Archive for the ‘Zahraniční cesty’ Category

Po nějaké době zase důvod napsat post na blog. Raději hned, v den návratu a navíc jsem to slíbil. A co že se to dělo ? S bandou fajn lidí jsme se vydali na východ Slovenska. Daleká cesta, kdybychom se rozhodli jet k moři je to asi stejně daleko. Nápad se zrodil v Martinově hlavě, který pravděpodobně na základě shlédnutého filmu o Vlčích horách vytvořil na facebooku událost a věci se pomalu začali hýbat.

http://www.selmy.cz/clanky/jak-jsem-pozoroval-zraneneho-vlka-v-bieszczadech/

Výsledkem bylo, že v pátek 1/7 po práci se nás schází první část bandy v Praze na Hlavním nádraží, abychom se vydali na cestu nočním rychlíkem do Humenného. Napřed se pokoušíme najít místo někde v kupé, kde bychom se mohli nad pivem více poznat, nicméně hledání kupé končí během zpět do lůžkového vozu a jsme rádi, že jsme kde jsme. Párty v lůžkovém kupé pro mě nemá moc dlouhé trvání. Pracovní vytížení mě žene do postele před půlnocí.

Na noc v lůžkovém voze vypínají klimatizaci, takže se probouzím ráno poblíž Popradu řádně ugrilovaný z nočního spánku na lůžku pod střechou. Kolem jedenácté po dvanácti hodinách cesty vlakem celá banda vystupuje na nádraží v Humenném. Až tady vidím zbytek bandy, která přistupovala v České Třebové a je nás úctyhodných 14 kousků. V takovémhle počtu jsem zatím snad nikde nebyl, na druhou stranu alespoň menší šance, že přijde ponorka. Chceme si dát oběd v hospodě U Švejka, ale kuchař  má dovolenou takže skončíme na oběd v nádražce. Kulinářský zážitek se čekat nedá, ale jídlo je teplé a Šariš studený. Po obědě nás čeká autobusová anabáze do Medzilaborec a  dále až do vesnice Palota, kde končí svět. Je kolem třetí hodiny a v dnešním plánu je jen cesta na Lukovský průsmyk, kde budeme nocovat. Nikam se tedy nespěchá, ale z nečinosti se mi kroutí nohy takže nakonec vyrážím napřed s Markétou a diskutujeme o všem možném. Kousek od průsmyku najdeme pramínek, kam se jdeme osvěžit a tam mohl výlet i skončit. Málem se mi podaří šlápnout na zmiji. Pravděpodobně moje hroší dupaní ji přinutí se odplazit. Fuj .. od teď už koukáme kam šlapeme. Pokračujeme po kolejích a procházíme železničním tunelem na Polskou stranu. Tam se povede Markétě mě opět vyděsit když zakřičí ve tmě v tunelu při nakopnutí žáby. Na druhé straně docházíme až k železničním přejezdu ve Starém Lupkově, kde se otáčíme zpět k hřebenu a po lesní cestě docházíme do průsmyku, kde čekáme na ostatní.

WP_20160702_14_05_21_Pro WP_20160702_17_37_07_Pro

Den je ještě mladý, tak vyrážíme s částí bandy po hřebínku směrem k Laboreckému průsmyku. Cestou je jen tráva, bláto, a pěšina lesem a čáprčím ( zdravím Janču 🙂 Po asi půlhodince se obracíme a vracíme zpět do tábořiště v sedle. Den už se pomalu, ale jistě stal večerem, takže následují činnosti k zajištění přežití. Pro vodu dolů k pramínku, uvařit večeři, připravit si spaní, pověsit jídlo na stromy ať nedráždíme medvědy a rozdělat oheň. Z večera se stává úžasná letní noc. Objevují se první hvězdy a začínají kolovat první lahve kořalky a zábava se pozvolna rozbíhá. Poletující světlušky pozvolna odvádějí osazenstvo do spacáků, až se sešlost kolem půlnoci rozpouští. Někteří spí ve stanech, někteří si stelou venku.

Ráno je o poznání méně poetické. Kolem páté ranní začíná pršet, část se nás přesunuje do stanů a zbytek do útulny. Bouda s plechovou střechou tak pro tři lidí na spaní jen tak tak. Jelikož jsem tam první rozvalím se na lavici a rozespalý negentlemansky ignoruju chuděru Ivču, která přijde později a krčí se v koutě. Z deště se postupně stává brutální průtrž mračen následovaná bouřkou. Ta trvá zhruba až do dvanácté hodiny. Deštěm se nikam nepohrneme, takže se nás nakonec tísní v chatce asi 10 opět koluje placatka a čas si krátíme různými hrami. No skoro jak na dětském táboře. Když přestalo konečně pršet vyrážíme na cestu k dnešnímu nocovišti v Balnici.

WP_20160703_13_41_56_Pro

Upřímně cesta není až tak zajímavá. Je šedivo, do toho mrholí, pak fouká vítr a po včerejším tropickém dni ani památka. Dost bláta, vysoká tráva, mokro jen les je vcelku zajímavý. Má charakteristiku pralesa, ale tím spíš z něj není nic vidět. Nakonec se po obědě trhnu s Ivčou a dorážíme na Balnici kolem 17:30 – http://www.balnica.pl/index.php

Dorážíme na chatu u sporadicky fungující železniční tratě, kde žije majitel Wojcek s manželku z toho, že poskytuje turistům za velmi přátelskou cenu ubytování a občerstvení. Martin mu psal, že dorazí skupinka 14 čechů, takže malé místnosti obchodu dominuje chladnička s plechovkami piv vyskládanými ve všech regálech až na sklo. Ostatní doraží asi po hodince a pak nastává opět táborová klasika. Vaření, mohutná konzumace piva a všeobecné veselí. Můj večer končí, když má Niky nápad, že si dáme panáka a při objednání 4 poldeci ji majitel dá rovnou celou láhev zubrowky. Padám za vlast do spacáku na verandě chaty a ostatní pokračují už uvnitř, kde jsou ubytovaní.

