Posts Tagged ‘cyklocestovani’

logo-cyklostezka-ohre-20130403_denik-600

První plánovaná vícedenní cyklocesta připadla letos opět na prodloužený Velikonoční víkend. Rozhodli jsme se navštívit region, který ještě moc neznáme a vydat se po cyklostezce podle řeky Ohře. Opět bez vozíku, jen nalehko v klukama v sedačkách. Předpověď vypadá dost mizerně, ale věříme, že to až takové drama nebude.

V pátek vstáváme už před čtvrtou, cesta je dlouhá. Napřed courákem do Kralup, kde přestupujeme na rychlík do Chebu. Cesta vlakem je na kluky dlouhá, takže se je snažíme všemožně zabavit. Trochu tomu pomůže malá kamarádka Emička, z vedlejšího kupé, která se s nimi ochotně dělí o piškoty. Máme štěstí na hodné spolucestující, další dá Vojtovi dokonce čokoládovou tyčinku. Asi proto, že když se kluci něčím cpou, tak sedí a nezlobí 🙂

Před desátou hodinou vystupujeme v Chebu. Teda trochu bojovka vystoupit, průvodčí nesmí otevřít boční dveře, ty jsou jen pro vozík a normální dveře jsou zablokované. To se naštěstí rychle vyřeší a my se ocitáme ve vestibulu nádražní budovy v Chebu. Posadíme kluky do sedaček a vyrážíme si projet Cheb. Nejprv náměstí a pak nahoru na Hrad. Sjíždíme ke hrázi vodní nádrže Skalka a vyrážíme po proudu řeky. Parádní nová cyklostezka, park s piknikovým prostorem a výhled věže Chebských kostelů. Moc se nám tu líbí. Vyjíždíme z Chebu po nové asfaltové cyklostezce. Počasí zatím super, je teplo a polojasno. Stezka kopíruje tok řeky, občas protne silnici. V Nebanicích na ranči se zastavíme na občerstvení, není kam spěchat. Mostek v Mostově bohužel není v provozu, objížďka nás vede přes Odravu zpět na cyklotrasu číslo 6. Mineme Kynšperk nad Ohří a údolím dojíždíme do Dasnice.

Trochu mě překvapuje obrovské nádraží v lese uprostřed ničeho. Tady vyjíždíme na kopeček a Ohři se vzdalujeme kousek po silnici. V dálce je vidět Sokolov a vyrázně blíž pak elektrárna Tisová. Na panoramata v podobě komínů a chladících věží si tu budeme muset zvyknout. Až do Sokolova opět parádní nová cyklostezka. Pomalu pokukujeme po něčem, kde by se dalo zastavit a odpočinout, ale bohužel. Stezka vede podle sídliště, pak míjí nádražní areál a nakonec zahrádkářkou kolonii. Do města se nám zajíždět nechce, pokračujeme tedy dál. Zastavujeme na přestávku kousek za Královským Poříčím. Po svačině pokračujeme Údolím Ohře, po šotolinové stezce. Okolo nás vše kvete, ptáci zpívají a sluníčko svítí, prostě jaro. Po několika kilometrech se za zatáčkou vynoří silueta hradu Loket. Okolí hradu je moc pěkné tak rozhodneme, že si vyjedeme až nahoru k hradu a pokocháme se výhledem na řeku pod námi . Ohře si prorazila cestu hlubokým údolím a stezka ji stále kopíruje. U pramene Horčička doplníme vodu a dáme krátkou přestávku. Během té se Vojta stihne vyválet v blátě a Olík ho rejpnout klackem do oka. Občas je to s nima vážně radost. Dojíždíme kaňonem až ke Svatošským skalám.

