se nám najít odbočku k Tisícovému kameni, bohužel. Tenhle úsek je taky moc pěkný, stálé mírné klesání, občas prudší, pískovec, lesní cesta, parádní. Když narazíme na Obrockou cestu jdeme po modré. Opět z kopce do vesnice Obrok, fajn seběh mezi skalami. Z Vesnice nás pak čeká po zpevněné cestě poměrně dlouhý úsek stále mírně do kopce, takže chodecký, na konci korunovaný stoupáním na Kraví doly. Trochu nám ztuhli nohy, takže nás kopeček nepříjemně překvapil. Pak už se běží krásně až na Vlhošťský důl. Vlhošť vidíme v mracích a všeobecně se viditelnost zhoršuje, ale je o něco tepleji. Skalním průchodem stoupáme na rozcestí pod Vlhoštěm, moc krásné místo. Po žluté stoupáme na okružní trasu kolem Vlhoště, výhledy se nekonají, tak nemá cenu se škrábat terénem až na vrchol. Na severní straně se cesta láme a čeká nás parádní, pozvolný seběh. Pěšinka pod stromy s občasným výhledem vede až k hájovně, kde běžíme dál po modré lesem až do dolu. Krátké chodecké intermezzo a opět běh až do Holan do hospody. Je třeba dodržovat pitný režim a dostatek soli. O to se postaráme dvěma kozliky a výborným domácím hovězím vývarem. Štemby to ještě posichruje balíčkem arašídů.

2014-05-17-142 2014-05-17-139

Když vycházíme před hospodu začíná drobně pršet a déšť postupně sílí. Jdeme po zelené po silnici, rozebíháme se, abychom trochu rozhejbali nohy a opět prohřáli svaly. Za Kozlím Rohem odbočuje cesta do údolí Dolského potoka. Popobíháme, ale Štemby začíná zjišťovat, že arašídy nebyli úplně dobrá volba. Druhou část údolí jen procházíme, dost prší, cesty začínají být blátivé. Nezapomeneme se občerstvit u Rasovy studánky. Pak několik dřevěných mostků a cesta stoupá do Dřevčic. Déšť pomalu ustává, hodpody jsou obležené cyklisty. Chytám druhý dech takže závěrečná fáze je téměř celá běžecká. Pod Čířem a dále potkáváme několik dvojic cyklistů, kteří zde mají evidentně nějaký orientační závod. Do Pavliček to berem dolem po červené, díky dešti, který už ustal, je hodně blátivo. Po cca pěti hodinách čistého času s 37 kilometry v nohách dobíháme zpět k autu. Jsem hodně spokojený, podobný dlouhý trénink jsem potřeboval. Podle toho jak Andy s Miou leží vedle sebe na sedačce a nemají nejmenší zájem se spolu pošťuchovat, to vypadá, že si to taky užili.

odkaz na záznam Trasy

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/a8lli6a4kp7gefco

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Původně jsme měli v termínu čarodějnic a květnových svátku vyrazit na rodinou dovolenku na Králičák. Jelikož jsem dal v práci výpověď, tak dovolenka padla a nakonec selhal i nouzový plán na prodloužený víkend na Smržovce. Co jsme sehnali na poslední chvíli byl kemp v České Skalici kam mi odcestovala žena i s prckem i se psem. Doma jsme zbyli jen já a kocour. Naštěstí v pátek bude mému slaměnému vdovectví konec a k rodině se v České Skalici připojím i já.

Pálení čarodějnic jsem se rozhodl strávit trochu jinak. Tréninkově si oběhnout vesnice kolem Neratovic, kde budou plát hranice. Po příjezdu z práce jsem se hodil do běžeckého a po mé tradiční tréninkové trase vyběhnul přes Skala na hřiště v Kojeticích. Tam jsem se zdržel na dvě piva pokec s kamarádem Robertem, podíval se jak plane hranice a kolem osmé vyrazil dál. Kolem vršku Na Bezdězi polní cestou do Byškovic, kde plála vatra u místního rybníka. Tady jsem se občerstvil jen malým pivem a běžel do tmy se nořícím městem do Mlékojed. Tam mě bohužel čekalo zklamání. Vesnici jsem proběhnul celou, ale na žádné čarodějnické rejdy jsem nenarazil. Poslední v pořadí byli Lobkovice, které jsou vlastně součástí Neratovic. Bylo evidentní, že většina lidí vyrazila tam. Cestou jsem se musel proplétat mezi opilýma děckama a doslova davy lidí až k řadě stánků s pivem , kde jsem narazil na kamaráda Lukáše .. na kole. Věc nevídaná, ale nouze naučila Dalibora housti a řidičák v čistírně naučil Lukáše sportovat. Měním plán a nakonec podle kola klušu až do hospody Na Koupališti. Domů jdu brzy, ráno mě čeká vstávání.