Pondělní ráno pro mě začíná slušnou kocovinou. Po včerejším deštivém počasí není ani památky, obloha je modrá jako šmolka. Kolem osmé začíná kolem chaty hemžení, někteří z dalších nocležníků se chystají k odchodu, doráží skupina Poláků, kteří začínají chlastat hned od rána. Podle vzezření asi nějaká metalová kapela, která vyrazila na soustředění do přírody. Zbytek bandy kousek po kousku leze ze své skrýše vstříc denímu světlu a postupně se začínají objevovat první piva k léčení včerejších šrámů na játrech. Kolem 11 hodiny doráží skupinka 4 Slováků a také vlak plný turistů. Po odjezdu vlaku vycházíme po kolejích směrem kde se má nacházet bobří hráz. Jediné co tam nacházímeje ona skupina metalových Poláků, kteří vypadají, že dneska už se nikam nehnou a i sedět na místě jim způsobuje potíže.

WP_20160704_12_26_25_Pro

Vracíme se na Balnici a zábava se začíná dostávat do obrátek. Když začínám mít obavy, že dneska už nikam nevyrazíme Martin zazvoní lžící na hrneček. Efekt je kupodivu takový, že se všichni ukázní sklopí pohled, poslušně nahazují batohy a spořádaně husím pochodem vyráží k cíli dnešní etapy. Cesta opět vede nejprve pralesem, kde narazím na skupinku 4 Slováků a v rámci cesty Česko – Slovenského přátelství pokračuji s nimi. Občas potkáváme zbytek naší bandy a předcházíme se nebo se necháváme předejít. Zábava při družném hovoru rozhodně nevázne a cesta příjemně utíká. Stoupáme první vrchol přes tisíc metrů – Strop a konečně se objevují výhledy.

WP_20160704_17_47_12_Pro WP_20160704_18_30_02_Pro WP_20160704_18_39_15_Pro

Z vrcholu Rypy přes plantáže borůvek klesáme až k cíli cesty, Ruskému Sedlu, kde máme nocovat. Nechce se mi smířit s tím, že dnešní večer by proběhl v poklidu, vyběhnu tedy dolů po silnici do osady Roztoki Gorne, zjistit, jestli je tam penzion s hospodou v provozu. Nic co by se penzionu podobalo nepotkávám a na otázku pivo ? hospoda ? mi jeden z místních odpovídá, že Čisna osem kilometra. Takže vybíhám zpět sdělit smutnou novinu ostatním a pomalu se smiřuji s méně veselým večerem. U vodního zdroje se potkáváme s partičkou našich Slovenských známých, kteří mají o poznání radostnější noviny. Do penzionu volali a bude otevřený. Takže opět scházíme dolů a penzion nacházíme o jeden dům pod domem jehož majitel jeho existenci předtím zapřel. Pravda, že se musí řádně hledat, uvnitř nic hospodskému provozu nenasvědčuje, ale nakonec ve sklepě najdeme něco jako jídelnu, kde starší chlapík prodává Tyskie, pirohy a bigos.

WP_20160704_20_10_12_Pro

Kolem deváté se nám snaží naznačit, že zavírá,ale přesto ho dvakrát přesvědčíme k pivnímu přídavku. Nakonec hvězdnou nocí postupně couráme zpět na Ruské sedlo. Hvězdná obloha je tu v noci opravdu úžasná. Je to oblast s velmi malým světelným smogem, můžete vidět tisíce hvězd. Pro někoho kdo zná velký vůz a mléčnou dráhu opravdu opravdu úžasný zážitek.

WP_20160704_19_53_26_Pro

Ráno je na sedle poměrně ruch. Někdo doráží autem, několik dvojic na těžko jdoucích turistů a do toho se opět sbírá náš blěší cirkus. Překvapivě nám to trvá kratší dobu než předchozí dny, přesto vyrážíme asi o hodinku později než naši Slovenští přátelé. Nechce se mi tahat moc vody, beru jen půllitrovku s tím, že doplním po cestě a napiju se tady do foroty dokud do jde. Trasa začíná poměrně ostrým stoupáním, na kopečku vyřizuju pracovní maily a čekám na ostatní. Na louce potkáváme velkou skupinu sekáčů a úžasný až kýčovitý výhled.

WP_20160705_10_54_16_Pro WP_20160705_11_02_55_Pro WP_20160705_10_55_07_Pro

Po společném focení na louce, která k tomu vyloženě vybízela vyrážím svižně vpřed s tím, že se pokusím dohnat Slovenské kamarády. Trasa pěkně odsýpá, stoupá na vrcholek Kruhliak kde sleduju červenou a valím stále dál. V protisměru potkávám docela dost lidí, přecházím další vrcholek a postupně začínám klesat a poměrně ostře. Ale jak jsem říkal trasa pěkně odsýpá, šlapu do toho jen mě překvapuje, že jsem ještě nikoho nedohnal. Otevírá se přede mnou výhled na protilehlý hřeben a nějaké vesnické domky.