Přes lávku převedeme kola na druhou stranu a vracíme se kousek proti proudu do areálu, který jsme viděli přes řeku. Jsou tu ovce a kozy, dětský lanový park a venkovní trampolína. Takže tu s klukama strávíme drahnou dobu a dostat je pak odsud pryč je opravdu nadlidský úkol.  Po pár kilometrech vjíždíme do Karlových Varů, kde zastavujeme u OC Varyáda. Opět velké dětské hřiště a můžeme skočit na nákup. Většina rodičů na hřišti mluví rusky, což jsme pochopili, je něco na co si ve Varech budeme muset zvyknout. Pokračujeme po cyklo po Mattoniho nábřeží, stočíme to do centra a pak začne peklo ! Takový davy jsme tu vážně nečekali. Stánky s předraženými cetkami, hromady lidí, všudypřítomná ruština, koňské povozy a všechno ostatní co k turistickému ruchu patří. Kus musíme kola vést, ale za hotelem Thermal už nasedáme a můžeme kličkovat mezi davy v sedlech. Míjíme hotel Pupp a další lázeňské objekty a dojíždíme až do Březové, kde jsme dneska ubytovaní. Tam to má poměrně rychlý průběh, sprcha, večeře a pak totál výtuh. Všichni jsme po dnešku řádně utahaní.

Páteční trasa

http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/58f0f4b5c3d63955946e703b

Páteční ubytování

https://www.karlovyvary.cz/cs/pension-havaj

V sobotu vstáváme poměrně časně, abychom zvládli vyjet už před osmou hodinou. Vřídelní kolonáda je oproti včerejšku volná a tak se můžeme trochu rozhlédnout a koupit magnetku na lednici, jako už tradiční suvenýr z cyklocest. Přejíždíme zpět na druhý břeh Ohře na cyklostezku číslo 6, ale ta se v Dalovicích mění na silnici. Stoupáme až do Vesnice Bor a můžeme si užívat výhledy na nedaleké hřebeny Krušných hor. Na výhledy nejsme moc zvyklí. Většina cyklostezek vede údolím podle řek a vzhledem k tomu, že naše kola jsou díky prckům pořádně težká, se kopcům spíše vyhýbáme. Následuje dlouhý sjezd zpět k Ohři do Radošova. Odtud se zajedeme podívat na bývalé lázně Kyselka. Kousek od nové výrobní haly, patřící společnosti Mattoni je areál bývalých lázní. Je to žalostný pohled na stav, do kterého to vlastník nechal dojít. Naplníme láhve minerálkou a pokračujeme po silnici.

Dále vede trasa na úpatí vojenského prostoru Hradiště. Za Jakubovem se mění silnice na zpevněnou polní cestu a pak jen na bahnitou pěšinu po louce. I tak si tenhle úsek vážně užíváme. Všude okolo kopce svažující se do údolí Ohře, lesy hrají všemi odstíny zelené  a na loukách kvetou keře a zlatý déšť. Parádní jarní počasí. Ve Stráži nad Ohří se opět stezka mění v silnici. Ve stoupání máme bohužel nucenou přestávku, na opravu defektu. Verča má prázdné zadní kolo, a brzy najdeme díru v duši i trn zabodlý v plášti. Silnice mírně stoupá až do Okounova, kde ostře padá zpět do údolí Ohře. V Černýši vyjedeme nad vesnici odkud je parádní výhled na kaňon Ohře. Následuje opět ostrý sjezd k řece.