Ač se to nemusí zdát, tohle odpoledne jsem si moc užil. Ani ne tak kvůli několika pivům, ale trénink v atmosféře filipo-Jakubské noci měl své kouzlo. Magická atmosféra pro mě byla přímo hmatatelná. Když jsem tak poklusával a viděl sloupy kouře na mnoha místech, světélka ohnivých hranic napadlo mě podniknout příští rok něco podobného skupinově. Takový čarodějnický běh, etapově asi záleží na účastnících, jak moc by to byl závod nebo jak moc trénink. Vzdálenost 15 – 20 km po vesnicích v okolí Neratovic. Uvidíme jak to bude časově vypadat příští rok, ale myslím, že by to své kouzlo mělo. Pokud si myslíte, že by taková akce byla zajímavá, nebo byste se dokonce chtěli něčeho podobného účastnit, napište mi prosím do komentářů.

odkaz na záznam trasy

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/50umu7u4jkh2rkae

Hranice v Kojeticích

Byškovický rybník Vatra v Byškovicích

Ráno se mi nevstávalo lehce, přecijen se návštěva hospody projevila a lehká kocovina se dostavila. Na nádraží nastoupím do vlaku ve kterém sedí kámoška Niky s Hafanem a po půl deváte vystoupujeme v Litoměřicích. Polojasná obloha slibuje krásný den, ale předpověď hovoří jinak. První kroky vedou tradičně přes město pak po červené kolem Pokratického potoka. Odtud už se profil krajiny zvedá až k prvnímu vrcholu – Hradiště. Ten jsem objevil nedávno a hned si ho zamiloval. Výhled kazí mlžný opar na krajinou, že by od kouře čarodějnických hranic ? Odtud pokračujeme loukami po neznačených cestách až na vyhlídku Lysá hora. Třeti v pořadí, kterou znám. Se svými 577 m.n.m. se však nemůže se svými jmenovkyněmi z Krkonoš a především Beskyd měřit. Na parkovišti pod Varhoštěm je narváno autoturisty, stejně tak na vrcholu a rozhledně. Výhled opět kazí mlžný opar. Sestupujeme dolů a těšíme se do hospody. V Kundraticích není šance, tak se těšíme do Hlinné. Tam je hospoda přímo na návsi, pěkné posezení, ale je zavřeno. Zklamaní pokračujeme k Plešivci a obloha začíná nepříjemně tmavnout. Od výstupu na vrchol nás odradí hromobití a déšť, který začíná sílit. V Kamýku už je hospoda naštěstí otevřená, tak můžeme přečkat vydatný déšť schovaní pod slunečníkem se sklenicí piva. Pokračujeme po zelené, až na Labskou vyhlídku Kalvárie. Obloha je pořád hodně zakaboněná. U Žernoseckého přívozu rekapitulujeme síly a rozhodujeme se zkusit ještě výstup na Lovoš. Už v Opárenském údolí se opět ozývají hromy, když stoupáme vzhůru tak jsou slyšet čím dál blíž a opět začíná pršet. Raději stáčíme naše kroky zpět k Labi do Lovosic. Cestou mineme několik zavřených hospod, než se nám podaří najít nějakou kde se dá sednout a najíst. Domu dorážím až kolem desáté a docela vyřízený. Mám jen pátek v práci na to, abych si odpočal, před náročným sobotním tréninkem.

Děkuju Niky za společnost a za to, že zvládla trasu, která nebyla úplně jednoduchá a krátká.  Snad se ti výlet líbil.

odkaz na záznam trasy

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/4tipet9958j0aqs0

Kamýk a Plešivec Pohled z Kalvárie

Trénink v Jizerkách

Posted: April 8, 2014 in Trainings
Tags: ,

Dlouho plánovaná návštěva Liberce za Wymovejma. Cesta ve vlaku opět veselá – vagon co se měl odpojovat a nakonec se neodpojil, ochotný a velmi moudrý průvodčí pokud jde o naložení kočárku, máme na to v poslední době opravdu štěstí. Na zpáteční cestě prozměnu zaseklé dveře, díky kterým jsme neměli možnost několik minut opustit vlak. Takové události mě pomalu, ale jistě vedou k úvahám jestli je myšlenka na fungování bez auta správná. V Liberci jsme brzy, takže je čas na odpolední procházku k přehradě  a návštěvu cukrárny. Večer proběhne, alespoň pro mě velice v poklidu a jdu si brzy lehnout. Zítra to bude náročné.