WP_20160705_12_44_39_Pro

Začínám být lehce nejistý, měli jsme jít přes sedla, ale tohle je opravdu nízko navíc si nejsem jistý jestli se Martin zmiňoval o nějaké vesnici. Pokračuju dál, postupně začínám mít problém se držet červené tak zapnu online mapy a čekám až se načte poloha. Modrý puntík na mapě se objevuje někde u vesnice v údolí, tak pomalu kráčím dál a čekám až se optimalizuje poloha. Nic se neděje jen ta tečka se s mým pohybem začíná také pohybovat. Děláš si ze mě pr*del ? Koukám okolo sebe na mapu, vesnice, silnice, řeka, protilehlý hřeben s holým návrším .. já jsem kus idiota. Takže jo, na Kruhliaku jsem špatně odbočil a mám asi 8 kilometrů z vesnice Smerek zpět na hlavní hřeben. No nic stávají se horší věci, takže koukám kudy dál, potlačit paniku a napravit chybu. Jak je situace, mám asi dvě deci vody, nikdo neví kde jsem, nemám na nikoho telefon a nepamatuju si kde spíme. Jak základní poučka na téma jak se nechovat v horách. Naštěstí je teprve poledne, je pěkný počasí a jsem relativně v civilizaci tak se s tím musím vypořádat. Vyrazím po silnici směrem do vesnice Wetlina, kde bych měl začít stoupat zpět na hřeben. Za chvíli mám štěstí a sama od sebe mi zastavuje poměrně sympatická Polka a nabízí svezení. Moc pokecat nestihneme a ušetřím otravný úsek po asfaltu. Loučíme se před vesnicí a já začínám stoupat na cca 4 kilometry vzdálený vrchol Jaworníku, který je o 500 mětrů výše. Vedro opravdu řádné, dopíjím vodu a žádný ani drobný potůček k doplnění. Z Javorníku lehký hřebínek a opět stoupák na vrchol Paportna. Cestou se dojím několika hrstmi borůvek abych odvrátil dehydrataci a posléze potkávám dva Poláky, kterých se ptám na vodu po cestě dál. Žádná není, tak mi odlévají dvě deci, ze svého. Hanba mě fackuje. Po asi třech hodinách stoupání z vesnice docházím zpět na hřeben na vrchol Rabia Skala. Tam mi dochází SMS od Niky, že ostatní jsou na sedle pod Ďurkovcem,což je převapivě po hřebenu zpět. Vyrážím tedy za nimi a potkávám i partičku Slovenských bratří, kterou jsem chtěl původně dohnat. Dozvídám se, že na sedle pod Ďurkovcem  je i studánka, kterou tak zoufale potřebuju. Asi za deset minut se shledávám s ostatními. Nejprve vypiju půlku pramíniu včetně mrtvých slimáků a tlejícího listí, pak ještě solný roztok a pak až se dávám do hovoru s ostatními.

WP_20160705_15_51_14_Pro

Krize je zažehnána, ale dozvídám se, že nejen já jsme špatně odbočil. Postrádáme ještě čtyři naše kamarády včetně Matina, vedoucího zájezdu. Po svačině vyrážíme dál po hřebeni s tím, že zbytek nás dojde až na nocovišti. Tady je hřeben úplně parádní, výhledy mě fakt baví a po stresu si zaše užívám horskou tůru.

WP_20160705_16_32_48_Pro WP_20160705_16_38_26_Pro WP_20160705_16_43_27_Pro

Opět kýčovitý výhled z místa zvaného Jaraba skála, pak výstup na Čelo a pozvolna klesáme až na místo nocování Sedlo pod Čierťažou. Schází se tu poměrně dost lidí včetně starých známých. Mám toho dneska docela dost. Sedáme, vaříme a lížeme si rány. Ve skupince se postupně objevovali klasické problémy jako vazy v koleni, bolavé achilovky a puchýře, takže každý má dost starostí sám se sebou. Postupně doráží i zbloudilý zbytek naší bandy. Večer oheň pokec, ale žádná divočina, už není co pít 🙂 Nakonec se část bandy sbírá a vyráží na noční výstup na Kremeněc. Oheň dohasíná, jdeme spát, stejně mám po dnešku výraz jak když mi uplavali hračky.

WP_20160705_18_14_56_Pro  WP_20160705_19_01_59_Pro

V noci se moc nevyspím, napřed mě probudí noční deštík a pak ranní bouřka, která naštěstí utíká do údolí. I tak vstávám kolem páté a čekám až se ostatní probudí. Nakonec na Kremeněc vyrážíme jen tři a zbytek to bere zkratkou do Sedlice. Je krásný den, skoro ideální k tomu nastoupat zase pár set metrů. Na Kremenec dorazíme poměrně brzy a potkáváme tam Jeroma..

WP_20160706_08_42_39_ProWP_20160706_08_18_25_Pro

Jerome je Francouz a na otázku odkud jde odpovídá z Francie. Dáváme se do řeči a zjišťujeme, že vyrazil před věma lety z domova, mezitím prošel Francii, Skandinávii, Baltské státy, Posko, Česko, Slovensko a teď míří na Ukrajinu a na Balkán. V nohách má 11000 kilometrů a prochodil patery boty. Respekt ! Pak už jen sestup do Nové Sedlice, nebo si to alespoň myslím. Konečně mám po několika dnech chození pocit, že jsou nohy rozchozené takže z kopce občas popobíhám až ke Stužické řece. Tam zjistím, že jsem uplně dobře nečetl mapu a je přede mnou ještě 250 výškových metrů na Temný vršok. Výstup opravdu temný a pak opět seběh až do Sedlice, kde narážím na bandu, kerá šla kratší trasu. Pak už to má rychlý spád. Pivo, oběd, klasická hospodská zábava a psychická příprava na úmornou cestu domů, při které noční autobus obráží půlku Slovenska než nás doveze v 5 ráno do Prahy.

Co na závěr ? Nikdy jsem v takové bandě na horách nebyl, potřeboval jsem tedy trochu sebezapření a přepnout do lazy modu, ale nevadilo. Občas je třeba si i odpočinout, trénovat se dá jindy. Díky moc všem za super společnost, Martinovi za organizaci zájezdu a věřím, že se zase někde, nejlépe v horách potkáme.

Advertisements

Zandtvoort, NL

Posted: January 22, 2016 in Zahraniční cesty

Prace mi občas umožní se podívat někam do světa, tentokrát nikam daleko, ale je zajímavé poznávat cizí města. Takže pokud pominu meeting, tak jsem si našel i čas k tomu si město projít a proběhat. V Lednu není ideální doba na návštěvu tohoto přímořského letoviska, působí nádechem města duchů. V léte to musí být jedna velká párty.