Další město na trase je Klášterec nad Ohří. Projíždíme podél lázní Evženie a do zámeckého parku. Tam se nám před zámkem trochu nečekaně staví do cesty schody, takže tlačíme a pak už můžeme pokračovat podle řeky. V Rašovicích přejíždíme na druhý břeh a dáváme s přestávku. Ať stavíme kdekoliv děti mají jedinečný talent se tam hrozně zamazat a najít si nejhloupější možnou zábavu. Takže po tom co si staví hrady ze štěrku a prachu je očistíme a pokračujeme po stezce. Trasa podle vodní nádrže Kadaň je šotolinová upravená stezka, jen se houpe nahoru a dolů. S vozíkem bych tu asi umíral, takhle se sedačkou to jde. Počasí se začíná kazit, nijak dramaticky, ale zvedá se vítr a na obzoru se výhružně kupí mraky. Přejíždíme přehradu a po visuté lávce na skále nad řekou sjíždíme na nábřeží Maxipsa Fíka. V Kadani musíme do města na nákup a dlouhou zastávku na hřišti. Nepodařlo se nám tu sehnat ubytování, tak musíme až k Nechrancké přehradě. Na druhý břeh řeky přes most a pak na kopec do vesnice Rokle. Odtud máme jak na dlani stigmata tohoto regionu, elektrárny Prunéřov a Tušimice. Tady příjemná stezka na chvíli končí. Není zbytí, ale musíme na hlavní silnici, jiná cesta není. Naštěstí není tak hustý provoz, ale stejně to je s prckama nepříjemné. Když přejedeme horizont, cesta se začíná svažovat k přehradě a do toho mírný vítr dozad. Závěrečné kilometry jsou tedy jak za odměnu. Ve Vikleticích je evidentní, že tady je rušno hlavně v sezóně. Ubytujeme se a jdeme se s klukama ještě projít k přehradě, abychom Olíka učili házet žabky. To nám vydrží, než je čas se vrátit na pokoj a po večeři zalehnout.

Sobotní trasa

http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/58f5ec58c3d6395594bb3439

Sobotní ubytování

http://www.holidaycentrum.cz/cs/penzion-holiday-centrum

Nedělní ráno je dost chladné a větrné. Občas vykoukne sluníčko, ale moc nás nezahřeje a tak je to celý den. Než vyjedeme tak musíme Verče opět opravit defekt. Na včerejším lepení se udělala bublina, pak se odchlíplo. Jelikož je duše už 2 x lepená, tak měním za novou a můžeme jet. Nejprve jedeme přes hráz přehrady a pereme se s větrem, pak už sjížídíme na cyklostezku. Většinou silnice, polní cesty a nebo prašné cesty podle břehu řeky. Ještě, že je sucho, jinak by to nebyla jízda nic moc. Spíš než cyklisty, potkáváme spousty rybářů. Před Žatcem podle vody, jedeme asi po kilometru nové cyklostezky, která záhy končí. Asi demoverze na to jak by to mělo vypadat. Vyjedeme nahoru na náměstí a k pivovaru. Krásné historické budovy, bohužel než náměstí se prostor spíše podobá parkovišti. Nikde lidé jenom zaparkovaná auta. Zastavujeme na hřišti a Vojta svou nešikovností dokazuje, že mu helmu nemáme sundávat ani když z kola sleze dolů. Trasa 6 vede po hlavní silnici, tak si hledáme cestu před Bezděkov. Chmelnicí projedeme až do Stekníku, kde nás zaujme zámek. Jedeme se na něj podívat a máme štěstí. Je tu dětská soutež s hledáním Velikonočního zajíčka. Takže se Verča s klukama vydává po jeho stopách a já hlídám kola. V cíli na kluky čeká i sladká odměna a my si dáme v zámecké zahradě kávu.

O dvě vesnice dál zastavujeme opět tentokrát na hřišti. Olík sedící za mnou hlásí hlavně dvě věci – Hele tati hřiště a Tatí zmrzka. Tady už to skoro začíná vypadat, že zmokneme a poletují první kapky. Naštěstí se déšť jen přežene kolem. V Březně jen nakoukneme do archeologického skanzenu a pokračujeme do Loun. Na horizontu už vidíme první vrcholy Českého Středohoří – Raná, Milá a Oblík. V Lounech nás čeká opět nákup a opět dlouhá zastávka na hřišti, než dojedeme na ubytování. Dneska jsme si slíbili i dobrou večeři takže zamíříme do minipivovaru – http://lounskyzejdlik.cz/. Prostředí pro děti to úplně není, ale je tu čisto a nekouří se. Nicméně večeře opravdu dobrá byla.