Ráno vstávačka v 5:30,  převléknout, nevzbudit u toho prcka valím na sraz na přehradu. Je vcelku teplo, ještě tma a jemně mrholí. No tak doufám, že se to přes den trochu zlepší. Na hrázi mám sraz s klukama z teamu Suadra, Jirkou Zelenkou a Honzou Svobodou. Honza má trochu zdržení tak vyrážíme lehce po šesté podle přehrady. Po silnici na rozhlednu Liberecká výšina a dál po žluté. Na Rozcestí pod Javorovým vrchem zjišťujeme, že jsme trochu mimo trasu. Vytiskl jsme si v práci krásné mapy, které jsem tam samozřejmě nechal, tak jsme jeli podle itineráře, ale asi se vloudila nějaká chybička. Odbočujeme na modrou a po silnici už běžíme až na Kristiánov, kde začíná trasa zase stoupat na Černou horu. Na vrchu byl ještě minulý týden sníh, takže je dost mokro, ale sněžné věžičky i Čertův odpočinek za to stojí. Výhledy se bohužel nekonají, na vrchu je o poznání chladněji a na okolních kopcích vysí mlžný opar. Co se dá dělat. Přes Knejpu stoupáme na Jizeru, nejvyšší kopec dnešního tréninku a pak nás čeká parádní technický seběh dolů. Kolem Smědavské hory si trochu zajdeme a tak se k odbočce na polední kameny musíme vracet. Hned za nimi se nám podaří opět sejít z cesty a tak nás čeká náročný sestup mezi kameny prudkým svahem a listím než se nám podaří zase najít cestu. Ta nás po vrstevnici dovede na Hajní kostel a odtud nás pak čeká seběh po parádní cestě mezi vysokými listnáči až do Hejnic. Tahle část se mi moc líbila. V Hejnicích je čas na svačinu, protože se ukázalo, že moje představa, že na celý den vystačím s 200g ořechů byla hodně naivní. V údolí je mlha jako prase, když vyrážíme. Jdeme po červené, která se ostře zvedá až k vyhlídce na Ořešníku. Tady začíná asi nejhezčí část trasy. Pokračujeme na vodopád Štolpich a dál na Holubník a Ptačí Kupy. Tady už je to opravdu pěkné. Honza s Jirkou jsou rádi, že jsem je sem vytáhnul, Jizerky znají spíše na kole a na stezky se moc nedostanou. Tady už se začínáme točit zpět k Liberci. Rozcestí na Hřebínku se nám moc líbí a proto si díky mé navigační chybě uděláme elegantní kolečko. U Gregorova kříže se odpojuje Jirka a valí dom jinou trasou, den se chylí k večeru.  S Honzou pokračujeme až na Bedřichovskou přehradu a pak dlouhým seběhem až do Rudolfova.  Cestou potkáme párkrát šotka turistického značení, občas jdeme po zelené, občas po modré, občas vidíme oboje značení … nejsem z toho moc moudrý. Po zelené překonáváme poslední hřebínek na cestě do Libereckých Lidových sadů a za šera se u městských lázní loučíme. Chlapi super to bylo, díky moc. Jsem přesvědčený, že se nevidíme naposledy.

odkaz na záznam trasy – Sports tracker se mi bohužel asi po 30 km seknul, takže naklikáno v mapách

cca 70 km / 2500 m převýšení, hrubý čas kolem 13,5 h včetně všeho focení, vyhlídek a svačiny v Hejnicích

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/7qckab7v2l00048h

10155194_10201110359115321_664855178193860823_n

Hejnice

S Jirkou na Poledních kamenech

Na Ořešník

Na Jizeře

Sobotní večer se protáhl, až se divím, že jsme vydřel vzhůru do tří. Když nás po třech hodinách spánku budí prcek chce se mi umřít. Naštěstí si ho holky vezmou do bazénů a tak máme možnost se s Wymou ještě dospat. Po obědě se dělá celkem pěkně , tak se vyráží alespoň na Ještěd. S Olinem na zádech to jde pod lanovkou dost ztuha, díky Marii za pomoc s prckem na části trasy. Nahoře tradičně ranec lidí, výhledy jsou výrazně lepší než včera. Pak opět dolů po sjezdovkách a na závěr kebab.

Náročný víkend, ale myslím ,že jsme si ho všichni užili. Díky Marii s Wymou za azyl a fajn víkend.

 

záznam trasy z nedělního výšlapu na Ještěd

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/b2gtav84js8gc4gv

Rodinka Vrchol ještědu Výhled na ještědský hřeben