Běhat jsem byl tedy po nábřeží každý den od příletu. Linky viz níže.

v úterý i ve středu , ve čtvrtek to bylo po středeční wine session trochu náročné 🙂

a nakonec jsem se dokopal i v den odletu na lehky vyklus a protažení

 

Pyreneje a Katalánsko

Posted: May 10, 2015 in Zahraniční cesty

Cesta s Vendulou a Ivošem po Katalánsku. Motali jsme se v okolí Puigcerdy, po několika dnech jsme přejeli do Vicu, no a poslední den jsem stihl i Barcelonu i když trochu i rychlíku 🙂

Fotoalbum

 

Manželka je s prckem na táboře v Krkonoších a mě se rozhodně nechce zústat dřepět na víkend doma. Po Jeseníkách minulý víkend volím ještě trochu ambicióznější plán. Slovo dá slovo a spolu s Martinem vyrážíme nočním rychlíkem na Slovensko. V Praze je vedro jak hovado, teploty jsou hodně přes třicítku. Vlak se může na nástupišti vyhřívat dost dlouho, takže po nástupu jsme jak v sauně. Žádná změna ani po tom co se vlak rozjede. Vedro celou noc, kupe se moc nevyprazdní takže plán vyspat se ve vlaku se moc nedaří. V Ružomberoku vystupujeme z vlaku docela jetí. Benzínka na doplnění vody a už nasedáme do autobusu, abychom vystoupili v Donovalech. Po vystoupení, pohledu na blízké vrcholy a modrou oblohu se mi rozbuší srdce a únava je pryč.

07199005

Navigace je jednoduchá, celou sobotu po červené. Cesta vede nejprve lesem až k prvnímu stoupání na Kozí Chrbát. Holý kopec a perfektním výhledem po okolí. To mě baví tohle, výhled fakt super. Dáváme se do řeči s klukem z Plzně, kterého potkáváme. Vyrazi lna prodloužený víkend, také na přechod hřebene. Cesta vede na Hladeské sedlo, kdy ztrácíme co jsme zatím nastoupali. Je tu dřevěná bouda, která se dá použít jako nouzové nocležiště a kousek níže pramínek. Dobré vědět toto. Po doplnění vody začíná první ostré stoupání na Chochulu. Tam se cítím zase ve svém živlu, pohled do dáli a na zelené hřebeny je fantastický. Stále jdeme červenou Tatranskou hřebenovku, vršek, sedlo, vršek, ani ta jména nevnímám. Počasí se nám trochu kazí a na obzoru ve směru naší cesty vidíme jak se potkávají mraky a tvoří se tam ošklivá bouřková mračna. Kousek před Ďurkovou potkáváme na hřebeni stádo krav s jejich honáky. Tady bych je nečekal. U Chabence váháme zda pokračovat dál, na Chopku leží vyloženě bouřková mračna. Jdeme dál, průběžně zkoumám svahy, kam budeme utíkat, když se bouřka vydá naším směrem, ale máme štěstí. Vítr se otočí a bouřku s hromy a deštěm posílá do údolí. Nad námi se zase objevuje sluníčko.

07199040

Kousek za Poľanou potkáváme vedoucí dvojici probíhající NízkoTatranské stíhačky – Zbyňka Cypru s Tomášem Svobodou. Po pár minutách potkáváme další dvojice, povzbuzujeme slovně a potleskem. Ale doufám, že to Zbyněk s Tomášem udrží. Pak už jen Děreše a Chopok. Na ten teď už jede lanovka z obou stran, tak snad už jen metro a heliport. Sedneme na terásku Kamienky, kde je kontrola NízkoTatranské stíhačky. Sedíme u pivka, uzobáváme klobásu a sýr a cucáme pivo a fandíme závodníkům. Tak vypadá pohoda. K večeru ještě vylezeme na vrchol Chopoku, kde se dáváme do řeči se slečnou, která tu čeká na západ. Tak dlouho se nám tu čekat a nechce. Necháme si udělat fotku a jdeme strávit zbytek večera dovnitř chaty. Po pár pivech ještě borovičky a pak hurá na kutě, dneska to bylo náročné.

odkaz na záznam sobotní trasy

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/7c3lo26iu3ltv88s

07199062

V noci jsme spali jak zabití, ještě aby ne. Po snídani pokračujeme dále hřebenovkou. Parádní horský chodníček  a sluníčko i dneska svítí od rána jak blázen. Z Ďumbieru máme perfektní výhled po okolí, Vysoké Tatry se však topí v oparu. Zpátky do sedla a pak na Štefánikovu chatu. První dnešní pivo s výhledem do údolí. Pak pokračujeme ještě po červené na Králičku a Kumštové sedlo. Moc pěkný úsek, ale tady už hřebenovku opouštíme a kopečky míříme k trati v Liptovsém Hrádku.

07200004

Cesta na Rovnou Hoľu je pěkná otrava. Úzká cestička v kleči, no nic moc. Z vrcholku opět parádní výhled, tak se zdržíme alespoň na svačinu. Pak už velmi ostré klesání až na Svidovské Sedlo. Odtud musíme nabírat čtyři stovky výškových metrů až na Ohnisko v hnusném dusném vedru. No dalo nám to pěkně zabrat.

07200015

Pak už jdeme jen z kopce. Náročnější úsek trasy je dolů Brtkovičovou dolinou. Teče tudy potok, cesta vede místy přímo přes něj a navíc je hodně zarostlá. Ale i s tím se popereme. Na závěr nám cestu zpříjemní několika kousanci hovada. Jsem rád, když už sedíme v Hrádku v hospodě. To vedro mě ničí. Pak nákup v Lidlu a přejezd vlakem do Ružomberoku. Pár piv v parku a vlakem směr domov. Opět pěkně vytopenej. Vlak se postupně vyprazdňuje a nakonec se můžeme i natáhnout. Pohoda trvá dokud nedojedeme do Ostravy. On byl o víkendu vlastně Colours co ? Nástupiště narvaný, kupé zachvíli taky a celý vlak. Můžeme být rádi, že nakonec sedíme. Zlej sen, zbytek cesty strávíme zkroucení na sedačkách, takže nakonec tak dvě hodinky spánku. No takhle jsem si to nepředstavoval. Od vlaku sprcha u Martina a rovnou do práce. Uff .. no nic celej den jsem byl jak po flámu, ale vejlet za to stál.

Záznam nedělní trasy

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/6nj0r2qti8hnvgg1

díky Martinovi za fotky, tady odkaz na celé jeho album

https://plus.google.com/photos/115610032512178240299/albums/6038786338079854993?authkey=CKLr96imgKq1-QE

Loňský trek po Norském Jottunheimenu pro mě byl úžasný zážitek, až natolik, že jsem se tam musel letos vydat opět. Jako parťák se letos uvolil Shaddie pro, kterého to byla v mnoha směrech nová zkušenost. Po důkladném balení, poučen z loňska nastal čas vyrazit. Díky cenám v Norsku jsme si táhli většinu jídla na hrbu.