Nedělní trasa

http://www.sports-tracker.com/workout/meyhams/58f5ec85c3d6395594bb382b

Nedělní ubytování

http://www.penzionlouny.cz/

No a co s Velikonočním pondělím. Nic bohužel. Počasí nás nakonec dohnalo a od noci prší. To by se ještě dalo, ale doběhlo nás i zdraví. Oba Oldové cestou prokašlali a není jim moc dobře. Rozhodujeme se to tedy nelámat, přes koleno a domů dojedeme vlakem.

WP_20170417_08_33_25_Pro

Finále se tedy úplně nepodařilo, ale i ty tři dny byli super.

Další cesta nás čeká přes Čarodejnický víkend, tak zůstaňte na příjmu.

Stránky cyklotrasy – http://www.cykloohre.cz/

Odkaz na celé album – https://goo.gl/photos/KKBJwzrUzKBpASLX6

Výstřižek

Povzbuzeni cestou z Drážďan. která nás v sedlech kol nadchla a stala se nám inspirací do budoucna, jsme se rozhodli pro další výlet. Trasa padla na Jížní Čechy s tím, že si opět došlapeme až domů. Jedeme vlakem do Českých Velenic, až na Rakouské hranice. Rychlík na Jih Čech je nacpaný cyklisty. Když prohlížím naše kola ve stojanech v porovnání s ostaními, která jsou o dekádu novější, vychytanější tak přemýšlím o tom, že je něco špatně. Pokud chceme na kolech nejen jezdit, ale i cestovat, a to my chceme, musíme na obměně vozového parku trochu zapracovat.

Na nádraží v Českých Velenicích vystupujeme z vlaku s velkými obavami. Páni meteorologové na víkend slibují boží dopuštění. Varování před bouřkami a přívalovými dešti nás málem donutilo výlet zrušit, ale nakonec se rozhodujeme to risknout. Krátce po deváté šlapeme do pedálů po stezce č. 341. Vede po asfaltových cestách podle Rakouské hranice, kde nic tu nic. Jen les, občas louka a výhled na siluety Novohradských hor na západě. Vypadá to, že se předpověď začíná nalňovat a drobně prší, ale nic co by mě přimělo hledat ochranu před deštěm. Tenhle úsek cesty mi nejvíce přopomíná některé oblasti Šumavy.

P1200170

První část končí v Chlumu u Třeboně a dál už krajina připomíná Jižní Čechy, tak jak si je představuju a začínají se objevovat první rybníky. Postupně je jimi zdejší kraj posetý. Stavíme ve Stříbřeci na návsi u hospody, abychom se občerstvili a Olík trochu poběhal. Po ranním dešti není ani památky, počasí je polojasné a dost teplo. Dále jedeme po stezce 1035 okolo Třeboně a provoz na stezce začíná houstnout. Projíždíme lesem mimo asfalt a dojíždíme do Novosedel nad Nežárkou odkud je to dlouhý sjezd k zámku Jemčina. Odtud lesní cestou mírně do kopce. Po štěrku se nejede moc dobře. Po slibovaném dešti stále ani památka, mraky se honí a sluníčko svítí. U osady Cikoř opět stavíme, na občerstvení. No a teď přichází asi nejobtížnější úsek trasy. Cesta do Kardašovy Řečice je ještě v pohodě, ale pak se pomalu a jistě zvedá až do Pluhova Žďáru, pěkná stromy lemovaná cesta, ale pořád mírně do kopce. Sjedeme k zámku Červená Lhota, který jsem chtěl vidět, když už jedem víceméně kolem. Zámek se obsypaný hromadami turistů, stánků a kasírovačů parkovného. Tak to mi stačí, rychle pryč. Cesta dál vede po silnicích a dává nám zabrat. Nejsme tolik vyježdění, takže únava z kopečků plíživě přichází. Cesta do Tučap je jako nekonečná i díky trochu zmatenému značení. Tam se musíme zastavit v hospodě a pořádně si odpočinout než můžeme pokračovat.

P1200187

Do kopce je to naštěstí už jen chvilku a pak svištíme z kopce s větrem o závod, přes Košice až k Lužnici do Plané. Podle té už dojedeme do Sezimova Ústí, abychom poseděli v hospodě u Benešovy vily. Je tam velké hřiště, takže Olin řádí a my si lížeme rány.  Když jsme schopni se opět posadit na kola jedeme k Líbě a Davidovi, kteří se nabídli nás ubytovat. Verče se jede nějak špatně, jako by ji kolo dřelo o rám. U večerního opékání buřtíků přehodnocujeme plán na neděli s tím, že do Benešova popojedeme vlakem. Večer společně posedíme, ale projevuje se má únava a vytuhnu sprostě na židli.

P1200204

Ráno vstáváme časně, abychom stihli vlak do Benešova. Bohužel po konstrole kola, zjišťuju, že se Weu podařilo na zadním kole udělat osmičku. Takhle bychom daleko nedojeli. Co se dá dělat. Náhradní plán je procházka po Táboře a odpolední koupání. Odledne cestujeme vlakem až dolů.

Tentokrát to neklaplo přesně podle plánu, ale i tak byl výlet fajn. Každopádně podněty k přemýšlení poskytnul. Chce to trochu natrénovat kopečky a s blížící se sezónou obměnit cyklopark. Pocit když funíte do mírného kopce jak parní lokomotiva a projede kolem vás pár, který šlape jako by nic s ještě se u toho baví svědčí o tom, že je něco špatně.

odkaz na galerii na rajčeti

http://meyhams.rajce.idnes.cz/Jizni_Cechy_04072014_-_05072014/

odkaz na záznam trasy

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/e66jiktdq1jqhi87

Olík si neděli náramně užíval

P1200230

Projet si tuhle cyklotrasu, bylo jedním z mých malých cestovatelských snů. Vlastně od doby, co jsem začal trochu víc jezdit na kole. Na nečisto jsem to zkusil už na jaře, kdy jsem jel jen z Děčína. Teď se naskytla příležitost zapřáhnout kočárek a vyrazit spolu se ženou. Ta není moc vyježděná, ale tahle trasa není náročná, jen dlouhá.

Den předem balíme, hromada krámů. Ale na to už jsme si s prckem museli zvyknout. Výhoda je, že to tentokrát napotáhnu na zádech, ale ve vozíku za sebou. I když otázka jestli je to výhoda, s prckem a nákladem bude mít croozer kolem 40ti kil. Pak byla malá hádanka jak pojedeme. U spoje EC, kterým by se dalo jet z Prahy přímo nenacházíme možnost přepravy jízdních kol. Nezbývá než komplikovaná cesta s přestupy. Z Neratovic do Kralup, odtud rychlíkem do Děčína, lokálkou do Bad Schandau a přestoupit na vlak do Drážďan. S naloženým croozerem a dvěma kolama to bude velká paráda. Nakonec se rozhodujeme vynechat cestu lokálkou do Kralup, je pravděpodobné, že by nám croozer neprošel dveřmi. Takže vstáváme ve 4:30, jdeme si pro kola, nakládáme bagáž a po páté hodině vyrážíme směr Kralupy. Pěkná kosa po ránu, ale hezká cesta na to se dostat do cestovního rytmu.