Co sebou

06082013

Ráno ještě na půlden do práce, času je dost. Po poledni se se Shaddiem a Katkou s Cabim scházíme na Dejvické. Po třetí hodině odlet, styl pilotování Shaddie komentuje slovy – Letí s námi jak když nás ukradl. Na letišti proběhne vše hladce a tak stíháme dřívější vlak, ze kterého po několika hodinách vystupujeme v Otta. Hned po vystoupení z nádraží potkáváme partu holčin z Česka, které tráví v Norsku už 2 týdny. Z nádražní čekárny se nakonec stává velká noclehárna, která se během noci ještě rozšiřuje o několik dalších příchozích. Bus nám jede až ráno tak není co řešit.

Noclehárna

07082013

Po noci strávené ve věčném světle čekárny nastupujeme ráno do autobusu, který nás odváží do Lomu. Nákup chleba, kartuše, kterou není možné vézt letadlem a prvního piva. Snídaně šampionů. Navštívíme místní prastarý kostel a vyrážíme s Shaddiem směr kopec nad městem. Katka s Cabim pokračují busem hlouběji do hor. Výstup na Laeshoi z údolí řeky Sjoa, je náročnou zkouškou na začátek. Na vrchu větřík, ale počasí polojasné. Přecházíme hřeben a po lehkém obědě u farmy v Solegenu pokračujeme po náhorní plošině k jezerům Langtjorni a Vittigstjorni, kde nakonec stavíme stan. Lepší než na začátek přetáhnou strunu, ještě se nachodíme dost.

odkaz na trasu

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/1mgq9lp4bog91rhp

Kostel v Lomu nad Lomem Shaddieho odpočinek

08082013

Ráno je mlha jak mlíko, viditelnost pár metrů. Po vejcích k snídani balíme a vyrážíme vzhůru na Storhoi, ale viditelnost je hodně bídná. Výhledy do údolí na Lom se tak bohužel nekonají. Bez dlouhého meškání ztrácíme výškové metry až ke skupině farem v Sorhovde, kde nám cestu zatarasí stádo krav. Se vzpomínkou na mé zemědělské vzdělání je oslovuji klidným hlasem, ale bez efektu. Na místo, aby vyklidili pozice se staví doprostřed cesty bok po boku a jejich bučení je čím dál výhružnější. Raději je obcházíme trochu větším obloukem a po pevné cestě padáme do údolí řeky Bovre a pokračujeme po cestě do Roesheimu. Tam míří cesta do lesa a po chvíli stoupá po skále ostře vzhůru. Cestu občas zpestří lano. Když vystoupáme až na hřeben a vrchol Raudsberg tak se začíná kazit počasí a lehce mrholí. Pokračujeme na Raudsbergtulen, kde využijeme místní poštovní schránku k poslání pohledů. Déšť zesiluje, netlačíme tedy zbytečně na pilu a po zhruba třech stovkách nastoupaných metrů směrem k chatě Juvvashytta stavíme stan a pro dnešní den máme padla. Teplota ještě klesá, a hory kolem nás obklopují mraky.

odkaz na trasu

 

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/euk2o45ed3pfn8sd

Krávy v cestě Pohled na Raudsbergtulen Storhoi

09082013

Déšť nám vytrvale buší do stanu celou noc ve spolupráci se silným větrem. Ráno snídáme vejce, balíme mokrý stan a vyrážíme směr Juvvashytta. Cestou se nám podaří na sněhu potkat partu sobů, kteří nás nechají na místní poměry dojít překvapivě blízko k sobě, aby nám pak mohli ukázat jak rychlí jsou. Na chatě Juvvashytta se rozhodujeme vsadit na to, že se dnes vyčasí a přidáváme se k průvodcované výpravě na Galdhopiggen – 2469 m.n.m. – nejvyšší vrchol Norska. Cesta vede nejprve suťoviskem a následně po ledovci Styggebrean. Podle slov průvodkyně je místy až 200m silná vrstva ledu a praskliny jsou hluboké i 30 metrů. Ostatně na několika místech se o tom můžeme přesvědčit. Po překonání ledovce se na několik desítek minut viditelnost razantně zlepšuje, abychom mohli dojít na vrchol zahlaený v mracích. Výhledy se bohužel nekonají. Po návratu na Juvvashytta nahazujeme krosny a suťoviskem se vydáváme ke klesání na Spiterstulen. Cestou potkáváme dva Německé turisty, Clemense a Arona. Dáváme se do řeči a překonáváme rozvodněnou řeku. Tedy překonáváme, řeka má 2 koryta a je posilněná nedávnými dešti a vodou z tajícího ledovce. Místy je proud hodně silný, chodíme tedy podle koryta a snažíme se najít místa kde jsou kameny dost blízko. Mě se daří dostat na druhou stranu bez obtíží, Shaddiemu bohužel ujede noha a skončí v proudu říčky na kolenou, to ještě dopadlo dobře. Při překonávání druhého koryta si do boty naberu i já. Tak adventure vložka bohužel nebyla bez ztráty květinky. Cesta pokračuje po sklaní římse s výhledem do údolí Visdalen pod námi a pak několikasetmetrové stoupání na chatu Spiterstulen. Odtud dojdeme podle řeky obligátní kilometr a táboříme na břehu řeky. Naši Němečtí přátelé se vydali na cestu s filozofií pack lite. Lowtop botky, několik lehkých převlečných svršků, místo stanu plachta, vařič na líh a na dřevo, ale k jídlu vytahují balík těžkých konzerv. Večer proběhne v družebném duchu při popíjení z lahvinek, které si všichni neseme sebou. Ke spánku nás doprovází opět déšť.