odkaz na záznam trasy

http://www.sports-tracker.com/#/workout/Meyhams/an1ivf16aoihdhm6

P1190590

Cesta rychlíkem do Děčína je v pohodě. Tam se najde dobrá duše, která pomůže Weu na přestupu s croozrem. V Bad Schandau nám pak pomůže moc milá a ochotná průvodčí z vlaku z Děčína a tak můžeme krátce po desáté hodině vystoupit v Drážďanech. Sluníčko už svítí jako blázen, předpověď nelhala, čeká nás krásný den v sedle. Ulice jsou plné lidí, takže kolo ze začátku vedeme, až poblíž historického centra nasedáme. Město je plné turistů a lidí, kteří si vyrazili užít slunečné počasí. Prohlédneme několik památek, na tohle moc nejsem tak předpokládám, že to památky byly. Nebyly ze skla a betonu a vypadali staře. U Labe začínáme šlapat do pedálů a vyrážíme proti proudu po stezce, která provozem připomíná dálnici. Krajina vypadá podobně jak jsme na Labe zvyklí v naší domovině. Nejprve zvýšený pravý břeh s domy, ale postupně se placatí z obou stran. Na předměstí Drážďan projíždíme největším bleším trhem jaký jsem měl možnost vidět a klidným tempem pokračujeme klikatící se stezkou. Na vodě panuje také čilý ruch, výletní parníky, také závody skifů a dokonce i spousty vodáckých člunů a raftů. Díky dešťům z minulého týdne je proud velmi silný. Kousek za Pirnou je na cyklostezce rozbitá láhev a výsledek na sebe nedá dlouho čekat. Defekt, zadní kolo mi zaplave pod zadkem a už jsem dojel. Koho by napadlo sebou tahat takovou zbytečnost jako je náhradní duše. Asi každého, debil no. Naprosto zásadní věc, zvažuju možnosti a vzhledem k absenci cykloservisů mi z toho vychází dotlačit kolo na vlak a dovézt se do Děčína, kde je vyšší pravděpodobnost, že půjde tahle situace vyřešit. Ještě, že mám svou ženu. Líná huba holý neštěstí. Všimne si okolo projíždějící partičky čechů, dojede je do hospody a požádá je o pomoc. Jsou to povětšinou starší pánové se dvěmi mladšími a neméně zkušenými dámami. Chápou naši nemilou situaci a snaží se nám ze všech sil pomoci. Nejprve lepíme duši, nasazujeme zpět, ale praská na jiném místě. Nakonec jsou tak ochotní, že mi dávají svou duši a my můžeme pokračovat v cestě. Pochybuju, že někdo z nich bude tenhle článek číst, ale pro mě je to jediná cesta jak jim můžu poděkovat, že nám svou ochotou a nezištnou pomocí zachránili výlet. Takže opět sedám na kolo a pokračujeme v cestě.

P1190612 P1190644 P1190646

Projíždíme úsekem cesty, na který jsem se těšil nejvíc. Po obou stranách Labe se majestátně tyčí kolmé pískovcové stěny s barevnými tečkami lezců. Sluníčko pořád pálí a já jsem šťastný, že můžeme pokračovat dál. Cesta krom blátivého úseku za Bad Schandau je dobrá a kilometry ubíhají. Překračujeme hranici a v Dolním Žlebu nám to nedá, než se zastavit na občerstvení. Když přijíždíme do Dečína, mám z našeho cyklocestování ten správný pocit. Ujeté kilometry, ze státu do státu, z města do města .. trochu nadnesené, ale určitě velká motivace do budoucna.

P1190664 P1190670

Stezka za Dečínem, je oproti jaru zase o něco vymakanější. Přibylo na ní zábran, které je tedy radost projíždět s velkým croozerem. Zatím jsem se vždycky vešel, ale o fous. Projíždíme pod Bukovou Horou, den se chýlí k večeru, ale sluníčko má pořád sílu. Ve Velkém Březně se stavíme v pivovarské hospodě. Po celém dni v sedle už jsme dost unavení, s Olíkem je to naopak. Vypuštěný z vozíku řádí na hřišti jak černá ruka, až se mu do něj nechce zpět. Ale už je to kusek. Před Ústím nás čeká nepříjemný kousek po silnici, ale pak přes město je to pohoda. Krátce před osmou hodinou dorážíme do kempu v Brnné a jsme rádi, že to máme dneska už za sebou. Proběhlo nějaké pivo, stavba stanu a se stmíváním hurá na kutě. Zítra nás čeká ještě pěkná porce kilometrů než budeme doma.