část dnešní trasy, bohužel jsem si nevšiml vybitého telefonu

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/431okkuns0gaake9

Galdhopiggen Keilhaus topp Momentka s průvodkyní přes řeku večerní idilka

10082013

Ráno se po snídani loučíme s klukama a měníme si kontakty. Pokračují na Glittertinden, kdežto my údolím podle řeky směrem k jezeru Leirvatnet. Cesta vede nenáročným terénem a pozvolna se zvedá. Když vystoupáme do průsmyku, k prvnímu z jezer pod dvoutisícovým vrcholem Kyrkja, počasí se začíná lepšit. Mraky nemizí úplně to bychom chtěli moc, ale místy vidíme modrou oblohu a sluníčko. Nálada se lepší úměrně s počasím. Na chatě Leivasbu panuje díky víkendu čilí ruch. Využijeme možnosti notebooku s připojením, který je zde k dispozici a píšeme domů. V dobré náladě si pak dáváme mé nejdražší točené pivo v životě .. 75 NOK .. ufff. Nakonec docházíme jen k emergendy shelteru v údolí asi kilometr od chaty. Na místě nacházíme české a slovenské časopisy, no jasně, sem by Nor nevlezl. Naopak si nás fotí jak atrakci když vaříme před přístřeškem. Večeře je ve znamení kulinárních experimentů, ale kuskus se sojovým masem se opravdu povedl. Na závěr dne, se můžeme kochat západem slunce tak krásným, až nás nutí dopít všechen zbývající alkohol. Alespoň budou batohy lehčí.

odkaz na dnešní trasu

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/d66lvtv742sttkg5

jezero Leivattnet Kyrkja naše obydlí západ slunce

11082013

Noc v přístřešku nebyla nic moc. Z kamenů sálal chlad a vlhkost. Počasí dává zapomenout na včerejší západ slunce a okolí je ponořeno do mlhy. Když se vydáváme na cestu, mlha lehce ustupuje. Shaddieho od rána pobolívá koleno a bolest se bohužel během dne začíná stupňovat. Cesta vede kolem ledovcových jezer Hogvagltjonnen, překonává řeku a pak začíná stoupat k průsmyku s pracovním názvem Caradhras. Nejprve po skále, velkých kamenem, sutí, sněhem až k ledem pokrytému jezeru na náhorní plošině, kde nás chytá slejvák s kapkama velikosti pětikorun. Promočení dorážíme k selfservice chatě Olavsbu, kde je možné něco málo nakoupit, zdržet se, eventuelně i přes noc. Pokračujeme dále podle jezera. Jeho břeh je pokrytý velkými kameny spadlými z hory nad ní. Cesta se postupně zvedá opět do dalšího průsmyku, který není tak náročný jako předchozí, ale jinak než Caradhras mu už neřekneme. Další jezero a další průsmyk, který je okořeněný sesuvem svahu na druhé straně. Sestup je tedy hodně náročný, místy ne úplně bezpečný. U jezera Mjolkedalsvatnet nám chvíli trvá najít místo na stan, ale nakonec se zadaří a máme stan na krásném místě. Dnešek, byl opravdu vyčerpávající. Večer údržba obuvi, najíst, vyčůrat a spát. Shaddiho ke konci bolela kolena opravdu hodně, na zítra tedy plánujeme odpočinkový den.

odkazy na záznamy trasy z dnešního dne

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/edpfu9n0i49qcho6

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/d9t9eup573aqd74l

nocoviště u jezera v horách

12082013

Ráno velmi nezvyklý jev, ze stanu nás tahá sluníčko. Balíme a vydáváme se na cestu k Fondsbu. Shaddie jde trošku prkeně, kolena bolí, ale dnešek bude krátký. Klesáme údolím mjolkedalen až k turistické chatě Fondsbu na břehu jezera Bygdin. Na chatě nic zajímavého, jen nabíjíme telefony a o hodinku později se rozhodujeme najít místo na stan. Počasí se zhoršuje, po sluníčku už ani památka jen mraky a studený vítr. Vyrážíme podle jezera, ale kousek od chaty potkáváme Katku s Cabim. Nacházíme místo na stan, sbíráme dříví na oheň a začínáme pohodové odpoledne. Hygiena v jezeře neproběhne příliš zevrubně, pak péče o boty a několika chodové občerstvení a posezení u plápolajícího ohně dlouho do noci.

odkaz na trasu

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/fl8tuc4nr1ottqpl

jezero Bygdin nocoviště u Fondsbu u ohně

13082013

V noci opět déšť, který trvá až do rána. Loučíme se s Cabim a Katkou, kteří mají v plánu jinou trasu a vyrážíme podle jezera. Když vystoupáme od jezera na náhorní plošinu. Hodně silný a studený vítr nám nedovoluje si přechod planiny moc užít. V údolí klesajícím ke Gjendebu už je o něco příjemněji. Před chatou Fondsbu posedíme u piva a nacpem se sušenkama. Pak už nás čeká posledních 5 kilometrů údolím Storadalen až k dalšímu z emergency shelterů. Chatička je moc pěkná, ale bohužel tentokrát zamčená. Klíček je v krabičce s číselným kódem, který bohužel neznáme. U chatky je rozbité okénko, asi se s tím někod v minulosti nehodlal smířit. Rozmlouvám zklamanému Shaddiemu, aby zkoušel všech 9999 kombinací a stavíme stan. Obloha se čistí, ale fouká opět velmi studený vítr.

odkaz na trasu

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/c1ik6gaq15e2jic2

nocoviště v údolí údolí Storadalen jezero Bygdin

14082013

Ráno v údolí je jak z pohádky, počasí začarovalo a svítí sluníčko jak blázen. Hned po ránu nás čeká stoupání na náhorní plošinu Memurutunga. Mraky jsou vysoko a výhledy na sněhem pokryté dvoutisícovky a jezero Gjende hluboko pod námi jsou úžasné. Postup je bohužel dost pomalý, protože Shaddieho kolena bolí a to tak, že velmi. Cestou v údolí Memurudalen opět příhoda s krávami, ale necháváme pětici za sebou a docházíme do Memurubu. Obloha se nakonec opět zatahuje. Na chatě zkoumáme předpověď, která na zítřek vyznívá velmi pozitivně. Nebe bez mráčku, až se tomu nechce věřit. Opět pivko, nějaké sladkosti a vyrážíme po cestě na Bessegen k místu, které znám z loňského nocování. V noci nás probudí šustění v předsíni, ale nakonec nic a nikoho nenacházíme. Zato zjišťujeme, že stan je z venku pokrytý námrazou. Přemýšlím, jaké počasí jsme tu ještě nezažili.

odkaz na trasu

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/1prck6b71c1vt02t

Memurutunga Shaddie pozuje západ slunce nad Memurubu údolí Storadalen

15082013

Předpověď nelhala ani trochu, ani mráček a sluníčko svítí od rána. Alespoň rozpouští noční námrazu. Brzy nacházíme u batohů okousaný pytlík od arašídů a je nám jasný původ nočního šuštění. Lumíka jsme naštěstí vyplašili, tak nestihl udělat víc paseky. Už od rána vidíme na Bessegen proudit davy lidí a když do Memurubu dorazí loď je to mnohem horší. Osamocené dny v horách jsou holt za námi a je třeba si zvyknout na novou skutečnost. Výhledy jsou tentokrát opravdu úžasné. Po skále se mi s batohem leze trochu hůř, ale žádné drama. Na vrcholu si připadám jak v Bibione, všude kolem čeština. Klesání do Gjendesheimu je pro Shaddieho bolavá kolena utrpením. Nakupujeme suvenýry pro rodinu, dáváme si pivko a kempujeme u jezera. Bohužel místo není moc rovné což se v noci projeví jako velký nedostatek. Díky teplému počasí opět dojde na velmi studenou hygienu a na břehu jezera i vaříme.

záznam treku přes Bessegen

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/pptlvg3gau6onelo

Bessgen Gjende a Bessvatnet přístaviště v Gjendesheimu Shaddie na Bessgenu

16082013

V noci opět vydatný déšť, ráno naštěstí jen mlha. Dnešek je odpočinkový den. Naše první kroky vedou do kempu Maurvangen. Pivo za rozumnou cenu, chleba následně snídaně šampionů. Vracíme se do Gjednesheimu a stoupáme k jezeru Bessvatnet. Cestou začíná lehce pršet a mrholení pozvolna přechází v déšť a nakonec v hroznej chcavec. V dešti stavíme stan, který se nám stává útočištěm na zbytek dne. Počasí nám dovoluje vytrčit nosy až večer, kdy můžeme pozorovat nádherný západ slunce.

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/btt8029ckfc2i696

snídaně šampionů západ nad Bessvatnet západ slunce

17082013

Opět slunný den už od rána. Nechávám Shaddieho odpočívat a nalehko vyrážím na procházku směr Glitterheim. Těžké Hanwag alaska nechávám ve stanu a vyrážím jen v pantoflích. Je nádherně, konečně můžu naplno pociťovat radost z pohybu po zdejších horách. Jen par volovin do kapes, na místo lahve jen hrnek, potoků je všude dost. Cestou ovce, jeden spadlý most a několik rybářů. Vracím se po pár hodinách jako gejzír endorfinů. Shaddie se zatím během pobytu u stanu projevil jako úžasná hospodyňka, vysušil nám věci, navoskoval boty a uklidil ve stanu. Zbytek odpoledne si užíváme sluníčka a debatujeme na téma ty vole to se nám to už krátí, to to uteklo.

solo procházka

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/fclvb1d3hlrpp5d9

jezero Russvatnet kamený mužík duha nad jezerem řeka vytékající z Bessvatnet

18082013

Počasí ráno opět peklo. Lilo celou noc, ráno déšť, vítr a sakra zima. Když máme dobalený stan jsme zmzlí jak holubí trus. Kráčíme směle vstříc vichru až do Gjendesheimu. Tam nastupujeme do busu, v Besheimu přistupují Katka s Cabim. Autobus nás před polednem vyplivne v Otta, takže stíháme otevřený obchod. Zjištění, že v neděli v norsku v obchodech neprodávají alkohol je šokující. Zbytek dne je ve znamení zevlování na nádraží, které se opět večer mění v noclehárnu. Navštíví nás i policista, jen nakoukne dovnitř a jde si po svém.

trasa do Gjendesheimu

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/sgci79mkuie1p5dk

déšťivé ráno na Gjende

19082013

Cabi s Katkou odjíždí brzy ráno si užít den v Oslu. My se Shaddiem vyrážíme do obchodů, dokoupit další dárky domů a konečně si koupit pivo. Projdem se po městě, posedíme, snažíme se zahnat depku, že zítra touhle dobou už budem v práci. Cestou z vlaku úžasné výhledy na krajinu. Na letišti vše hladce, nakonec objevíme v Duty fre pivo za velmi příznivou cenu, takže šestičku jich otočíme několikrát. Zpáteční let pak uteče jak nic a před půlnocí doma.

procházka po městě

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/12i48v3k9gcvof2s

čekání na letadlo NSB train pohled z letadla reklama na pivo

odkaz na celou galerii na rajčeti

http://meyhams.rajce.idnes.cz/Jotunheimen_06082013_-_19082013

I když vše neklaplo úplně podle plánu, nakonec super výlet. Některé věci jako počasí nebo zdraví holt člověk nenaplánuje. Jsem moc rád, že jsem jako parťáka zvolil Shaddieho a že on se uvolil se mnou jet. Drobným ponorkovým příhodám se člověk nevyhne, ale jinak naprosto super spolupráce. No příště za pár let a snad už i s rodinou.