záznam trasy

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/84ndqm1jll2brl7a

 

P1190693

Olíkova první noc pod stanem proběhla vcelku bez komplikací. Nevýhoda tohoto kempu je, že po obou březích Labe vedou velmi vytížené železniční koridory do Německa. Olík se naštěstí vzbudil jen dvakrát, pak už si asi zvykl. Po probuzení se na nás usmívá jak sluníčko. Od rána je krásně, nebe jak šmolka a teplo. Balíme a skládáme vše do vozíku, abychom mohli vyrazit. Po nasednutí na sedlo naše zadky poznali středověk. Jsme od včera pěkně bolaví. Trasa vede po asfaltové cyklostezce dál Labským kaňonem, nad Sebuzínem trochu stoupá a pak rychlý sjezd do Libochovan. Oba břehy lemují kopce, po kterých jsem se naběhal desítky kilomerů. Projíždíme Portu Bohemicu až do Žernosek, kde začíná nepěkný úsek cyklostezky. Silnice, kostky a podle jezera písková cesta samá kaluž a mulda. V Litoměřicích se zastavujeme na Střeleckém ostrově. Olík se vyblbne na hřišti, my si dáváme pivo.  Nasednutí zpět na kolo opět velmi bolí. Cyklostezka je upravená až k jezu u letiště. Pak to vezmeme raději po trávníku letištní plochy, kde nás překvapuje přistávající vrtulník. Pak je do Křešic trasa samý kámen, ale dá se to projet. Dál jedeme po silnici a za Nučnicemi odbočujeme na polní cestu kudy stezka pokračuje. Tohle je asi nejhorší úsek cesty. Polní cesta rozježděná od traktorů, zavezená sutí … pro croozer to opravdu není. V Lounkách opět zastávka v mé oblíbené hospůdce na břehu Labe, na jaře jsem tu seděl sám, teď je plná cyklistů. Dobré pivo a chuťovky za příjemné ceny, moc fajn posezení. Posilnění pokračujeme dál do Roudnice, tenhle úsek mám moc rád. Stromy lemované cesty mezi poli, pěkně to odsejpá. V Roudnici se tentokrát nespletu a jedem podle Labe po cyklostezce, ta se v Dobříni napojuje na silnici a vede nás pak do lesa k vodáckému a veslařskému areálu, odkud pak z kopce svištíme až ke Štětí.  Kousek za ním se silnice opět mění v cyklostezku a kopíruje Labe. Na řece panuje i dnes čilý ruch, velké lodě a kolem rybáři. Letos tu jedu už po několikáté, na cykoprojížďku moc fajn. Jak se blížíme k Mělníku, provoz na stezce houstne. Vyšlapat kopec k Mělnickému zámku nám dá pořádně zabrat, ale i tuhle překážku na cestě domu překonáváme. Z vyhlídky už koukáme na domovské Neratovice. Po zmrzlině sjíždíme opět dolů k Labi a pokračujeme po šotolinové cyklostezce až do Kel a odtud už poslední úsek do Neratovic, kde končíme na základně v garáži u Babičky.

Jsem rád, že si můžu sednou a odpočinout. Bylo to náročné, ale moc se mi to líbilo a celá cesta mi dala hodně podnětů do budoucna k přemýšlení. Myslím, že tohle je jeden z formátů jak bychom mohli trávit rodinné dovolené.

odkaz na záznam trasy

http://www.sports-tracker.com/#/workout/meyhams/ehbluiikdse2f7ki

odkaz na fotoalbum na rajčeti

http://meyhams.rajce.idnes.cz/Z_Drazdan_Labskou_cyklostezkou_31052014_-_014062014

P1190742P1190732P1190754P1190775