Ve čtvrtek večer nasedáme v Neratovicích na vlak, abychom chytli noční spoj směr Slovensko. Svatební cesta před námi. Cesta nočním vlakem byla hodně náročná. Díky nadcházejícím Svátkům byl vlak narvaný, a moc klidu na prckovo spaní jsme neměli. Díky tomu jsme si sami moc neodpočali, což se projevilo ihned v Kralovanech. Zelená značka nás žene lesem vymletou cestou ostře do kopce.  Batoh a únava si na Weu vybírá daň a postup je velmi pomalý. Ranní modrou oblohou pomalu začínají putovat mraky. Když dorážíme k vrchu Žobrák, krajina se pomalu začíná měnit. Z neprostupného lesa vystupujeme na louku a máme možnost se kochat okolními vrcholky. Závěrečné stoupání na Stoh je velmi ostré, výškové metry ukusujeme velmi pomalu, ale vrcholový výhled na Rozsutec za to stojí. Červená padá do Stohového sedla ostře dolů. Cesta mezi stromky je blátivá a uklouzaná ze včerejšího vydatného deště. Moje plánovaná recenze trekových hůlek dostává nečekaný závěr když mi ujedou obě nohy a hůlka celou mou váhu s batohem bohužel nevydrží. Opět nabíráme výškové metry cestou po hřebeni na Poludňový Grůň, abychom mohli padat strmě dolů k chatě na Grůni kam s bouřkou v zádech o několik desítek minut později také dorážíme. Ubytování je strohé v turistickém duchu pivo, jídlo, sprcha přenocovat a valit dál. Odpoledne trávíme odpočinkem, halušky, zlatý bažant a borovička.

cesta od vlaku z Kralovan přes Stoh na Grůň

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/8e1g0i3991emksjg

odkaz na ubytování na chatě na Grůni

http://www.chatanagruni.sk/

Nad Kralovany Pohled ze Stohu Sestup na Grůň

Ráno po snídani vyrážím na hřeben vyhlížet účastníky závodu Malofatranská stovka. Na poludňovém Grůni se mi jich bohužel podaří chytit jen prvních pět a pak musím valit dalů na Vrátnou, kde vyzvedávám kamarády, kteří budou dnešní noc trávit také na Grůni. Na Vrátné musíme čekat než přejde bouřka se silným lijákem. Při cestě na Grůň nás opět potkává, tentokrát s menší intenzitou. Když si se Štembym dodáme odvahu borovičkou jdeme si vyšlápnou opět sjezdovku nahoru. Plánované focení západu slunce se bohužel nekoná, hřeben je v mlze. Díky odpolední bouřce se sestup dolů podobá spíše sjezdu, ale částečně po nohách a částečně po zadku se nakonec daří. Večerní veselí nám kalí zpráva, že během bouřky zahynul na Velkém Rozsutci jeden z turistů. I toto je jedna z tváří hor, odpočívej v pokoji.

výšlap na Poludňový Grůň a procházka po hřebeni

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/6gv489j3dno2jkll

seběh na Grůň, na Chatu Vrátná a zpět na Grůň

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/9f3j1f44nlad90lb

večerní výšlap na Grůň a seběh

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/76f7etpt0gk0j7rd

Malofatranská stovka Olík na Grůni

Rozkvetlá louka na hřebeni

Po snídani se Štembusem sbíháme do Vrátné a po černé sjezdovce se drápeme ostře vzhůru až k horní stanici. Tam se potkáváme se zbytkem bandy a společně vyrážíme na Velký Kriváň. Počasí je výrazně lepší než včera a tak po hřebeni proudí davy lidí. Po té co se dostatečně nabažíme výhledů padáme na chatu pod Chlebom, kde obědváme. Krásnou pěšinou se vracíme zpět na vrchol a počasí nám opravdu přeje. Sestup po sjezdovce zpět na Grůň je pro mě náročný, jelikož s prckem na zádech nemůžu běžet, stehna dostávají řádně zabrat.

seběh na Vrátnou, výšlap po černé sjezdovce a hřebenovka

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/b6obr0btcai7qf8q

Fatranský hřeben Hřeben Velký Rozsutec Rodinka na Velkém Kriváni

Noc byla opravdu nepříjmená, prcka trápila horečka. Po snídani balíme a scházíme do Štefanové, odtud busem do Těrchové, kde nás vyzvedává Weu strýček. Využíváme, že máme hlídání a jdeme se projí po Bytče a vyřídit nezbytné nákupy. Odpoledne se přesouváme na chatu v nádherném prostředí Javorníků poblíž motorestu u Melocika. Večer buřty a západ slunce.

procházka po Bytče

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/17u173talf8ht87r

procházka kolem chaty

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/2f9amm8410v63vk0

Javorníky Náměstí v Bytče Soumrak nad Beskydami

Máme štěstí na nádherné počasí. Vymetená obloha a letní teploty od rána nás vybízejí posnídat na lavičce pod rozkvetlou lípou. Dáváme si krátkou procházku po červené značce na vyhlídku nad Makovskou sjezdovkou, odkud máme možnost  se kochat výhledem na celou Beskydskou Sedmičku. Obědváme U Melocika a odpoledne dopřejeme Olíkovi i sami sobě odpočinek.

vycházka na výhled na sjezdovku

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/1egvehc2qii7mtud

Louka za chatou Výhled na SMrk a Lysou Horu

Noc opět ve znamení komplikací, Olík se lepší, ale tentokrát budí horečka Weu. Ráno nám sbíhám do Makova na nákup pro čerstvý chleba a vracím se zpět sjezdovkou. Po snídani s Weu zhodnocujeme situaci a uznáváme, že za stávající situace není následující plán reálný a rozhodujeme se pro návrat zpět do Čech, aby se oba mohli dát dohromady.

.seběh na nákup do Makova a výšlap po sjezdovce zpět

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/csno5788nu4f2stp

 

Večerní pohled na Lysou

 

Ačkoliv se  vše nepodařilo zdaleka dle plánu, fajnová dovolenka

 

odkaz na fotogalerii na rajčeti

http://meyhams.rajce.idnes.cz/Slovensko_04072013_-_11072013

Budapešť

Posted: June 13, 2013 in Zahraniční cesty
Tags:

Díky pracovním povinnostem jsem zavítal do Maďarského hlavního města. Byla by škoda strávit celý týden pendlováním mezi hotelem a konferenční místností, proto jsem si našel několik chvil kdy si město projít / proběhnout. Byl jsem překvapený kolik lidí tu běhá .. všude a téměř v jakoukoliv denní dobu. Ve městě touto dobou panuje několik uzavírek, díky rozvodněnému Dunaji. Několik náplavek kolem Dunaje je zatopených. Přesto se mi podařilo udělat pár zajímavých snímků.

odkaz na galerii na rajčeti

http://meyhams.rajce.idnes.cz/Budapest_09062012_-_14062013

P1130708  P1130730 P1130766 P1130776 P1130781